Wednesday, April 16, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
1

Egyptská zkouška ohněm

MADRID – Když Egypťané napjatě očekávali výsledky prezidentských voleb ve své zemi, táhla se rozpravou mladých lidí a sekulárních liberálů, kteří v lednu 2011 svrhli Husního Mubaraka, černá nit pesimismu. Pocit „všechno je možné“, který provázel vzpouru na náměstí Tahrír, dávno vyprchal a ve druhém kole voleb se utkali dva kandidáti, proti nimž se demonstranti vehementně stavěli: Muhammad Mursí z Muslimského bratrstva a Ahmad Šafík, přisluhovač starého režimu (a současné vojenské vlády).

Triáda základních sil, které od počátku arabského jara pohánějí Egypt – armáda, mešita a masy na náměstí Tahrír, přičemž každá tato síla má jinou moc a jiné zájmy –, tím byla narušena. Ti, kdo před šestnácti měsíci zaplnili náměstí Tahrír, byli umlčeni a na očekávaný přesun moci z armády na civilní demokratickou vládu padl stín pochybností.

Od převzetí moci po Mubarakově pádu se Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) pod vedením polního maršála Muhammada Husajna Tantávího, který za Mubaraka dvacet let působil jako ministr obrany, ustavičně snaží podkopat křehkou konstrukci demokratického přerodu. Týden před prezidentskými volbami rozpustil Ústavní soud nakloněný SCAF nedávno zvolený parlament s poukazem na nezákonnosti při procesu hlasování. A SCAF si v tušení Mursího vítězství osvojila veškerou zákonodárnou moc, silně omezila prezidentské pravomoci, přisvojila si pravomoc jmenovat komisi pověřenou sepsáním nové ústavy, převzala kontrolu nad rozpočtem země a označila se za jediného aktéra s pravomocemi v oblasti domácí a zahraniční bezpečnosti.

Mocenský boj v Egyptě bude v důsledku toho pokračovat, přičemž junta už nebojuje proti lidem na náměstí Tahrír, nýbrž proti politickému islámu. Po desítky let trvající utajené (byť tolerované) existenci uvnitř egyptské společnosti dokázaly islamistické síly využít protestů na Tahríru, přestože v nich nehrály žádnou nedílnou roli. Politická rozdrobenost a neorganizovanost sekulárních liberálních sil přišla tyto síly v parlamentních volbách před šesti měsíci draho a ve druhém kole prezidentských voleb dala většina Egypťanů přednost Mursímu před restaurací starého režimu.

Mursího těsné vítězství (jen o 3,5 procentního bodu) nad Šafíkem a nízká volební účast – 46,4% v prvním kole a 51,8% ve druhém – jsou však odrazem polarizované a vyčerpané společnosti, která postrádá důvěru ve volební proces a kandidáty. Výsledek navíc jen přiživil nejistotu v otázce budoucího směřování Egypta.

Někteří lidé se obávají, že Muslimské bratrstvo se po Mursího vítězství pokusí prosadit radikální politiku zaměřenou na islamizaci muslimské země, která je už dnes konzervativní, ale desítky let měla sekulární vládu. Jiní lidé nevěří, že Muslimské bratrstvo zajde tak daleko, ale současně pochybují, že v pokračujících jednáních s SCAF o přechodu na civilní vládu bude bratrstvo hájit sekulární a skutečně demokratický režim.

V tom i onom scénáři má Mursí malý manévrovací prostor, neboť země se prozatím nachází v politickém limbu – nemá ústavu ani parlament – a její obyvatelé požadují hmatatelné výsledky v podobě kvalitní vlády, konsolidace institucí a zlepšení klopýtající ekonomiky.

Životní úroveň obyvatel se po Mubarakově pádu ocitla pod značným tlakem. Pouze v roce 2011 poklesl čistý příliv kapitálu meziročně o téměř 90%, cestovní ruch zaznamenal pokles o 30%, obchodní deficit se vyšplhal na 28 miliard dolarů a růst HDP zpomalil z 3,8% na 1%. Úspěch či nezdar Mursího vlády se bude opírat převážně o ekonomiku.

Pro Muslimské bratrstvo představuje tento scénář vážný problém, který lze překonat pouze nalezením odpovídající rovnováhy mezi SCAF s její samolibou mocí a egyptskými liberálními politickými silami – jež v prvním kole prezidentských voleb získaly dohromady 11 milionů hlasů, tedy o pět milionů více než Mursí. Pouze to poskytne Mursího administrativě nezbytnou legitimitu a schopnost dosáhnout spolu s armádou skutečné změny režimu.

Liberálové Mursího ve druhém kole proti Šafíkovi nepodpořili. Bylo to však především jejich úsilí, co konání prezidentských voleb vůbec umožnilo, a mnozí z nich věří, že úzká spolupráce s bratrstvem je jedinou schůdnou možností, jak částečně obnovit ducha ohrožené revoluce, jejímiž protagonisty byli.

To předpokládá, že se bratrstvo vnitřně reorganizuje a najde způsoby, jak se distancovat od radikálnějších frakcí, a že bude prosazovat vstřícnou politiku vůči zranitelným skupinám a sociálním menšinám. Prozatím bratrstvo oznámilo, že jako viceprezidenty jmenuje jednoho křesťana a jednu ženu. Je zřejmé, že to představuje povzbudivý první krok v překlenování egyptských rozkolů. Stejně tak je však zřejmé, že je to právě jen první krok.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

Featured