MADRID – Když Egypťané napjatě očekávali výsledky prezidentských voleb ve své zemi, táhla se rozpravou mladých lidí a sekulárních liberálů, kteří v lednu 2011 svrhli Husního Mubaraka, černá nit pesimismu. Pocit „všechno je možné“, který provázel vzpouru na náměstí Tahrír, dávno vyprchal a ve druhém kole voleb se utkali dva kandidáti, proti nimž se demonstranti vehementně stavěli: Muhammad Mursí z Muslimského bratrstva a Ahmad Šafík, přisluhovač starého režimu (a současné vojenské vlády).
Triáda základních sil, které od počátku arabského jara pohánějí Egypt – armáda, mešita a masy na náměstí Tahrír, přičemž každá tato síla má jinou moc a jiné zájmy –, tím byla narušena. Ti, kdo před šestnácti měsíci zaplnili náměstí Tahrír, byli umlčeni a na očekávaný přesun moci z armády na civilní demokratickou vládu padl stín pochybností.
Od převzetí moci po Mubarakově pádu se Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) pod vedením polního maršála Muhammada Husajna Tantávího, který za Mubaraka dvacet let působil jako ministr obrany, ustavičně snaží podkopat křehkou konstrukci demokratického přerodu. Týden před prezidentskými volbami rozpustil Ústavní soud nakloněný SCAF nedávno zvolený parlament s poukazem na nezákonnosti při procesu hlasování. A SCAF si v tušení Mursího vítězství osvojila veškerou zákonodárnou moc, silně omezila prezidentské pravomoci, přisvojila si pravomoc jmenovat komisi pověřenou sepsáním nové ústavy, převzala kontrolu nad rozpočtem země a označila se za jediného aktéra s pravomocemi v oblasti domácí a zahraniční bezpečnosti.
MADRID – Když Egypťané napjatě očekávali výsledky prezidentských voleb ve své zemi, táhla se rozpravou mladých lidí a sekulárních liberálů, kteří v lednu 2011 svrhli Husního Mubaraka, černá nit pesimismu. Pocit „všechno je možné“, který provázel vzpouru na náměstí Tahrír, dávno vyprchal a ve druhém kole voleb se utkali dva kandidáti, proti nimž se demonstranti vehementně stavěli: Muhammad Mursí z Muslimského bratrstva a Ahmad Šafík, přisluhovač starého režimu (a současné vojenské vlády).
Triáda základních sil, které od počátku arabského jara pohánějí Egypt – armáda, mešita a masy na náměstí Tahrír, přičemž každá tato síla má jinou moc a jiné zájmy –, tím byla narušena. Ti, kdo před šestnácti měsíci zaplnili náměstí Tahrír, byli umlčeni a na očekávaný přesun moci z armády na civilní demokratickou vládu padl stín pochybností.
Od převzetí moci po Mubarakově pádu se Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) pod vedením polního maršála Muhammada Husajna Tantávího, který za Mubaraka dvacet let působil jako ministr obrany, ustavičně snaží podkopat křehkou konstrukci demokratického přerodu. Týden před prezidentskými volbami rozpustil Ústavní soud nakloněný SCAF nedávno zvolený parlament s poukazem na nezákonnosti při procesu hlasování. A SCAF si v tušení Mursího vítězství osvojila veškerou zákonodárnou moc, silně omezila prezidentské pravomoci, přisvojila si pravomoc jmenovat komisi pověřenou sepsáním nové ústavy, převzala kontrolu nad rozpočtem země a označila se za jediného aktéra s pravomocemi v oblasti domácí a zahraniční bezpečnosti.