ŘÍM: Příběh Eliha Thompsona, vynálezce elektrického dynama a prvotního zakladatele největší americké společnosti, General Electric, často ve svých projevech vzpomíná Alan Greenspan. Předseda americké Rady pro kontrolu federální banky (Federal Reserve Board) je totiž zcela fascinován velkými objevy konce 19. století, jež znamenaly revoluci v průmyslové výrobě, a to jak v Americe, tak na celé Zeměkouli.

Někdo snad může být překvapen, že se guvernér centrální banky zajímá o technologické inovace, a dokonce, že ekonomové jeho instituce pilně studují dopady počítačů na hospodářský růst (výsledky jejich výzkumů v této oblasti je možné nalézt na internetové stránce americké centrální banky: www.bog.frb.fed.us). Takový výzkum ale rovněž může vnést trochu světla do toho, zda je současná zcela mimořádná expanze amerického hospodářství, která již trvá bez jediného přerušení plných devět posledních let, prostě jen poněkud prodlouženým zábleskem štěstí či představuje vliv nové technologické revoluce, velmi podobný tomu, ke kterému došlo v konci 19. století, a který nejlépe dokládá například rozšíření elektřiny. Odpověď na tuto otázku má nejen obrovské dopady na americkou měnovou politiku, ale rovněž svědčí o zmenšeném vlivu dnešní hospodářské situace v Evropě, a stejně tak i nové evropské jednotné měny.

Důvodem, proč Americká federální banka studuje elektrické dynamo, přirozeně není to, že se banka zajímá o historii. Příběh o rozšíření a využití dynama ale nabízí nepřehlédnutelnou analogii s příležitostmi a problémy, které do oblastí organizace podniků a společností vnášejí dnešní nové informační technologie. První průmyslové využití dynama se rozběhlo v roce 1890, ale lidstvo ještě muselo čekat dalších zhruba třicet let, než bylo možné vysledovat vliv „této nové technologie“ na produktivitu podniků. Nejdůležitějším důvodem tak dlouhého zpoždění byl odpor manažerů k přijímání organizace práce ve svých firmách dle nových způsobů výroby. Jakmile ale pak k transformaci jednou došlo, rychle následoval velký růst produktivity.

Příběh o elektrickém dynamu je nesmírně aktuální, a tak není žádná náhoda, že jej Alan Greenspan nastudoval tak pečlivě. Výzkum, který až dosud ekonomové jeho banky provedli, ukazuje, že velkého času bylo rovněž třeba při zavádění počítačů, a že dlouho trvalo, než začaly mít skutečně měřitelný vliv na zlepšení produktivity celé americké ekonomiky. Dospělo to až tak daleko, že při tak velkém loudání začali mít někteří ekonomové až pochybnosti, zda-li informační technologie na produktivitu vůbec nějaký vliv budou mít. Důvod tohoto opožděného dopadu je tentýž, jako byl před nějakými sto lety v případě elektrického dynama: potíže s tím, že firmy bojují s reorganizací vlastních pracovních sil a podobným způsobem i proti všemožným výhodám, které technologie jako je e-mail a internet přinášejí.

Poslední údaje o produktivitě, která roste tempem téměř 5% ve třetím trimestru minulého roku, ukazují, že pro mnoho amerických společností je tento problém už hlubokou minulostí. Po dekádě podnikových restrukturalizací, přivítaly Spojené státy éru internetu. V osmdesátých letech prošla organizace amerických firem revolucí nové generace a firmy byly zcela rozebrány, aby pak byly rekonfigurovány a nově postaveny. Tyto restrukturalizační kroky vytvořily ideální podmínky pro zavedení nových technologií.

Zatímco se toto dělo, evropští kolegové amerických manažerů, až na malé výjimky, byli buď velmi zaneprázdněni urovnáváním sporů a řešením požadavků akcionářů tzv. „tvrdého jádra“ – smíšené skupiny lidí, jen zřídka jednocených nějakými společnými zájmy – anebo hledali cesty jak zabezpečit státní pomoc a ochranu proti mezinárodní konkurenci. Případ Mannesmann a jeho boj proti převzetí společností Vodaphone je tím posledním ukázkovým příkladem; a jen před několika měsíci francouzská vláda otevřeně prohlásila, že je proti jakékoliv představě, že by Société Générale mohl převzít nějaký ne-francouzský investor.

Zájmy americké federální banky na zavádění technologií do výroby jsou ale natolik vzdálené těm, o které jde od reality odtržené Evropské centrální bance, až to vypadá, jako by obě ani nebyly na jedné planetě. Evropská centrální banka je zcela výhradně zaměstnaná inflací a rozpočtem – tedy problémy, které Spojené státy vyřešily již téměř před deseti lety za Bushovy vlády, a kterými jsme v Evropě neustále posedlí jen díky naší omezené intelektuální agilitě. Hospodářství snad může přežít deset let neustálého zanedbávání, ovšem během zuřící technologické revoluce, je deset let jako jedno století. To je také jedna z hlavních příčin, proč je euro tak slabé.