NEW YORK – Vyprávění nadcházejícího roku prodchne napětí – sled nesnadného rozhodování mezi příkazy současnosti a budoucnosti. Jak se sampnbsp;tímto pnutím vypořádáme, bude měřítkem naší prozíravosti a vůdčích schopností.

Jako společenství národů staneme napřesrok před třemi bezprostředními zkouškami. První zampnbsp;nich právě začala. Nemám na mysli globální finanční krizi, navzdory její závažnosti. Hovořím o změně klimatu, této skutečné existenční hrozbě.

Zbývá nám jen 12 kratičkých měsíců do klíčového summitu vampnbsp;Kodani, na němž se vampnbsp;prosinci příštího roku sejdou světoví lídři, aby dosáhli dohody ve věci potlačování globálního oteplování. Potřebujeme úmluvu, která prodlouží, prohloubí a posílí Kjótské protokoly. Potřebujeme novou smlouvu pro jedenadvacáté století, která bude vyvážená, přístupná pro všechny a vyčerpávající – smlouvu, již budou moci přijmout všechny státy.

Začátkem prosince jsme udělali významný krok vampnbsp;polské Poznani, kde se sešli ministři a odborníci zaměření na otázku klimatu, aby vypracovali plán činností do budoucna. Jednání byla obtížná a vypadá to, že jejich nesnadnost bude ještě sílit. Někteří účastníci tvrdili, že za současných těžkostí si nemůžeme dovolit změnu klimatu řešit. Já říkám, že si nemůžeme dovolit ji neřešit. Vampnbsp;sázce je budoucnost naší planety.

Druhá zkouška je ekonomická. Zřetelně potřebujeme celosvětový stimul. Přední ekonomiky na současnou krizi zareagovaly ambiciózními fiskálními i měnovými záchrannými plány. Listopadový krizový summit skupiny G-20 ve Washingtonu ukázal, že vlády na koordinaci politik spolupracují. Tyto snahy se ještě rozšířily na nedávném setkání vampnbsp;Dauhá.

To vše je vítané. Musíme ale udělat víc. Především musíme směle a zčerstva uvažovat. Máme-li si cestu zampnbsp;finanční krize najít skrze útraty, musíme postupovat prozíravě. To znamená, že výdaje musí být investicemi . Musí být udržitelné , abychom kvůli problémům jen nevyhazovali peníze, ale spíše tyto finance využili kampnbsp;položení základů stabilnější budoucnosti, která přinese prosperitu.

Cestu vpřed ukazuje Čína. Plná třetina jejího nedávno ohlášeného ekonomického stimulačního programu vampnbsp;hodnotě 586 miliard dolarů půjde do zeleného růstu a infrastruktury. Číňané se tak chopili příležitosti, aby se vypořádali sampnbsp;několika výzvami najednou – aby vytvářeli pracovní místa, šetřili energii a bojovali se změnou klimatu. Spojené státy pod vedením prezidenta Baracka Obamy se chystají udělat totéž.

Tito tvůrci politik vědí, že investice do alternativních paliv a ekologicky šetrných technologií zajistí vampnbsp;budoucnu obrovské přínosy co do bezpečnějšího životního prostředí, energetické nezávislosti a udržitelného růstu. Vědí ale také, že zelené investice mohou vytvářet pracovní místa a popohnat růst tady a teď. Další státy by měly tento příklad následovat. Vstoupit do věku udržitelné prosperity se nám nikdy nezdaří bez velkého, globálního postrčení, kdy se všechny státy pohnou týmž směrem. Pokud někdy nadešel čas na uskutečnění této smělé a ambiciózní vize a vznikla naděje na vytýčení nové a lepší cesty, pak je to právě teď.

Naše třetí zkouška má pragmatickou podstatu. Změna klimatu a globální finance nejsou našimi jedinými krizemi. Ba zjitřují další hrozby: potravinovou nezajištěnost, kolísající trhy sampnbsp;energiemi a komoditami a děsivou úpornost chudoby. Ušetřen jich není žádný národ. Nejcitelněji ale tyto rány dopadají na nejchudší státy.

Nevypořádáme-li se sampnbsp;dnešní finanční krizí vhodným způsobem, stane se zítřejší lidskou krizí. Přibývat bude sociálních nepokojů a politické nestability, což bude zjitřovat ostatní problémy. Nebezpečí nakonec představuje stupňující se sled krizí, přibývajících jedna za druhou, jejichž důsledky mohou být zničující pro všechny.

Během příštího roku tedy musíme jednat vampnbsp;duchu celosvětové solidarity. Opatření, která zavádíme, abychom se vyrovnali sampnbsp;finanční krizí, musí být vampnbsp;zájmu všech národů – těch nejchudších i těch bohatých a mocných. Programy pomoci pro rozvojové státy by se měly považovat za součást všech globálních stimulů a dlouhodobých plánů ekonomického oživení. To přinejmenším znamená, že se finanční krize nesmí zneužívat jako výmluvy ke snižování mezinárodní podpory a rozvojové pomoci. Své závazky vyplývající zampnbsp;Rozvojových cílů tisíciletí musíme ctít coby pragmatickou i mravní povinnost.

Stojíme na prahu nového multilateralismu. Kyvadlo dějin se obrací zpět kampnbsp;Organizaci spojených národů a společnému postupu. Výzvy, jimž dnes jako obec národů čelíme, se čím dál více týkají součinnosti a spolupráce: jde o boj proti změně klimatu, přestavbu globální finanční soustavy a podporu udržitelného rozvoje.

Náš úkol vampnbsp;tomto vnitřně provázaném světě spočívá vampnbsp;tom, abychom porozuměli spojitosti mezi těmito třemi okruhy problémů. Budeme-li prozíraví, najdeme u každého řešení, které bude řešením všech. Bude ale zapotřebí vůdcovských schopností, abychom vizi proměnili vampnbsp;činy aampnbsp;dále abychom proti urputně naléhavým potřebám dneška položili na druhou misku vah své závažnější dlouhodobé zájmy.