CAMBRIDGE – Teroristické útoky, jež minulý měsíc otřásly Bombají, nebyly namířeny jen proti indickému hospodářství a pocitu bezpečí. Jejich obecnějším cílem bylo obrátit v trosky indicko-pákistánské zmírňování napětí, které se formuje od roku 2004. Útočníci si nezakrývali tváře ani se nevyhodili do povětří trhavinami napěchovanými do kabátů. O anonymitu neusilovali. Chtěli být rozpoznáni jako obhájci jisté věci. Pokud se tato jejich věc nezačne plně chápat a její kořeny se neodhalí napříč regionem, tento útok se může ukázat jako začátek rozkladu jižní Asie.

Regionální konflikt, zahrnující všechny státy oblasti a narůstající počet nestátních aktérů, zplodil velký počet cvičených bojovníků, čekajících na povolání ke slávě. Živnou půdu konfliktu v Indii i v Pákistánu vytvářejí ekonomické nerovnosti a sociální nespravedlnost. Využívání a zneužívání náboženské horlivosti, ať už „džihádistické“ či „fundamentalisticky hinduistické“, bije u kořenů komunitní harmonie v jižní Asii do očí.

Prameny značné části současných potíží lze najít Afghánistánu, jehož tragédie nikdy nemohla zůstat uzavřená uvnitř jeho vymezených hranic. Směřování regionu se změnilo, když se bojovníci za afghánskou svobodu z 80. let prostřednictvím zločinného podniku, jehož se s nadšením účastnil Západ i muslimský svět, proměnili v „mudžáhedíny“. Pákistán, odjakživa sužovaný nejistotou ohledně Indie, se stal centrem této proměny. Západ se domníval, že se po pádu sovětského impéria posunul dál, ale celý region – a čím dál víc i celosvětová obec – za tento hanebný projekt nadále platí vysokou daň.

Nesnáze dvou desetiletí v jižní Asii lze připsat na vrub afghánským džihádistickým rokům: vzestupu Tálibánu, čelnému postavení Pákistánem financovaných náboženských fanatiků v hnutí za osvobození Kašmíru a nakonec šíření sektářského sporu uvnitř Pákistánu. Pákistánské vojenské a výzvědné složky hledaly v Afghánistánu „strategickou hloubku“ proti Indii. Navíc se chtěly Indii pomstít za její úlohu v podpoře vzpoury 60. a 70. let minulého století, která vyústila v nezávislost Bangladéše na Pákistánu.

Indie tu není bez viny. Prosazovala dvojaký přístup – prohlašovala, že v Kašmíru je všechno v pořádku (bezostyšná lež), a podporovala etnický svár v Pákistánu. Krutou realitou se v jižní Asii staly násilné výzvědné války mezi pákistánskou vojenskou tajnou službou ISI a indickou vnější rozvědkou RAW.

Plodem těchto let byla Laškar-e-tajba (LET, Armáda ctnostných), vojenská jednotka pocházející z Pákistánu, která podporovala vzpouru na indické straně Kašmíru. Podle indických vyšetřovatelů má bombajské útoky na svědomí právě tato skupina. Pákistánský zásah v jejích kancelářích po celé zemi tento závěr v podstatě potvrzuje, byť Pákistán veřejně požaduje další důkazy.

LET byla ozbrojeným křídlem hnutí Ahle-hadíth, jihoasijské obdoby fundamentalismu v saúdském stylu, jehož účelem bylo napadat indické síly v Kašmíru. Přestože po teroristických útocích na Spojené státy z 11. září 2001 bývalý pákistánský prezident Parvíz Mušaraf tuto skupinu zakázal, někteří z jejích příslušníků přešli do ilegality a další vstoupili do Džamaát-ad-dawa (DAD, Strany obracení na víru), organizace provozující náboženská osvětová centra a charity.

Vzhledem k zavedeným vazbám na pákistánské výzvědné složky se tato skupina nikdy nestala terčem hlubšího prověřování. Ve skutečnosti se dokonce podílela na záchranných akcích na pákistánské straně Kašmíru po tamním ničivém zemětřesení roku 2005.

Pákistánští vojenští stratégové si však nedokázali uvědomit, že skupiny jako LET a DAD mají i domácí agendu – proměnu Pákistánu v teokracii. Háfiz Saíd, zakladatel LET a nynější hlava DAD, kdysi hrdě prohlásil: „My věříme ve střet civilizací a náš džihád bude pokračovat, dokud se islám nestane převažujícím náboženstvím.“

DAD, společně s mnoha dalšími podobně smýšlejícími skupinami, radikalizovala tisíce mladých Pákistánců. Prostřednictvím webových i tištěných publikací také pravidelně zpochybňovala učení súfijských mystiků, kteří islám do jižní Asie původně vnesli prosazováním pluralismu a lásky k lidstvu.

Indie sice právě požaduje rázný zákrok proti DAD, musí si ale zároveň uvědomit, že samotný Pákistán je obětí teroru. Jakýkoli vojenský střet s Pákistánem tamní radikály jedině posílí. Indie také musí pohlédnout do vlastního nitra, protože násilí fundamentalistických hinduistických skupin vůči muslimům v Gudžarátu má potenciál vytvářet příležitosti pro muslimské extremisty uvnitř Indie. Smírné řešení kašmírského konfliktu k mírovým vyhlídkám v jižní Asii jen přispěje.

Pro Pákistán je nezbytné soustředěné a vytrvalé úsilí potírající všechny extremistické skupiny, které v zemi působí. Militanty všech ražení je třeba zcela a transparentně odstavit. Neméně důležité pro Pákistán je rozšířit a reformovat svou soustavu veřejného školství a zlepšit základní služby, aby radikální skupiny nemohly lákat mladé lidi do svých vzdělávacích a sociálních sítí. Status quo jinak může vážně ohrozit budoucnost Pákistánu – a jižní Asie vůbec.