LONDÝN – Všichni si pamatujeme jeden výrok z první prezidentské kampaně Clintonových.

Když na nejvyšší post na počátku 90. let kandidoval Bill Clinton, člen jeho štábu vysvětlil, co je stěžejním tématem voleb. „Tím je ekonomika, hlupáku,“ řekl. Ekonomika objasňuje všechno – pracovní místa, ceny, úspory, domy. Určuje náladu veřejnosti a stanovuje politickou agendu.

Tento náhled posiluje podivná reklama v magazínu na křídovém papíře, kterou jste mohli nedávno vidět. Je na drahá zavazadla. Na zadní sedačce limuzíny sedí Michail Gorbačov. Projíždí kolem Berlínské zdi. Na sedačce vedle něj je kožená brašna luxusní značky. Poselství? Komu sejde na Zdi; zapomeňte na politiku; peníze vítězí.

Možná že to tak skutečně je. Dnes svět zápasí s důsledky americké závislosti na půjčkách a hamižnosti a hlouposti mnoha světových bank. Řidiči reptají na ceny paliva, když plní nádrže svých aut. Hospodyně v chudých zemích – ba i v těch movitějších – si zoufají nad rostoucími cenami stravování svých rodin. V Asii, Africe, na Středním východě a v Latinské Americe se jejich manželé a synové proti cenám potravin bouří.

Hlavním tématem je tedy ekonomika. O naši pozornost se ale perou dvě další. Napovídají mnoho o politice světa v novém století. Přece jen nesejde jen na ekonomice.

Zaprvé je tu Tibet, kde místní ekonomika poslední dobou zřetelně roste. Tibeťany to podle všeho nijak neohromilo. Loni byli stříleni a biti obušky barmští buddhističtí mniši. Letos jsou to mniši v Tibetu.

Dějiny jsou tu komplikované. Bez potíží ale dokážu přijmout, že Tibet je součástí Číny. Tentýž pohled na věc mají mnozí čínští disidenti. Podle všeho je to i dalajlamův názor. Lze však tento stav udržet jedině prostřednictvím státního násilí?

Dalajlama není nevyzpytatelný terorista. Číně nijak neprospívá, když v diskusích o tomto tématu zůstává uvězněná v éře maoistických 60. let.

Číňané jsou v mnoha oblastech velice bystří. Pro Hongkong vynašli recept „jedné země, dvou systémů“. Je opravdu nad schopnosti jejich politického systému sestavit pro Tibet recept, který v rámci čínského státu uzná jeho kulturní a náboženskou autonomii?

Doufám, že tato potíž nezhatí úsilí Číňanů využít Olympiády jako příležitosti k tomu, aby ukázali světu, že jejich země se opět stává jedním ze světových lídrů. Bojkotovat hry by nedávalo vůbec žádný smysl. Bojkot by jen vyprovokoval nacionalistický odpor v Číně. Avšak ti, kdo se her zúčastní, by měli mít volnost bez vnucených zábran slušně, ale rázně vyjádřit ve věci lidských práv své názory – pokud nějaké mají.

Co se v Číně za posledních 25 let ekonomicky odehrálo, je významné. Čína se stala dílnou světa. Její úspěch není pro nás ostatní hrozbou. To je dobrá zpráva pro všechny. Ovšemže to je významné – ale Čína ještě není supervelmocí. Známkou klidné, sebejisté autority supervelmoci nejsou útoky na buddhistické mnichy ani napadání jejich duchovního vůdce.

Dalším velkým světovým politickým tématem jsou americké prezidentské volby. To je emocionálně nabitá americká měkká moc.

Napjatý zápas mezi dvěma demokraty, Barackem Obamou a Hillary Clintonovou, teprve čeká na vyústění. Na souboj s vítězem se pak chystá tvrdošíjný ryzí válečný hrdina John McCain.

Soupeření mezi Obamou a Clintonovou, tak ostré, že vyvolalo politováníhodné ochranářské nálady, zaujalo pozornost světa. Samotný Obama představuje vlastnosti, které u mnoha lidí budí nadšení, a to nejen u mladých.

Obamův úspěch dokládá, že Spojené státy stále jsou zemí příležitosti. Kdyby ve volbách zvítězil, představte si, jaký účinek na svět by měl jeho první proslov od řečnického pultu k Valnému shromáždění Organizace spojených národů. Byl by prezidentem nejglobalizovanější země na světě; v jistém smyslu by byl prezidentem všech.

Dělá rovněž službu demokratické politice. Tak jako dřívější rodák z Illinois, Adlai Stevenson, je přesvědčen, že průměrný muž a žena jsou mnohem lepší než průměrní.

Když narazil na potíž s názory svého pastora na rasu a Ameriku, Obama se neobklopil chumlem mediálních poradců, aby vymyslili, jak se má k problému postavit. Místo toho přednesl promyšlený, výmluvný a dojemný proslov o rase. Řešil věc zpříma a duchaplně. Postaven před ošemetný problém, zareagoval se zdravým rozumem. Ať už se během prezidentského klání stane cokoli dalšího, tento proslov byl mimořádnou událostí.

Proč je tedy toto všechno – Tibet na jedné straně a americká měkká moc na straně druhé – tak významné? To je jednoduché. Nadcházející století nebude bojem o globální vůdcovství mezi Čínou a USA. Nejde o gladiátorské soupeření o rovnováhu moci. Dojde ale na bitvu idejí.

Chce a potřebuje svět se svými nákupními centry leninismus? Musejí vlády zavírat disidenty, aby zajistily prosperitu? Nebo svět chce onen typ svobody, který zahrnuje politiku i ekonomiku?

Moje děti by řekly, že to je snad „jasnačka“.