V červenci 2005 zaplnily miliony lidí stadiony, aby se zúčastnili koncertů Live 8 na podporu lidí v Africe. Téhož léta afričtí lídři cestovali do Skotska, aby se sešli s hlavami států skupiny G8, také pro dobro obyčejných občanů. Opět kvůli těmto lidem celá řada jednotlivců a organizací po celém světě uskutečnila kampaň Jubileum 2000 za odpuštění dluhů. A v červenci 2006 předáci G8 v Sankt Peterburgu opětovně potvrdili svou věrnost ambiciózním cílům, které si stanovili o rok dříve, třebaže dále nezašli.

Téměř po roce a půl vidíme známky pokroku směrem k naplnění závazků ohledně afrického rozvoje, jež učinili světoví lídři a oddaní vůdci kampaní. Je však spravedlivé se ptát, kdy bude nalezeno udržitelné řešení africké dehumanizující bídy, a to nejen ze strany G8 a organizátorů Live 8, ale též ze strany afrických lídrů a obyvatel.

Afrika je paradox. Jedná se o jeden z nejbohatších kontinentů na planetě, obdařený ropou, drahokamy, lesy, divokou přírodou, půdou, zemědělskými produkty a miliony žen a mužů. Přesto většina lidí v Africe zůstává zbídačená. Nepřestávám se ptát sama sebe: „Proč?“

Jedním důvodem je, že Afričanům chybí znalosti, dovednosti, nástroje a politická vůle k vytvoření bohatství ze svých zdrojů. Nedokáží přidat hodnotu k surovinám a na místních i mezinárodních trzích prodávat zpracované zboží a vyjednat si lepší ceny a příznivější obchodní pravidla. Dalším důvodem je, že trpí právě obyčejní občané, když se neruší dluhy, na dohled není finanční pomoc nebo se zvyšují obchodní bariéry.

Povšimla jsem si rovněž potřeby, aby běžní Afričané přijali určitý soubor hodnot, jako je sloužit všeobecnému blahu a být odhodlaný, vytrvalý a trpělivý, dokud není dosaženo cíle. Potřebujeme též Afričany, kteří milují Afriku natolik, že chtějí chránit svou zemi – svou krajinu – před ekologicky ničivými procesy. Celý kontinent ohrožuje proměna pastvin v pouště v důsledku odlesňování, zásahy do pralesů kvůli samozásobitelskému zemědělství, nadměrné spásání a ztráta druhové pestrosti a půdy.

Další hodnotou, již si Afričané musejí osvojit, je láska k mladým lidem a starost o ně. Jeden z nejdrtivějších zážitků je vidět, jak mladí chřadnou, protože jsou nezaměstnaní, a to i po dokončení středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání, nebo protože mají podlomené zdraví. Africké vlády by měly za prioritu stanovit investice do odborného vzdělávání a programů prevence HIV/AIDS a léčby a podpory nemocných touto chorobou a péče o ně.

Bez dovedností se lidé ocitají v situaci, kdy mají zabouchnuté dveře k produktivním a prospěšným činnostem, takže nedokáží uspokojit své potřeby v bydlení, zdravotní péči a výživě. Stávají se vězni bludného kruhu chudoby a někdy také zločinu.

Afrika se musí připravit na příští příležitosti i výzvy tím, že bude promyšleně usilovat o zajištění míru a bezpečí. Značnou část africké bídy vyvolávají konflikty. Během své práce v uplynulých třiceti letech jsem pozorovala, že ať se jedná o národní nebo regionální úroveň, většina střetů je bojem o zdroje. Kdo je bude ovládat a využívat? Kdo získá podíl a kdo zůstane vyloučen?

Když jsou zdroje vzácné, natolik vyčerpané, že už nedokáží zajišťovat živobytí, nebo nerovně rozložené, pravidelně vyvstává konflikt. Je třeba, abychom v Africe spravovali své zdroje udržitelně, zodpovědně a uvážlivě. A musíme tyto zdroje spravedlivě sdílet.

Jinak budeme nadále investovat do válek a konfliktů nebo do boje proti kriminalitě a domácí nestabilitě, místo abychom podporovali rozvoj a tím omezovali chudobu. Afričtí předáci by měli vládnout a konat svou službu ve prospěch lidí, nikoliv sebe samých.

Avšak možná nejméně poznaný africký problém, zejména na úrovni běžných občanů, je to, jak slabý vliv a moc mají obyčejní lidé. Právě to je jeden z hlavních důvodů, proč tolik lidí nedokáže využít bezpočtu příležitostí, jež se v Africe nabízejí.

Lidem v Africe je třeba dát možnost získat sebedůvěru, důstojnost a sebeúctu. Také je třeba posílit jejich moc znalostmi, dovednostmi a nástroji k vyvíjení aktivity. Právě proto je tak důležité odpouštění dluhů. Dodává totiž vládám dodatečné zdroje na investice do iniciativ, které mohou zvyšovat vliv jejich občanů.

Navzdory všem přetrvávajícím potížím jsme poslední dobou byli v Africe svědky značného pokroku. V mnoha zemích vidíme známky dobré správy státu. V mnoha dalších nadále sílí občanská společnost, podporovaná národními vládami, Africkou unií i mezinárodním společenstvím. Celá řada zemí řeší své konflikty a pracují na dosažení míru a stability. Musíme ocenit a povzbudit ty, kdo dělají smělá rozhodnutí.

Mnohé je však ještě třeba vykonat, úsilím Afričanů i četných přátel Afriky po celém světě. Jako v biblickém příběhu, kdy Petr a Jan řekli žebrákovi: „Vstaň a choď,“ směřuje k Afričanům výzva, aby se vzdalovali nevědomosti, netečnosti, lhostejnosti a fatalismu. Aby kráčeli k hospodářské a politické svobodě. Aby směřovali k Africe bez chudoby.