Musí se nutně stát nepřítel vašeho nepřítele vaším přítelem? Nikoliv v případě, že tímto předpokládaným přítelem je Severní aliance, anti-talibanská koalice ovládající necelých 10 % území Afghánistánu. Přes rozsáhlou podporu Ruska a Íránu se toto opoziční hnutí ocitlo na pokraji rozkladu, a to ještě dříve, než se před teroristickými útoky na USA podařilo nájemným vrahům Usámy bin Ládina zabít jeho charismatického polního velitele generála Massúda. Aliance se objevuje na scéně díky událostem z 11. září. V tuto chvíli připravuje zahájení vlastního útoku na Kábul, bez ohledu na to, zda na něj USA kývne či nikoliv. Její vůdci vytvářejí ze 2000 mužů hlídky, které budou střežit afghánské hlavní město v případě, že se jej alianci podaří zmocnit.

Spojené státy a jejich spojenci nyní zahájili bombardování talibanských opevněných pozic severně od Kábulu. Tím palčivěji se jeví otázka, zda mají USA a spojenci vítat převzetí starého hlavního města Afghánistánu domácími, Talibanu nepřátelskými silami. Je potřeba zvážit dosavadní činy sil Severní aliance a především symbolickou hodnotu, kterou by toto vítězství představovalo pro Paštuny, největší a podstatnou skupinu afghánské populace. Američané a jejich spojenci by se měli držet zpátky.

Několik let poté, co Taliban získal kontrolu nad zbytkem země v ruce 1996, páchala Severní aliance na Afghánském severu značné škody. Její uzbecký vůdce Rašíd Dostum rozpoutal ze své základny ve městě Mazáre-Šeríf vlnu zbabělé brutality a porušování lidských práv, která by snesla srovnání s těmi nejhoršími skutky Talibanu. Chladnokrevné vyvraždění více než stovky šíitských Afghánců Talibanem si nezadá s podobným masakrem příznivců Talibanu Severní aliancí. Tyto události sledoval generál Dostum v pohodlí své nové vily vybavené vnitřním bazénem.

Severní aliance se stejně jako Taliban aktivně podílela na výrobě a distribuci opia. Narozdíl od Talibanu se však Severní aliance ani nepokusila obchod s ním zastavit. Delegacím, které vyslaly agentury pro kontrolu obchodu s drogami Spojených národů a Spojených států, se podařilo Taliban přesvědčit, aby v letech 1999-2000 snížil pěstování opiových máků na polovinu, a to bez haléře zahraniční kompenzační podpory pro pěstitele. Severní aliance ani zdaleka neučinila totéž. Místo toho využila nedostatku a zvýšila ceny, aby své opiové obchody rozšířila.

Severní aliance podporovala teroristy stejně jako Taliban. Jednou ze tří teroristických skupin, které prezident Bush zmínil po útocích na New York ve svém projevu v Kongresu, bylo ”Islámské hnutí Uzbekistánu”, nedávno přejmenované na ”Islámskou stranu Turkistánu”. Po dva roky se přesouvaly tisíce ozbrojenců Islámského hnutí Uzbekistánu ze severního Afghanistánu přes Tádžikistán do Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Uzbekistánu, aby tam mohli štvát k nepokojům.
Islámské hnutí Uzbekistánu bylo aktivně podporováno bin Ládinem, ale zároveň také spolupracovalo se Severní aliancí, přes jejíž území se jeho členové beztrestně přesouvali. Tádžikové v Islámském hnutí Uzbekistánu vítali jeho zaměření na Uzbekistán a profitovali z narkoobchodu, do kterého bylo toto hnutí silně zapleteno. Islámskému hnutí Uzbekistánu se mimochodem úspěšně podařilo sto tisíci dolary uplatit ruské vojsko, které proti Islámskému hnutí Uzbekistánu Tádžickou hranici formálně hájí.

Jediným kladem tohoto neblahého spojenectví vojenských sil na severu Afghánistánu je snad to, že stojí v opozici proti Talibanu. Avšak i kdyby snad byly tyto síly naprosto čisté, stále by zde zůstával nejdůležitější problém, a to fakt, že byly financovány a vyzbrojovány Ruskem a s íránskou podporou.
Pro většinu Afghánců a zvláště pro Paštuny, ať už podporují Taliban či stojí proti němu, je tento spolek příslibem smrti. Byla to koneckonců ruská invaze, během které bylo v letech 1979 až 1989 zmasakrováno na 1 až 1,5 miliónu Afghánců.

Ovládnutí Kábulu Severní aliancí by mohlo znovu zažehnout všechny ony národnostní vášně, které Rudou armádu srazily na kolena. Takové prudké reakce by Afghánistánu nepomohly. Šestnáct miliónů pákistánských Paštunů by se chopilo zbraní a dosud nepředstavitelným způsobem by ohrozilo nukleární stabilitu. Nepřátelský soused Pákistánu, nukleárními zbraněmi vybavená Indie, by nemusela zůstat tváří v tvář nebezpečí netečná.

Krátce řečeno, úspěšný útok Severní aliance na Kábul by mohl donutit Paštuny chopit se opět Talibanských zbraní a obrátil by proti Spojeným státům desítky miliónů obyvatel, na jejichž dobré vůli úspěch americké kampaně závisí. Tentýž účinek už může mít pouhé zdání, že Spojené státy se příliš se Severní aliancí sbližují. Amerika a její spojenci mohou se svým rozhodujícím vlivem na konečné politické řešení v této zemi počítat pouze za předpokladu, že se jejich síly nepřikloní na žádnou misku vah a že zůstanou mimo afghánské vnitropolitické šarvátky.

Znamená to však, že se mají Spojené státy kontaktům se Severní aliancí vyhýbat? Ne tak docela. Severní aliance i další skupiny po celém Afghánistánu sehrají důležitou roli. Životně důležité bude, aby byly v jakékoliv budoucí afghánské vládě zastoupeny všechny etnické skupiny, od kterých Severní aliance čerpá podporu. Americký ministr zahraničí Colin Powell a ministr obrany Donald Rumsfeld si jsou naštěstí těchto skutečností vědomi. Nyní jde o to, aby vojenské i diplomatické operace probíhaly v souladu s těmito všeobecnými pravidly. Jednoduché to nebude.