Thursday, September 18, 2014
0

Outsourcingem ke ztrátě zaměstnání

Nejnovějším módním pojmem v debatě o globalizaci je outsourcing. Američané - dávní zastánci globalizace - se náhle zdají znepokojeni jeho nepříznivými dopady na svou ekonomiku. Horlivé obhájce globalizace však ztráta pracovních míst netíží. Zdůrazňují, že outsourcing snižuje náklady - stejně jako technologické změny, které zvyšují produktivitu a tím i zisky -, a co je dobré pro zisky, musí být dobré i pro americkou ekonomiku.

Ekonomické zákony podle nich zaručují, že v dlouhodobém měřítku budou existovat pracovní místa pro každého, kdo o ně bude mít zájem, pokud se vláda nebude vměšovat do tržních procesů stanovováním minimálních mezd nebo ochranou pracovních míst a pokud odbory nevyženou mzdy do nadměrné výše. Na konkurenceschopných trzích zákon nabídky a poptávky zajišťuje, že nakonec , v dlouhodobém měřítku, se poptávka po práci vyrovná s nabídkou - a že pak nebude existovat nezaměstnanost. Ovšem jak uštěpačně poznamenal Keynes, v dlouhodobém měřítku jsme všichni mrtví .

Těm, kdo šmahem odmítají obavy ze ztráty pracovních míst, uniká jeden klíčový aspekt: americká ekonomika si nevede dobře. Kromě obchodního a rozpočtového deficitu zde existuje také deficit pracovních míst. Za posledního tři a půl roku měla ekonomika vytvořit 4 až 6 milionů pracovních míst, aby zajistila zaměstnanost novým účastníkům na trhu práce. Místo toho však více než 2 miliony pracovních míst zanikly - vůbec poprvé od počátku velké hospodářské krize za dob prezidenta Herberta Hoovera došlo v americké ekonomice v průběhu jednoho celého prezidentského období k čistému úbytku počtu pracovních míst.

To přinejmenším ukazuje, že samotné trhy nejsou schopny rychle zajistit vznik pracovního místa pro každého, kdo si pracovat přeje. Při zajišťování plné zaměstnanosti musí hrát významnou roli vláda - a Bushova administrativa tuto roli ošklivě nezvládla. Kdyby byla nezaměstnanost nižší, panovalo by ohledně outsourcingu méně obav.

Domnívám se však, že pro strach z outsourcingu - například pracovních míst v oboru vyspělých technologií do Indie - existuje jeden ještě hlubší důvod. Boří se totiž mýtus, který byl ústřední doktrínou debaty o globalizaci v USA i v dalších vyspělých průmyslových zemích: mýtus, že zaměstnanci by se globalizace neměli obávat.

Jistě, apologeti outsourcingu namítnou, že bohaté země přijdou o málo kvalifikovaná pracovní místa v oborech, jako je textilní průmysl, ve prospěch špatně placené pracovní síly v Číně i jinde. To je však prý jen dobře, poněvadž Amerika by se měla specializovat na obory, kde má komparativní výhodu a které vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu a moderní technologie. Zapotřebí je prý zvyšování kvalifikace a zlepšování kvality vzdělání, zejména ve vědě a technice.

Tento argument se však už nezdá přesvědčivý. Amerika produkuje méně inženýrů než Čína a Indie, a i když jsou inženýři z těchto rozvojových zemí v určité nevýhodě, ať už vlivem výcviku či místa působiště, je tato nevýhoda bohatě vyvážena mzdovými rozdíly. Inženýři a počítačoví experti z Ameriky a dalších bohatých zemí se buďto budou muset spokojit se snížením mezd, anebo - a možná i tak - se stanou nezaměstnanými a budou si muset hledat jinou práci - téměř jistě za nižší mzdu.

Nedokážou-li vysoce kvalifikovaní američtí inženýři a počítačoví experti odolat náporu outsourcingu, co si pak počnou lidé s nižší kvalifikací? Ano, Amerika si možná udrží konkurenční výhodu na samotné špičce : v revolučním výzkumu, při vynalézání nového laseru. Většina byť i vysoce kvalifikovaných inženýrů a vědců však pracuje v takzvané „běžné vědě": na významných každodenních technologických zlepšeních, které tvoří základ dlouhodobého růstu produktivity - a není nijak zřejmé, že by Amerika měla v této oblasti dlouhodobou konkurenční výhodu.

Z debaty o outsourcingu plynou dvě ponaučení. Za prvé, současně s tím, jak se Amerika potýká s problémy adaptace na globalizaci, by měla být citlivější k nelehkému osudu rozvojových zemí, které si musí vystačit s mnohem menšími prostředky. Koneckonců pokud Amerika se svou relativně nízkou úrovní nezaměstnanosti a sociální záchrannou sítí shledá, že musí přijmout opatření na ochranu svých zaměstnanců a firem před zahraniční konkurencí - ať už jde o software nebo o ocel -, pak je podobný postup rozvojových zemí o to více ospravedlnitelný.

Za druhé by se Amerika měla strachovat již nyní. Mnoho stoupenců globalizace i nadále tvrdí, že počet pracovních míst zaniklých v důsledku outsourcingu je poměrně malý. O konečném rozsahu se pochopitelně vedou spory, přičemž někteří lidé tvrdí, že v konečném důsledku by mohlo outsourcingu padnout za oběť každé druhé pracovní místo, zatímco jiní zastávají názor, že potenciál outsourcingu je mnohem omezenější. Kadeřnické služby stejně jako celou řadu dalších činností vyžadujících detailní znalost místního prostředí koneckonců nelze vyvézt za hranice.

I kdyby však konečná čísla byla omezená, může mít outsourcing dramatické dopady na zaměstnance a distribuci příjmů. Růst se zvýší, ale zaměstnanci na tom možná budou hůř - a nejen ti, kteří přijdou o práci. V některých rozvinutých zemích se to už skutečně stalo: za deset let od podepsání Severoamerické dohody o volném obchodu průměrné reálné mzdy v USA klesly.

Strkat hlavu do písku a předstírat, že z globalizace budou mít prospěch všichni, je pošetilé. Dnešní problém s globalizací spočívá právě v tom, že pokud vláda nebude hrát aktivní roli při jejím řízení a formování , pak se může stát, že z globalizace bude těžit jen málo lidí, zatímco většina na tom bude hůře. To je nejvýznamnější ponaučení z probíhající debaty o outsourcingu.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured