LONDÝN – Když vlády z celé západní Evropy začaly zachraňovat banky a jejich střadatele, východní Evropané to nervózně sledovali, protože si nebyli jistí, co bude globální finanční bouře znamenat pro ně. Nyní tato bouře udeřila a křehká pouta evropské solidarity jsou podrobována zkoušce.

Dvě země – Maďarsko a Ukrajina – už požádaly o velké podpůrné balíky. Několik dalších by to mohlo učinit během příštího měsíce, pokud zmrzlé úvěrové trhy neroztají. Bude-li současná situace pokračovat až do konce roku, což nelze vyloučit, mohla by vážnou bankovní krizi zažít řada dalších zemí.

Východní Evropa podnikla v posledních dvou desetiletích rozsáhlé reformy a přijala za svou globální finanční integraci. Zahraniční, většinou evropské banky vstoupily na tyto trhy s nevídanou rychlostí a silou. Tyto banky se stále častěji zaměřovaly na riskantnější malé a střední firmy a pomáhaly lidem kupovat si vlastní domy a zakládat nové společnosti. Úspěšný finanční rozvoj se však dnes stává v těchto zemích strašákem.

Země rozvíjející se Evropy až dosud odolávaly globálnímu finančnímu tlaku pozoruhodně dobře a úspěšně se potýkaly jak se zpomalením na významných exportních trzích, tak i s rostoucími náklady na půjčky. Žádná otevřená ekonomika však nedokáže vzdorovat naprostému uzavření úvěrových trhů. Možná se staly příliš závislými na levných úvěrech, ale v tomto ohledu nebyly jediné.

Některé zahraniční banky dnes stahují likvidní prostředky z dceřiných společností v rozvíjející se Evropě. Podle Ruské národní banky odčerpaly zahraniční bankovní domy z této země pouze za měsíc září více než 10 miliard dolarů. Jiné centrální banky vydaly podobná prohlášení. Abychom byli spravedliví, společnost Raiffeisen International naopak oznámila, že podpoří svou ukrajinskou dceřinou společnost Bank Aval dodatečnými prostředky ve výši 180 milionů eur. Otázka, zda se i další mateřské banky působící v regionu postaví za své dceřiné společnosti, závisí na tom, jak těžká nakonec krize v západní Evropě bude.

Západoevropské záchranné balíky by však mohly situaci v rozvíjející se Evropě zhoršit. Zatímco většině mateřských bank v regionu přinesou tato opatření pravděpodobně prospěch, ten se nemusí nutně přetavit v podporu jejich zahraničních dceřiných společností. V podstatě existuje vážné riziko, že k záchraně dojde na úkor východní Evropy. Několik vlád již deklarovalo, že peníze daňových poplatníků nemohou být použity na operace v zahraničí.

Vlády v rozvíjející se Evropě by se na stabilizaci svých finančních systémů samozřejmě měly podílet také. V této fázi však mají značně omezené možnosti. Většina z nich nemá takový finanční vliv, aby dokázala čelit mimořádným tlakům finančních trhů. Nabídka maďarské vlády rozšířit obecné pojištění vkladů nebo zajistit likviditu na mezibankovních trzích tak má jen omezenou důvěryhodnost.

Aby rozvíjející se Evropa tuto krizi přežila, potřebuje podporu zvenčí. Za prvé a především musí vedoucí západoevropští představitelé zajistit vyřešení krize ve svém jádru a mnozí pozorovatelé pochybují, že lídři učinili dost. Za druhé musí zabránit tomu, aby již přijatá krizová opatření nediskriminovala dceřiné společnosti ve střední a východní Evropě, a to nezávisle na tom, zda se nacházejí uvnitř či vně Evropské unie. Za třetí musí při podpoře těchto ekonomik spojit síly s mezinárodními finančními institucemi – jako v případě Maďarska.

Možný model představují zkušenosti Gruzie po nedávné válce s Ruskem. Mezinárodní měnový fond poskytl na podporu tamní měny nouzovou úvěrovou linku, Světová banka koordinovala humanitární úsilí (z velké části financované Spojenými státy a EU) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj využila svých znalostí a prostředků a postavila se do čela úsilí o záchranu finančního systému. Gruzínský balík ještě není hotovou záležitostí a jinde existují odlišné podmínky, avšak tento příklad ukazuje, že i standardními nástroji lze dosáhnout mnohého.

Zapotřebí však bude více prostředků a nových nástrojů. Maďarský příklad ukazuje, že EU dokáže vyladit existující nástroj – podporu platební bilance – a kreativně ho používat. Rovněž pro země stojící mimo EU, jako jsou Turecko a Ukrajina, jsou naléhavě zapotřebí novátorské nápady.

O tom, co je v sázce, by nemělo být pochyb. Věnovalo se tomu málo pozornosti, ale východní Evropa včetně Ruska předstihla v posledních několika letech USA a Velkou Británii v roli nejvýznamnějších vývozních trhů eurozóny. Mnohé z těchto trhů se dnes potýkají se zpomalením, nebo dokonce se záporným růstem. Západoevropské firmy tam navíc investovaly v dříve nepředstavitelném měřítku. Existuje vážné riziko, že pokud se krize ještě zhorší, nebudou mít východoevropské vlády jinou možnost než zestátnit určité instituce, zejména některé banky se zahraniční kontrolou.

Co je však ještě důležitější, krize by mohla zvrátit desítky let trvající finanční rozvoj a široké ekonomické reformy. Stejně jako v západní Evropě a v USA budou i zde hrát vlády významnější roli v ekonomice, avšak státní účast má v těchto bývalých socialistických ekonomikách odlišné konotace, zvláště když dnes tyto země čelí vlně odporu vůči finančnímu rozvoji a reformátorům.

A aby toho nebylo málo, západní vlády a firmy by se měly zamyslet i nad tím, jaké nabídky směrem k bankám a podnikům v tísni mohou přicházet z ruských zdrojů, soukromých i veřejných. Bezpochyby jsou na ně navázány další podmínky.