Od triumfu Luize Inácia Luly da Silvy uplynuly už dva týdny a jeho jednoznačné volební vítězství v Brazílii stále bere dech pravici a dává nové naděje již dlouho sklíčené latinskoamerické levici. Jeho triumf ztělesňuje jak symboly, tak realitu dnešní Latinské Ameriky. Symbolizuje netrpělivost voličů, kteří vidí, že staré problémy stále nemají řešení, a poukazuje na všudypřítomné přesvědčení, že pravicové vlády jsou chronicky zkorumpované. Pomalu utichá mumraj levicových oslav i chór pravicových lamentací a vyjasňují se obrysy toho, co Lula může a nemůže udělat.
Není sporu o tom, že v Latinské Americe bylo posledních deset dvanáct let bodem obratu pro demokracii v regionu. Legitimní volby proběhly téměř všude a vzešla z nich úplně nová generace politických hráčů.
Kromě toho byli v Argentině, Venezuele, Brazílii a v malých republikách Střední Ameriky kvůli korupci vyslýcháni nebo dokonce uvězněni prezidenti a bývalí prezidenti. Po celou dobu ovšem noví političtí hráči ani staré strany na levici nedokázali zformulovat srozumitelný alternativní sociálně ekonomický program a pustit se do boje s převládajícím liberálním přístupem.
Jedením z důvodů, proč to nedokázali, je to, že politické strany v Latinské Americe jsou rozštěpené a slabé. Ve Střední Americe se neustále rozpadají na menší celky, jež se rvou o bezvýznamné podíly na moci a nepodstatné pozice.
V regionu jedinou stranou s konkrétním politickým programem je pravicová ARENA v Salvadoru, která už třikrát zvítězila ve volbách a zdá se, že zvítězí znovu. Jinde bohužel zvítězil model tříštění sil: ,,Peronismo" v Argentině i křesťanskodemokratické frakce ve Venezuele, Kolumbii a Chile jsou politicky nevýraznými amalgámy.
I přes desetiletí privatizačních programů, prohlubování liberalizace obchodu a zeštíhlení státního aparátu na třetinu jeho původní velikosti rychlost růstu nedokázala zajistit požadované sociální výhody. Bída přetrvává, zatímco konkurenční trhy nutí celou oblast snižovat výdaje na úkor chudých. Levicová hnutí a strany nedokázaly nabídnout žádnou alternativu a žádný spravedlivější model. Vše, na co se zmohly, jsou tlachy antiglobalizačních křiklounů, jimž chybí jakýkoli konkrétní sociální program.
Lulovo vítězství je příležitostí znovu promyslet neoliberální přístupy, které i přes své neúspěchy mají rozhodující slovo. Nové úvahy ovšem musí nalézt odpovědi v oblasti fiskální a rozpočtové politiky a Lula si je toho vědom. Pro levici je jeho vítězství popudem k tomu, aby předložila realistické alternativy k vyzkoušeným a neúčinným liberálním všelékům a ke zdiskreditovanému státnímu socialismu, od něhož oblast ustoupila před deseti lety.
Hledání cest nebude jednoduché. Populisté v Latinské Americe vždy vyhledávali rychlá řešení, která se nedokázala vypořádat s problémy skrytými pod povrchem. Lula vyhrál, protože se vyhýbal populisticky jednoduchým odpovědím a protože se zdálo, že je odhodlaný dosáhnout strategického, nikoli jen taktického politického úspěchu.
Lula do politických institucí prorazil s progresivními lidmi, kteří dokáží hovořit jazykem volného trhu, a přímo neodmítal, ale jen zpochybňoval ekonomická a sociální témata, jakými je volný trh a pohyb kapitálu přes hranice. Vyhnul se tak tomu, aby k smrti vyděsil nejbohatší občany, jak se podařilo presidentu Chávezovi ve Venezuele. Má-li uspět, bude jim muset zaručit klid i nadále.
Při jednání s okolním světem je pro Brazílii v porovnání s menšími latinskoamerickými zeměmi výhodou její rozloha. A přesto nemá Lula v ruce jen esa, neboť hospodářství země je v recesi.
Napínání rozpočtu bude pokračovat. José Barrionuevo, finanční analytik Barclays Capital, nedávno zdůraznil, že nejbližší výzvou pro Brazílii bude zřejmě další pokles hodnoty reálu, jenž vyžene nahoru inflaci a nezaměstnanost a dále oslabí Lulovu sílu při jednáních s Amerikou a okolním světem.
Ale velikost Brazílie nemusí přijít nazmar. Narozdíl od ostatních lídrů může Lula tlačit na USA ohledně jejich pokrytecké a protekcionistické zemědělské politiky a prověřit tak věrnost prezidenta Bushe myšlence uvolnění trhu v oblasti zemědělství. Má-li se Bush postavit za uvolnění zemědělského trhu, bude brazilský tlak potřebovat, protože americké farmářské lobby se chystají udržet přísnou regulaci zemědělského exportu Latinské Ameriky, s níž se region potýká už mnoho let. Aktivní Brazílie může k tlaku na Spojené státy inspirovat menší hráče, Chile a země Střední Ameriky.
Ačkoli by si mohl prezident Bush přát Lulu démonizovat, prostý rozsah Lulova volebního vítězství zaručuje, že Amerika nebude schopná tímto způsobem brazilského prezidenta zbavit legitimity. Přesto mnozí z Bushovy administrativy vnímali brazilské volby jako předzvěst znovuzrození socialismu (někteří dokonce hovořili o ,,komunismu"). Mnoho amerických konzervativců spatřuje v Lulovi skalního socialistu neschopného přijímat kompromisy a odmítají vidět, že se výrazně změnil. Amerika se musí zbavit těchto ideologických brýlí a jednat realisticky s reálným Lulou, a ne se strašákem, kterého vymysleli někteří Bushovi poradci.
Latinská Amerika sleduje Lulův pokus spojit sociální spravedlnost s moderními ekonomickými přístupy rozechvěle a s nadějemi. Pokud Lula uspěje, umírněná demokratická levice bude dosažitelnou vyhlídkou regionu. To znamená, že budou možné, ba pravděpodobné pohyby kyvadla moci mezi levicí a pravicí, jež Američané a Evropané přijímají jako samozřejmost.
Latinská Amerika až příliš dlouho praktikovala politiku propasti. Jakákoli politická změna hrozila být skokem do neznáma. Bude-li Lula úspěšný, mohl by Latinskou Ameriku přivést do stabilní politické krajiny, kde demokratická změna je opravdu jen změnou, a nikoliv pádem do propasti. To by si měli přát všichni na pravici i na levici.
Od triumfu Luize Inácia Luly da Silvy uplynuly už dva týdny a jeho jednoznačné volební vítězství v Brazílii stále bere dech pravici a dává nové naděje již dlouho sklíčené latinskoamerické levici. Jeho triumf ztělesňuje jak symboly, tak realitu dnešní Latinské Ameriky. Symbolizuje netrpělivost voličů, kteří vidí, že staré problémy stále nemají řešení, a poukazuje na všudypřítomné přesvědčení, že pravicové vlády jsou chronicky zkorumpované. Pomalu utichá mumraj levicových oslav i chór pravicových lamentací a vyjasňují se obrysy toho, co Lula může a nemůže udělat.
Není sporu o tom, že v Latinské Americe bylo posledních deset dvanáct let bodem obratu pro demokracii v regionu. Legitimní volby proběhly téměř všude a vzešla z nich úplně nová generace politických hráčů.
Kromě toho byli v Argentině, Venezuele, Brazílii a v malých republikách Střední Ameriky kvůli korupci vyslýcháni nebo dokonce uvězněni prezidenti a bývalí prezidenti. Po celou dobu ovšem noví političtí hráči ani staré strany na levici nedokázali zformulovat srozumitelný alternativní sociálně ekonomický program a pustit se do boje s převládajícím liberálním přístupem.
Jedením z důvodů, proč to nedokázali, je to, že politické strany v Latinské Americe jsou rozštěpené a slabé. Ve Střední Americe se neustále rozpadají na menší celky, jež se rvou o bezvýznamné podíly na moci a nepodstatné pozice.
V regionu jedinou stranou s konkrétním politickým programem je pravicová ARENA v Salvadoru, která už třikrát zvítězila ve volbách a zdá se, že zvítězí znovu. Jinde bohužel zvítězil model tříštění sil: ,,Peronismo" v Argentině i křesťanskodemokratické frakce ve Venezuele, Kolumbii a Chile jsou politicky nevýraznými amalgámy.
I přes desetiletí privatizačních programů, prohlubování liberalizace obchodu a zeštíhlení státního aparátu na třetinu jeho původní velikosti rychlost růstu nedokázala zajistit požadované sociální výhody. Bída přetrvává, zatímco konkurenční trhy nutí celou oblast snižovat výdaje na úkor chudých. Levicová hnutí a strany nedokázaly nabídnout žádnou alternativu a žádný spravedlivější model. Vše, na co se zmohly, jsou tlachy antiglobalizačních křiklounů, jimž chybí jakýkoli konkrétní sociální program.
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Lulovo vítězství je příležitostí znovu promyslet neoliberální přístupy, které i přes své neúspěchy mají rozhodující slovo. Nové úvahy ovšem musí nalézt odpovědi v oblasti fiskální a rozpočtové politiky a Lula si je toho vědom. Pro levici je jeho vítězství popudem k tomu, aby předložila realistické alternativy k vyzkoušeným a neúčinným liberálním všelékům a ke zdiskreditovanému státnímu socialismu, od něhož oblast ustoupila před deseti lety.
Hledání cest nebude jednoduché. Populisté v Latinské Americe vždy vyhledávali rychlá řešení, která se nedokázala vypořádat s problémy skrytými pod povrchem. Lula vyhrál, protože se vyhýbal populisticky jednoduchým odpovědím a protože se zdálo, že je odhodlaný dosáhnout strategického, nikoli jen taktického politického úspěchu.
Lula do politických institucí prorazil s progresivními lidmi, kteří dokáží hovořit jazykem volného trhu, a přímo neodmítal, ale jen zpochybňoval ekonomická a sociální témata, jakými je volný trh a pohyb kapitálu přes hranice. Vyhnul se tak tomu, aby k smrti vyděsil nejbohatší občany, jak se podařilo presidentu Chávezovi ve Venezuele. Má-li uspět, bude jim muset zaručit klid i nadále.
Při jednání s okolním světem je pro Brazílii v porovnání s menšími latinskoamerickými zeměmi výhodou její rozloha. A přesto nemá Lula v ruce jen esa, neboť hospodářství země je v recesi.
Napínání rozpočtu bude pokračovat. José Barrionuevo, finanční analytik Barclays Capital, nedávno zdůraznil, že nejbližší výzvou pro Brazílii bude zřejmě další pokles hodnoty reálu, jenž vyžene nahoru inflaci a nezaměstnanost a dále oslabí Lulovu sílu při jednáních s Amerikou a okolním světem.
Ale velikost Brazílie nemusí přijít nazmar. Narozdíl od ostatních lídrů může Lula tlačit na USA ohledně jejich pokrytecké a protekcionistické zemědělské politiky a prověřit tak věrnost prezidenta Bushe myšlence uvolnění trhu v oblasti zemědělství. Má-li se Bush postavit za uvolnění zemědělského trhu, bude brazilský tlak potřebovat, protože americké farmářské lobby se chystají udržet přísnou regulaci zemědělského exportu Latinské Ameriky, s níž se region potýká už mnoho let. Aktivní Brazílie může k tlaku na Spojené státy inspirovat menší hráče, Chile a země Střední Ameriky.
Ačkoli by si mohl prezident Bush přát Lulu démonizovat, prostý rozsah Lulova volebního vítězství zaručuje, že Amerika nebude schopná tímto způsobem brazilského prezidenta zbavit legitimity. Přesto mnozí z Bushovy administrativy vnímali brazilské volby jako předzvěst znovuzrození socialismu (někteří dokonce hovořili o ,,komunismu"). Mnoho amerických konzervativců spatřuje v Lulovi skalního socialistu neschopného přijímat kompromisy a odmítají vidět, že se výrazně změnil. Amerika se musí zbavit těchto ideologických brýlí a jednat realisticky s reálným Lulou, a ne se strašákem, kterého vymysleli někteří Bushovi poradci.
Latinská Amerika sleduje Lulův pokus spojit sociální spravedlnost s moderními ekonomickými přístupy rozechvěle a s nadějemi. Pokud Lula uspěje, umírněná demokratická levice bude dosažitelnou vyhlídkou regionu. To znamená, že budou možné, ba pravděpodobné pohyby kyvadla moci mezi levicí a pravicí, jež Američané a Evropané přijímají jako samozřejmost.
Latinská Amerika až příliš dlouho praktikovala politiku propasti. Jakákoli politická změna hrozila být skokem do neznáma. Bude-li Lula úspěšný, mohl by Latinskou Ameriku přivést do stabilní politické krajiny, kde demokratická změna je opravdu jen změnou, a nikoliv pádem do propasti. To by si měli přát všichni na pravici i na levici.