BEJRÚT – Libanonští voliči uštědřili zřetelnou porážku Alianci 8. března vedené Hizballáhem. Prozápadní Aliance 14. března vyšla z hladce proběhnuvších a pokojných voleb s jasnou většinou 71 křesel, oproti 58 křeslům pro jejího rivala. Po vyhlášení výsledků si téměř slyšitelně oddechla arabská hlavní města i lídři v Evropě a Severní Americe.

Před hlasováním byla patrná obava, že by si prosyrská a proíránská Aliance 8. března mohla zajistit vítězství. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád takový výsledek dychtivě a veřejně očekával.

Vítězství Aliance 14. března je dobrou zprávou pro Libanon i pro region, neboť zajistí dobré vztahy s arabskými i západními přáteli Libanonu a představuje tichý triumf umírněnosti a pragmatismu nad extremismem a konfrontací. Jde o dobrou zprávu i pro Obamovu vládu, která se obávala regionálního zádrhele krátce po historickém projevu, jejž Obama pronesl 4. června v Káhiře.

Volební výsledek také zajišťuje tolik potřebnou míru stability a legitimity pro Koalici 14. března, složené z převážně sunnitského hnutí Budoucnost vedeného Saadem Harírím (synem zavražděného premiéra Rafíka al-Harírího), socialistické strany vedené drúzským předákem Walídem Džunblátem a řady křesťanských stran. Přestože Koalice 14. března ovládala parlament už dříve, její většina byla v důsledku nesmírně pokrouceného volebního zákona opakovaně napadána.

Byť Aliance 8. března volby prohrála, ne všichni její členové jsou z výsledků stejně sklíčeni. Kromě Hizballáhu svazek tvoří sekulárnější šíitské hnutí Amal a Svobodné vlastenecké hnutí, početná křesťanská skupina vedená generálem Michelem Aúnem. Hizballáh a Amal v šíitských okresech na jihu a v údolí Bikáa drtivě zvítězily, čímž potvrdily své dominantní postavení mezi libanonskými šíity, kdežto Aún přinesl méně než polovinu křesťanských hlasů.

Hizballáh může být se zisky naprosto spokojen. Vítězstvím by se ocitl v nesnadném postavení. Arabské a mezinárodní vlády by reagovaly negativně a výsledek by podryl důvěru investorů ve vývoj Libanonu, takže by byly ohroženy libanonské politické a ekonomické vztahy. Vítězství Aliance 8. března by také posílilo izraelský argument, že Libanonu vévodí Hizballáh, což by zemi vystavilo vyššímu riziku útoku.

Navíc kdyby Koalice 8. března vyhrála, stalo by se tak značným přičiněním křesťanských voličů zajištěných Aúnem, který by pak mohl požadovat libanonský prezidentský úřad, vyhrazený křesťanovi. To si nepřál ani Hizballáh, ani Amal. Díky vítězství Koalice 14. března je Hizballáh ve větším bezpečí, co se týče izraelského útoku či mezinárodní izolace, nemusí se tolik starat o řízení libanonské ekonomiky a finančnictví a může udržovat spojenectví s Aúnem, aniž by mu snášel modré z nebe.

Bezprostřední výzvou v dalším směřování bude vytvořit novou vládu. Aliance 14. března prohlásila, že by uvítala vládu národní jednoty s Aliancí 8. března, ale bez práva veta, které opozice požaduje. Toto hašteření zřejmě potrvá týdny, ale ke rvačkám ani k ustrnutí pravděpodobně nedojde. Ani jedna ze stran nemá zájem na eskalaci sporu ani na zhroucení. Jejich ochránci v regionu i na mezinárodním poli – Saúdská Arábie, Spojené státy, Sýrie a Írán – mají za této situace také zájem spíš na vyjednávání než na vyhrocování vztahů.

Co se týče národní suverenity, nová vláda musí pokračovat v budování národní armády a policejních sborů, vyjednávat s Hizballáhem o začlenění jeho milicí do státní bezpečnostní struktury a prosazovat regionální mír, který by Libanonu velice prospěl.

S ohledem na ekonomickou a sociální politiku se vláda musí vypořádat se státním zadlužením a přitom povzbudit investice a zaměstnanost a posílit veřejné školské a zdravotnické programy.

Vláda také musí pokročit s reformou volebního zákona, rozšířit správní decentralizaci, uspořádat místní volby v roce 2010 a přijít s věrohodným programem boje proti přebujelé korupci.

Žádný z těchto úkolů nebude snadný.

Libanon za poslední čtyři roky zažil ledacos: stažení syrských sil, sérii strastiplných atentátů, zničující válku s Izraelem v roce 2006, náročnou bitvu mezi libanonskou armádou a dobře uchycenou teroristickou skupinou Fáteh al-islám, rok a půl institucionální paralýzy od konce roku 2006 do počátku roku 2008 a krátkou občanskou válku v ulicích Bejrútu v květnu roku 2008. Od té doby se však Libanonu podařilo sestavit koaliční vládu, obnovit bezpečí a stabilitu, přestát celosvětovou hospodářskou krizi a teď zorganizovat velkou měrou svobodné a spravedlivé volby.

Valné části z toho bylo dosaženo díky regionální a mezinárodní pomoci, ale libanonský lid svým hlasováním 7. června dokázal, že právě on třímá nejvyšší rozhodovací moc nad sice ošidnou, ale potenciálně slibnou budoucností země.