Svět sužují obavy, že se Irák propadá do občanské války mezi šíity, sunnity a Kurdy. V této vynořující se válce všech proti všem však riziko naprostého zániku hrozí malé irácké obci asyrských křesťanů.

Irácké křesťanské komunity patří mezi nejstarší na světě, neboť své náboženství v Mezopotámii vyznávají už téměř od dob Krista. Vznik Asyrské apoštolské církve například sahá až do roku 34 po Kristu a ke svatému Petru. Dějiny Asyrské církve Východu jdou zase až do roku 33 po Kristu a ke svatému Tomášovi. Aramejština, jíž stále mnozí iráčtí křesťané hovoří, je jazykem těchto apoštolů – a jazykem Krista.

Když byli asyrští křesťané muslimskými vládci tolerováni, přinášeli společnostem, v nichž žili, mnoho dobrého. Jejich učenci napomohli nástupu „zlatého věku“ arabského světa, neboť z řečtiny a syrštiny přeložili do arabštiny významná díla. V nedávných dobách se ovšem tolerance vyskytovala jen zřídka. Během arménské genocidy v letech 1914-1918 osmanští Turkové za pomoci Kurdů vyvraždili 750 tisíc Asyřanů – zhruba dvě třetiny jejich tehdejšího počtu.

Za irácké hášimovské monarchie Asyřané čelili perzekuci kvůli spolupráci s Brity během první světové války. Mnozí prchli na Západ, mezi nimi i patriarcha církve. Během Saddámových válek s Kurdy byly zničeny stovky asyrských vesnic, jejich obyvatelé ztratili domov a desítky starověkých kostelů srovnaly se zemí bomby. Výuka syrštiny byla zakázána a Asyřané byli nuceni dávat svým dětem arabská jména, což mělo podrýt jejich křesťanskou identitu. Ti, kdo si chtěli udržet práci ve státní správě, se museli přihlásit k arabské národnosti.

Roku 1987 irácké sčítání lidu zaznamenalo 1,4 milionu křesťanů. Dnes jich v zemi zůstává jen asi 600 až 800 tisíc, zejména v rovině Ninive. Od povstání, jež následovalo po invazi vedené Spojenými státy v roce 2003, jich prchlo nejméně 60 tisíc, ba možná víc. Jejich exodus se zrychlil v srpnu 2004, když začala teroristická bombová kampaň proti křesťanským církvím ze strany islamistů, kteří je na základě jejich víry obviňují ze spolupráce se spojenci.

Nedávná zpráva OSN říká, že náboženské menšiny v Iráku „se staly pravidelnými obětmi diskriminace, pronásledování a někdy perzekuce, při incidentech sahajících od zastrašování po vraždy“ a že „příslušníci křesťanské minority se podle všeho stávají terčem obzvláště často.“

Vskutku, existují široce rozšířené zprávy o tom, že kvůli výhrůžkám, jež dopadají na jejich ženy za to, že nedodržují přísné předpisy islámského odívání, křesťané prchají ze země. O křesťanských ženách se říká, že jim do obličeje vstřikují kyselinu. Některé byly zavražděny proto, že nosily džíny nebo že nenosily závoj.

Tento typ násilí je obzvlášť akutní v oblasti kolem Mosulu. Vysoce postavení duchovní tam tvrdí, že kněží v Iráku už ze strachu, že budou napadeni islamisty, nemohou na veřejnosti nosit kněžské roucho. Letos v lednu byly bombami uloženými v automobilech provedeny koordinované útoky na šest kostelů v Bagdádu a Kirkúku; při jiné příležitosti bylo bombami zároveň napadeno šest kostelů v Bagdádu a v Mosulu. Za poslední dva roky byly údajně provedeny útoky na 27 asyrských kostelů pouze z toho důvodu, že šlo o křesťanské svatyně.

Tyto útoky se neomezují na napadání fyzických projevů víry. Terčem se stávají drobné podniky vlastněné křesťany, zejména ty, jež prodávají alkohol; mnoho prodavačů už bylo zavražděno. Ředitel Iráckého muzea Donny George, uznávaný Asyřan, říká, že jej strach o život donutil k útěku z Iráku do Sýrie a že islámští fundamentalisté mařili veškerou jeho práci, která se nezaměřovala na islámské artefakty.

Asyrští předáci si rovněž stěžují na záměrnou diskriminaci ve volbách v lednu 2005. V některých případech podle jejich tvrzení do asyrských měst a vesnic nedorazily volební urny, nepřišli volební úředníci nebo někdo volební urny ukradl. Zmiňují také zastrašující přítomnost kurdské milice a tajné policie v blízkosti volebních místností. V poslední době se ovšem objevují náznaky, že kurdské orgány v Iráku více dbají na ochranu svých křesťanských obcí.

Smutné je, že tíživá situace iráckých křesťanů není na Středním východě ojedinělá. V Íránu se od revoluce roku 1979 počet obyvatel celkově bezmála zdvojnásobil, avšak počet křesťanů v zemi se za nepřátelského režimu snížil zhruba ze 300 tisíc na 100 tisíc. V roce 1948 křesťané tvořili přibližně 20% populace na území tehdejší Palestiny; od té doby se jejich počet snížil asi na polovinu. V Egyptě je mezi koptskými křesťany nepřiměřeně vysoká míra emigrace; mnozí pod tlakem konvertují k islámu a v posledních několika letech si násilí páchané na křesťanské obci vyžádalo mnoho životů.

Perzekuce těchto starobylých a jedinečných křesťanských komunit v Iráku a na Středním východě jako celku je hluboce znepokojující. V dubnu Evropský parlament prakticky jednohlasně odhlasoval, aby bylo Asyřanům umožněno vytvořit (na základě oddílu 5 irácké ústavy) federální region, kde by se mohli zbavit vnějšího vměšování a svobodně praktikovat svůj způsob života. Dnes už je nejvyšší čas, aby Západ začal otázce věnovat více pozornosti a podnikl rozhodnější kroky k zajištění budoucnosti pro obležené irácké křesťany.