SAN FRANCISCO – Je to téměř 30 let, co ekonomové Robert Solow a Stephen Roach vyvolali rozruch, když poukázali na to, že u miliard dolarů investovaných do informačních technologií neexistuje důkaz o přínosu v oblasti produktivity. Firmy kupovaly desítky milionů počítačů ročně a Microsoft právě začal veřejně prodávat akcie, což Billu Gatesovi vyneslo jeho první miliardu. Národní statistiky přesto ukázaly, že růst produktivity nejenže nezrychluje, ale dokonce zpomaluje, což vešlo ve známost jako paradox produktivity. „Věk počítačů je vidět všude,“ žertoval Solow, „kromě statistik produktivity“.
Dnes jako bychom byli v podobném historickém okamžiku s další inovací: tak halasně opěvovaným internetem věcí – zapojením strojů a předmětů do digitálních sítí. Díky snímačům, štítkům a dalším připojeným aparátům je dnes možné fyzický svět digitalizovat, monitorovat, měřit a optimalizovat. Podobně jako dříve s počítači se možnosti zdají nekonečné, prognózy jsou bezuzdné – a vzestup produktivity teprve budou muset doložit data. Výzkumná firma Gartner před rokem umístila internet věcí na vrchol svého cyklu bombastu rozvíjejících se technologií.
Jelikož častěji slýcháme pochybnosti o revoluci produktivity internetu věcí, je užitečné připomenout si, co se dělo, když Solow a Roach pojmenovali původní paradox počítačové produktivity. V prvé řadě je důležité si povšimnout, že přední podnikatelé paradox produktivity ignorovali a trvali na tom, že vidí zlepšování kvality a rychlosti provozů a rozhodování. Investice do informačních a komunikačních technologií nadále rostly, vzdor absenci makroekonomického důkazu jejich návratnosti.
SAN FRANCISCO – Je to téměř 30 let, co ekonomové Robert Solow a Stephen Roach vyvolali rozruch, když poukázali na to, že u miliard dolarů investovaných do informačních technologií neexistuje důkaz o přínosu v oblasti produktivity. Firmy kupovaly desítky milionů počítačů ročně a Microsoft právě začal veřejně prodávat akcie, což Billu Gatesovi vyneslo jeho první miliardu. Národní statistiky přesto ukázaly, že růst produktivity nejenže nezrychluje, ale dokonce zpomaluje, což vešlo ve známost jako paradox produktivity. „Věk počítačů je vidět všude,“ žertoval Solow, „kromě statistik produktivity“.
Dnes jako bychom byli v podobném historickém okamžiku s další inovací: tak halasně opěvovaným internetem věcí – zapojením strojů a předmětů do digitálních sítí. Díky snímačům, štítkům a dalším připojeným aparátům je dnes možné fyzický svět digitalizovat, monitorovat, měřit a optimalizovat. Podobně jako dříve s počítači se možnosti zdají nekonečné, prognózy jsou bezuzdné – a vzestup produktivity teprve budou muset doložit data. Výzkumná firma Gartner před rokem umístila internet věcí na vrchol svého cyklu bombastu rozvíjejících se technologií.
Jelikož častěji slýcháme pochybnosti o revoluci produktivity internetu věcí, je užitečné připomenout si, co se dělo, když Solow a Roach pojmenovali původní paradox počítačové produktivity. V prvé řadě je důležité si povšimnout, že přední podnikatelé paradox produktivity ignorovali a trvali na tom, že vidí zlepšování kvality a rychlosti provozů a rozhodování. Investice do informačních a komunikačních technologií nadále rostly, vzdor absenci makroekonomického důkazu jejich návratnosti.