8

Přehodnocení internetu věcí

SAN FRANCISCO – Je to téměř 30 let, co ekonomové Robert Solow a Stephen Roach vyvolali rozruch, když poukázali na to, že u miliard dolarů investovaných do informačních technologií neexistuje důkaz o přínosu v oblasti produktivity. Firmy kupovaly desítky milionů počítačů ročně a Microsoft právě začal veřejně prodávat akcie, což Billu Gatesovi vyneslo jeho první miliardu. Národní statistiky přesto ukázaly, že růst produktivity nejenže nezrychluje, ale dokonce zpomaluje, což vešlo ve známost jako paradox produktivity. „Věk počítačů je vidět všude,“ žertoval Solow, „kromě statistik produktivity“.

Dnes jako bychom byli v podobném historickém okamžiku s další inovací: tak halasně opěvovaným internetem věcí – zapojením strojů a předmětů do digitálních sítí. Díky snímačům, štítkům a dalším připojeným aparátům je dnes možné fyzický svět digitalizovat, monitorovat, měřit a optimalizovat. Podobně jako dříve s počítači se možnosti zdají nekonečné, prognózy jsou bezuzdné – a vzestup produktivity teprve budou muset doložit data. Výzkumná firma Gartner před rokem umístila internet věcí na vrchol svého cyklu bombastu rozvíjejících se technologií.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Jelikož častěji slýcháme pochybnosti o revoluci produktivity internetu věcí, je užitečné připomenout si, co se dělo, když Solow a Roach pojmenovali původní paradox počítačové produktivity. V prvé řadě je důležité si povšimnout, že přední podnikatelé paradox produktivity ignorovali a trvali na tom, že vidí zlepšování kvality a rychlosti provozů a rozhodování. Investice do informačních a komunikačních technologií nadále rostly, vzdor absenci makroekonomického důkazu jejich návratnosti.

Ukázalo se, že to byla správná reakce. Koncem 90. let ekonomové Erik Brynjolfsson a Lorin Hitt paradox produktivity vyvrátili, když odhalili problémy ve způsobu, jímž se měřila produktivita v sektoru služeb, a především poukázali na to, že mezi investicemi do technologií a nárůsty produktivity obvykle bývá dlouhé zpoždění.

Náš vlastní výzkum tehdy zjistil velký skok v produktivitě na konci 90. let, vyplývající především z efektivit, jež umožnily dřívější investice do informačních technologií. Tyto nárůsty bylo vidět v několika sektorech, včetně maloobchodního a velkoobchodního prodeje, finančních služeb a samotného počítačového průmyslu. Největší zlepšení produktivity nevyplynula ze samotných informačních technologií, nýbrž z jejich spojení se změnami procesu a organizačními a manažerskými inovacemi.

Náš nejnovější výzkum, Internet věcí: Mapování hodnoty za závojem bombastu, naznačuje, že by se podobný cyklus mohl zopakovat. Očekáváme, že internet věc promění továrny, domácnosti a města a přinese ještě větší ekonomickou hodnotu, než naznačují chvalozpěvy. Do roku 2025 podle našich prognóz hospodářské důsledky dosáhnou 3,9-11,1 bilionů dolarů ročně, což je zhruba ekvivalent 11 % světového HDP. Prozatím však pravděpodobně budeme svědky dalšího paradoxu produktivity; je potřeba určitý čas, aby byly přínosy změn ve způsobu fungování podniků zaznamenány na makroekonomické úrovni.

Jedním podstatným faktorem, který prospěch v oblasti produktivity pravděpodobně zdrží, je nutnost dosáhnout interoperability. V autech mohou snímače sledováním motoru, snižováním provozních nákladů a prodloužením životnosti vozidla zajistit okamžité přínosy. Ještě větších přínosů lze ale dosáhnout zapojením senzorů do systémů sledování dopravy a tak tisícům motoristů zkrátit dobu přepravy, ušetřit energii a snížit emise. K tomu však bude zapotřebí spolupráce výrobců automobilů, dopravních odborníků a techniků na technologiích a protokolech řízení dopravy.

Odhadujeme, že na interoperabilitě bude záviset 40 % potenciální ekonomické hodnoty internetu věcí. Některé její základní stavební kameny ovšem stále scházejí. Dvě třetiny věcí, které by mohly být propojené, nepoužívají standardní sítě internetového protokolu.

K dalším bariérám, které brzdí využití úplného potenciálu internetu věcí, patří nutnost opatření na ochranu soukromí a bezpečí a dlouhé investiční cykly v oblastech jako infrastruktura, kde může trvat řadu let, než proběhne modernizace stávajícího majetku. Obzvlášť tíživé jsou otázky kybernetické bezpečnosti, jelikož internet věcí rozmnožuje příležitosti k útokům a zesiluje dopady jakéhokoli prolomení sítí.

Avšak největší překážky na cestě k využití úplného potenciálu nové technologie budou stejně jako v 80. letech organizační. Část přínosů internetu věcí pro produktivitu vyplyne z využití dat k řízení změn v procesech a k rozvoji nových modelů podnikání. Dnes se využívá jen málo dat, jež internet věcí shromažďuje, a aplikují se jen jednoduchými způsoby – například k odhalení anomálií při provozu strojů.

Fake news or real views Learn More

Může jistou dobu trvat, než se taková data budou rutinně používat k optimalizaci procesů, sestavování prognóz či jako podklad pro rozhodování – tedy způsoby, které vedou k efektivitě a inovacím. Ale dojde k tomu. A právě tak jako při zavádění informačních technologií, společnosti, které jako první internet věcí ovládnou, si zřejmě přisvojí výhody, které je v době, kdy už bude význam změny zjevný každému, posunou daleko před konkurenci.

Z angličtiny přeložil David Daduč