JERUZALÉM – V důsledku pomýlené americké politiky se nad Blízkým východem jako temný mrak vznáší hrozba další vojenské konfrontace. Nepřátelé Spojených států posílili a Írán – třebaže dostal cejch člena takzvané „osy zla“ – byl katapultován do role regionálního hegemona. Osamoceně by toho Írán nikdy nedosáhl, rozhodně ne za tak krátkou dobu.

Dosavadní latentní rivalita mezi Íránem a Izraelem se tak přetavila v otevřený zápas za dominanci na Blízkém východě. Výsledkem je vznik několika překvapivých, ne-li přímo bizarních aliancí: Írán, Sýrie, Hizballáh, Hamás a Američany podporovaný a šíity ovládaný Irák stojí proti Izraeli, Saúdské Arábii a většině ostatních sunnitsko-arabských států, které bez výjimky vnímají vzestup Íránu jako existenční hrozbu.

Riziko velké konfrontace dále zvyšuje řada faktorů: přetrvávající vysoké ceny ropy, které poskytly Íránu nové finanční a politické příležitosti; porážky Západu a jeho regionálních spojenců ve válkách v zastoupení v Gaze a Libanonu a neschopnost Rady bezpečnosti Organizace spojených národů přimět Írán, aby akceptoval byť jen dočasné zmrazení svého jaderného programu.

Íránský jaderný program je v této rovnici rozhodujícím faktorem, poněvadž nezvratně ohrožuje strategickou rovnováhu v regionu. Možnost, že by Írán – země, jejíhož prezidenta nikdy nepřestanou bavit výzvy k vyhlazení Izraele a která prostřednictvím mohutné podpory válek Hizballáhu a Hamásu ohrožuje severní i jižní izraelskou hranici – mohl mít jednoho dne rakety s jadernými hlavicemi, je pro izraelskou bezpečnost nejhorší noční můrou. Politiku netvoří jen fakta, ale i dojmy. Otázka, zda je určitý dojem přesný nebo ne, je vedlejší, poněvadž v obou případech vede k rozhodnutím.

To platí zejména v případě, kdy se tento dojem týká toho, co zúčastněné strany pokládají za ohrožení samotné své existence. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád a jeho hrozby vyhlazením jsou kvůli traumatu holocaustu brány v Izraeli vážně. A většinu arabských vlád spojuje strach z jaderného Íránu. V polovině května oslavil Izrael 60. narozeniny a americký prezident George W. Bush se vydal do Jeruzaléma, aby při oslavách sehrál jednu z hlavních rolí. Ti, kdo očekávali, že se jeho návštěva bude týkat především jednání mezi Izraelem a Palestinci, která uvízla na mrtvém bodě, však zažili hořké zklamání. Bushovým ústředním tématem, včetně jeho projevu v izraelském parlamentu, byl Írán. Prezident již dříve slíbil, že před letošním vypršením svého funkčního období přiblíží blízkovýchodní konflikt k vyřešení. Jeho poslední návštěva Izraele jako by však naznačovala, že jeho cíl je jiný: zdá se, že spolu s Izraelem plánuje ukončení íránského jaderného programu – a že tak učiní spíše vojenskými než diplomatickými prostředky.

Ten, kdo během oslav výročí sledoval izraelský tisk a bedlivě poslouchal diskuse v Jeruzalémě, nemusí být prorokem, aby pochopil, že situace spěje k rozuzlení. Vezměme v úvahu následující fakta:

·    „Skoncujte s appeasementem!“ ozývá se napříč izraelským politickým spektrem – řeč je o jaderné hrozbě plynoucí z Íránu.

·    Zatímco Izrael oslavoval, ministr obrany Ehud Barak doslova prohlásil, že vojenský střet na život a na smrt je nespornou možností.

·    Odstupující velitel izraelského letectva deklaroval, že letectvo je schopno uskutečnit jakoukoliv misi bez ohledu na obtížnost, aby ochránilo bezpečnost země. Loňské zničení syrského jaderného objektu a absence jakékoliv mezinárodní reakce na tento krok jsou pokládány za příklad pro blížící se zásah proti Íránu.

·    Na izraelském seznamu žádoucích dodávek zbraní, který byl projednáván s americkým prezidentem, figurovalo zejména zdokonalení útočných kapacit a přesnosti izraelského letectva.

·    Diplomatické iniciativy a sankce OSN jsou pokládány za beznadějně neúčinné.

·    S blížícím se koncem Bushova prezidentského působení a nejistotou ohledně politiky jeho nástupce se předpokládá, že okno příležitosti pro izraelskou akci se potenciálně uzavírá.

Poslední dva faktory mají obzvláště velkou váhu. Izraelská vojenská rozvědka sice oficiálně tvrdí, že Írán překročí na cestě k jaderné mocnosti Rubikon nejdříve v letech 2010 až 2015, v samotném Izraeli však vládne přesvědčení, že politická příležitost se naskýtá právě nyní, v posledních měsících Bushova prezidentského působení.

Třebaže se v Jeruzalémě připouští, že útok na jaderná zařízení Íránu by s sebou nesl značná a těžko odhadnutelná rizika, volba mezi akceptací íránské bomby a pokusem o její vojenské zničení se všemi průvodními důsledky je zřejmá. Izrael nebude stát stranou a čekat, až věci naberou vlastní spád.

Blízký východ v roce 2008 směřuje k novému obrovskému střetu. Írán musí pochopit, že nedosáhne-li v nadcházejících měsících diplomatického řešení, s velkou pravděpodobností vypukne nebezpečný vojenský konflikt. Je nejvyšší čas zahájit seriózní jednání.

Nejnovější nabídka šesti mocností – pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN a Německa – je již na stole a zachází velmi daleko, aby uspokojila íránské zájmy. Rozhodující otázkou však bude, zda se podaří zmrazit jaderný program Íránu po dobu vyjednávání s cílem vyhnout se vojenské konfrontaci před jejich ukončením. Pokud by i tento nejnovější pokus selhal, začne být situace brzy vážná. Smrtelně vážná.