Instituce a vlády, stejně jako jednotlivci, činí na začátku každého roku odhodlaná předsevzetí. Milionům lidí, kteří vlečou drtivé břemeno chudoby, však pouhé proklamace, že pomoc je na cestě, na zajištění pracovních míst a posílení rozvoje nestačí. Mezinárodní společenství musí letos ve snaze omezit chudobu rázně přejít od závazků k činům. Co to bude vyžadovat?

V roce 2005 mezinárodní společenství nově potvrdilo své závazky pomoci nejchudším zemím splnit Rozvojové cíle tisíciletí (RCT) Organizace spojených národů, jejichž záměrem je do roku 2015 snížit chudobu na polovinu. Tyto závazky zahrnují významné posílení odpouštění dluhů i rozvojové pomoci. Zatímco při realizaci opatření k umazání dluhů došlo k pokroku, mezinárodní společenství musí pokročit s druhou půlí svého slibu a zajistit navýšenou rozvojovou pomoc a prosazovat její lepší využití.

Multilaterální věřitelé už dlouho chápou význam odpouštění dluhů pro snižování chudoby. Společná iniciativa MMF a Světové banky Silně zadlužené chudé země (Heavily Indebted Poor Countries, HIPC) byla zahájena v roce 1996, aby koordinovala snahy multilaterálních organizací a vlád usilující o snížení dluhového břemene chudých zemí na udržitelnou úroveň. Prozatím jsou výsledky povzbuzující.

Před iniciativou HIPC utratily státy, na něž se vztahuje, za placení úroků z dluhu v průměru o něco víc než za zdravotnictví a školství dohromady. Ve 28 zemích, kde bylo odpuštění schváleno, už se dluh snížil průměrně o dvě třetiny, zatímco výdaje za zdravotnictví, školství a další sociální služby se zvýšily na bezmála čtyřnásobek výše úhrad úroků.

V roce 2005 mezinárodní společenství šlo dál a odsouhlasilo Multilaterální iniciativu za odpouštění dluhů (Multilateral Debt Relief Initiative, MDRI), která odepíše 100% dluhů mnoha chudých států u MMF, Světové banky a Africké rozvojové banky. MMF proto čerstvě v prosinci schválil okamžité a úplné oddlužení 19 států – třinácti v Africe, čtyř v Latinské Americe a dvou v Asii – od všech nevyrovnaných dluhů vůči Fondu vzniklých před 1. lednem 2005. Nárok mají i další státy a MMF jim pomáhá s urychleným postupem ke splnění podmínek, přičemž se očekává, že celková odpuštěná částka převýší 5 miliard dolarů.

Stejně jako iniciativa HIPC, jíž je součástí, zajistí MDRI víc než jen redukci zadlužení: uvolní prostředky, které lze věnovat na omezování chudoby a hospodářský rozvoj. Zambie se například bude v roce 2006 těšit ze snížení svého dluhu o téměř 10% HDP, díky čemuž zbude více zdrojů na rozvoj. Podobně se o více než 8% HDP sníží zadlužení Guayany. Rozsah promíjení dluhů bude ještě větší, jakmile v nadcházejících měsících dokončí své programy Světová banka a Africká rozvojová banka.

Nicméně, odpouštění dluhů, které se v současnosti realizuje, zajistí jen malou část technické a finanční pomoci, již nízkopříjmové země ke splnění RCT potřebují. Mají-li být cíle splněny, dárci musí rovněž dodržet své závazky k výraznému navýšení rozvojové pomoci.

MMF už dlouho dárce vyzývá, aby se drželi mezinárodně uznávaného cíle pro zahraniční rozvojovou pomoc ve výši 0,7% HDP. Někteří dárci teď přislíbili, že tak učiní, byť až během určitého období; jiní nejsou ochotni jít tak daleko, ale přislíbili více pomoci, než dávají v současnosti. Mezinárodní společenství musí prokázat, že tyto sliby dodrží. Dárci musí poskytnout pomoc, již rozvojové země naléhavě potřebují.

Zároveň musíme zajistit, aby nízkopříjmové země využily jak odpuštění dluhů, tak pomoci efektivně. Jednou z priorit je postarat se o to, aby nové přítoky pomoci nevyvolávaly nechtěné hospodářské důsledky, jako je prudké zhodnocování měny nebo inflace, jež by zhoršily konkurenční schopnost vývozů zemí přijímajících pomoc. Další prioritou je zajistit, aby se nízkopříjmové státy, které usilují o splnění RCT a potřebují mnoho finančních prostředků, vyhnuly nové spirále zadlužování. Přínos odpuštění dluhů v rámci MDRI bude znamenat žalostně málo, jestliže se nízkopříjmové země vymaní z dluhové přetíženosti jen proto, aby vršením dalších dluhů rozeběhly koloběh nanovo.

Příjemci pomoci však musí úsilí dárců doplňovat a dále plnit svou úlohu tím, že si udrží dobré reformní výsledky a zdravé makroekonomické politiky a využijí vyšší hladinu pomoci co nejlépe. Snahy z vnějšku mohou s omezováním chudoby pomoci, ale největší účinek na úbytek bídy budou mít nakonec právě snahy samotných nízkopříjmových zemí o udržení silné hospodářské výkonnosti, zlepšení státní správy a rozvoj účinných institucí. Nízkopříjmové státy mohou své vyhlídky zlepšit také posilováním fiskální správy, péčí o rozvoj soukromého sektoru a liberalizací obchodu.

Dodržíme-li své sliby, rok 2006 se stane rokem naděje pro ty, kdo nemají o mnoho víc než jen sen o lepším životě.