PAŘÍŽ – V mnoha zemích je místo bydliště přesným prediktorem rozhodování voliče o tom, koho nebo co bude volit. Nejpatrnější to bylo na mapách volební geografie během červnového hlasování o členství Velké Británie v Evropské unii. Podobné schéma však lze nalézt i v rozložení hlasů během amerických prezidentských voleb v roce 2012 nebo u podpory Národní fronty Marine Le Penové v loňských regionálních volbách. A pravděpodobně ho objevíme i u nadcházejících prezidentských voleb ve Spojených státech. Mnoho občanů totiž bydlí v místech, kde vysoké procento jejich sousedů volí stejně jako oni.
Tato geografie hlasování naznačuje hluboké ekonomické, sociální a vzdělanostní štěpení. Zámožná velkoměsta, v nichž se koncentrují absolventi univerzit, mají sklon volit mezinárodně orientované, často středolevé kandidáty, zatímco území obývaná příslušníky nižších středních vrstev a pracující třídy hlasují spíše pro kandidáty zaměřené proti obchodu, mnohdy z nacionalistické pravice. Není náhodou, že v New Yorku, Londýně, Paříži i Berlíně vládnou středoleví starostové, zatímco menší a problémovější města mají sklon preferovat politiky hlásící se k tvrdé pravici.
Regionálně či místně determinovaná hlasovací schémata jsou stejně stará jako demokracie sama. Nová je však rostoucí korelace prostorové, sociální a politické polarizace, která mění spoluobčany bezmála v cizí lidi. Jak ve své knize Nová geografie pracovních míst zdůraznil Enrico Moretti z Kalifornské univerzity v Berkeley, nápadnost tohoto nového štěpení je nezaměnitelná: v nejzámožnějších amerických metropolitních oblastech představují absolventi univerzit polovinu celkové populace, zatímco v hůře situovaných regionech jsou čtyřikrát méně početní.
PAŘÍŽ – V mnoha zemích je místo bydliště přesným prediktorem rozhodování voliče o tom, koho nebo co bude volit. Nejpatrnější to bylo na mapách volební geografie během červnového hlasování o členství Velké Británie v Evropské unii. Podobné schéma však lze nalézt i v rozložení hlasů během amerických prezidentských voleb v roce 2012 nebo u podpory Národní fronty Marine Le Penové v loňských regionálních volbách. A pravděpodobně ho objevíme i u nadcházejících prezidentských voleb ve Spojených státech. Mnoho občanů totiž bydlí v místech, kde vysoké procento jejich sousedů volí stejně jako oni.
Tato geografie hlasování naznačuje hluboké ekonomické, sociální a vzdělanostní štěpení. Zámožná velkoměsta, v nichž se koncentrují absolventi univerzit, mají sklon volit mezinárodně orientované, často středolevé kandidáty, zatímco území obývaná příslušníky nižších středních vrstev a pracující třídy hlasují spíše pro kandidáty zaměřené proti obchodu, mnohdy z nacionalistické pravice. Není náhodou, že v New Yorku, Londýně, Paříži i Berlíně vládnou středoleví starostové, zatímco menší a problémovější města mají sklon preferovat politiky hlásící se k tvrdé pravici.
Regionálně či místně determinovaná hlasovací schémata jsou stejně stará jako demokracie sama. Nová je však rostoucí korelace prostorové, sociální a politické polarizace, která mění spoluobčany bezmála v cizí lidi. Jak ve své knize Nová geografie pracovních míst zdůraznil Enrico Moretti z Kalifornské univerzity v Berkeley, nápadnost tohoto nového štěpení je nezaměnitelná: v nejzámožnějších amerických metropolitních oblastech představují absolventi univerzit polovinu celkové populace, zatímco v hůře situovaných regionech jsou čtyřikrát méně početní.