6

Geografie voleb

PAŘÍŽ – V mnoha zemích je místo bydliště přesným prediktorem rozhodování voliče o tom, koho nebo co bude volit. Nejpatrnější to bylo na mapách volební geografie během červnového hlasování o členství Velké Británie v Evropské unii. Podobné schéma však lze nalézt i v rozložení hlasů během amerických prezidentských voleb v roce 2012 nebo u podpory Národní fronty Marine Le Penové v loňských regionálních volbách. A pravděpodobně ho objevíme i u nadcházejících prezidentských voleb ve Spojených státech. Mnoho občanů totiž bydlí v místech, kde vysoké procento jejich sousedů volí stejně jako oni.

Tato geografie hlasování naznačuje hluboké ekonomické, sociální a vzdělanostní štěpení. Zámožná velkoměsta, v nichž se koncentrují absolventi univerzit, mají sklon volit mezinárodně orientované, často středolevé kandidáty, zatímco území obývaná příslušníky nižších středních vrstev a pracující třídy hlasují spíše pro kandidáty zaměřené proti obchodu, mnohdy z nacionalistické pravice. Není náhodou, že v New Yorku, Londýně, Paříži i Berlíně vládnou středoleví starostové, zatímco menší a problémovější města mají sklon preferovat politiky hlásící se k tvrdé pravici.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Regionálně či místně determinovaná hlasovací schémata jsou stejně stará jako demokracie sama. Nová je však rostoucí korelace prostorové, sociální a politické polarizace, která mění spoluobčany bezmála v cizí lidi. Jak ve své knize Nová geografie pracovních míst zdůraznil Enrico Moretti z Kalifornské univerzity v Berkeley, nápadnost tohoto nového štěpení je nezaměnitelná: v nejzámožnějších amerických metropolitních oblastech představují absolventi univerzit polovinu celkové populace, zatímco v hůře situovaných regionech jsou čtyřikrát méně početní.

Ekonomické šoky mají sklon toto politické štěpení zhoršovat. Ti, kdo shodou okolností bydlí a pracují v tradičních výrobních oblastech zasažených chaosem globalizace, tratí na několika frontách: jejich zaměstnání, hodnota jejich bydlení i osudy jejich dětí a příbuzných vykazují značnou souvztažnost.

David Autor z MIT s týmem spoluautorů přišli s fascinujícím novým výzkumem, v němž se zaměřili na politické důsledky tohoto jevu. Zjišťují, že americké okresy, jejichž ekonomiku těžce zasáhl čínský export, reagují nahrazením umírněných představitelů radikálnějšími politiky – ať už na levici či na pravici. Globalizace má tedy za následek ekonomickou i politickou polarizaci.

Vlády toto štěpení až příliš dlouho přehlížejí. Některé věří, že bohatství časem prosákne do spodních vrstev, jiné vkládají víru do oživení růstu a zaměstnanosti taženého měnovou politikou, další sázejí na fiskální přerozdělování. Tato řešení však přinášejí jen drobnou úlevu.

Důkazy hovoří proti naivní naději, že prosperita nakonec dosáhne do všech oblastí. Moderní hospodářský rozvoj značně spoléhá na interakce, které vyžadují vyšší hustotu firem, kvalifikace a inovátorů. Odměňuje seskupování, takže větší města mají tendenci prosperovat, zatímco menší se potýkají s problémy. Jakmile začne určitá oblast přicházet o kvalifikované zaměstnance a firmy, existuje jen malá naděje, že se tento trend přirozeně obrátí. Být bez práce se pak rychle může stát novou normou.

Zvýšení agregátní poptávky tuto bolest jen sotva zmírní. Ačkoliv je pravda, že příliv zvedá všechny lodě, nedělá to rovnoměrně. Pro ty, kdo se cítí opominutí, silnější celostátní růst často znamená ještě větší prosperitu a dynamiku v lépe situovaných městech a malé, pokud vůbec nějaké zlepšení pro ně samotné – z čehož pramení ostřejší a ještě nepřípustnější štěpení. Rozdělujícím faktorem se stal růst samotný.

Fiskální transfery sice pomáhají čelit nerovnosti a bojovat s chudobou, ale téměř nenapravují sociální strukturu společnosti. Navíc se stále více pochybuje o jejich dlouhodobé udržitelnosti.

Britská premiérka Theresa Mayová se ve svém inauguračním projevu přihlásila k „unionistickému“ přístupu k hospodářským a sociálním těžkostem země. Rovněž američtí prezidentští kandidáti znovuobjevili sílu volání po národní a sociální soudržnosti. Podobné otázky se nepochybně vynoří i v nadcházející prezidentské kampani ve Francii. Ačkoliv jsou však cíle zřejmé, politici si často nevědí rady, jakými prostředky jich dosáhnout.

V americké prezidentské kampani opět přišla do módy ochrana obchodu. Je pravda, že dovozní restrikce mohou zmírnit bolest v některých výrobních oblastech, ale nezabrání firmám v přesunu do míst s nejsilnějšími příležitostmi k růstu. Neochrání zaměstnance před technologickými změnami. A neobnoví včerejší rozvojová schémata.

Stále častěji bývá zpochybňována ekonomická migrace, což je nejlépe patrné ve Velké Británii, ale dochází k tomu i jinde. I zde ovšem platí, že omezování vstupu pracovníků z východní Evropy sice může zmírnit cenovou konkurenci nebo omezit vzestup cen nemovitostí, avšak nezmění osud malých měst v porovnání s velkými.

Politici by neměli tvrdit opak a raději by měli uznat, že proti nerovnoměrnému rozprostření moderního hospodářského rozvoje neexistuje žádný rychlý lék. Jakkoliv je to nepříjemné, vzestup metropolí je faktem – a my bychom se mu neměli zpěčovat, protože nejde o hru s nulovým součtem. Velká města opravdu generují agregátní ekonomické výhody.

Veřejná politika musí spíše zajistit, aby ekonomické seskupování neohrožovalo rovnost příležitostí. Vlády nemohou rozhodovat o tom, kde budou firmy sídlit; jejich povinností je však zajišťovat stav, kdy vaše místo bydliště sice bude mít dopad na váš příjem, ale vaše místo narození nebude předurčovat vaši budoucnost. Jinými slovy má veřejná politika velkou zodpovědnost za omezování souvztažnosti mezi geografií a sociální mobilitou. Jak ukázal Raj Chetty ze Stanfordovy univerzity a další, v USA tomu ani zdaleka tak není a podobná schémata lze pozorovat i v jiných zemích.

Infrastruktura může pomoci. Efektivní doprava, kvalitní zdravotnictví a přístup k vysokorychlostnímu internetu mohou pomoci menším městům lákat investice do sektorů, které nestojí na efektu seskupování. Například služby back-office (administrativní podpory) mohou získat výhodu, když budou umístěné v místech s levnými kancelářskými prostory a bydlením.

Fake news or real views Learn More

A konečně by bylo vhodné omezit sobectví oblastí, které jsou na tom lépe. Rozdělení kompetencí do národních a podnárodních úrovní bylo stejně jako struktura zdaňování definováno ve velmi odlišném prostředí. Chceme-li zmírnit geoekonomické štěpení, možná bude nutné tuto otázku zásadně přehodnotit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.