NEW YORK – I ti nejchladnější realisté by souhlasili, že pádu železné opony napomohl neúspěch komunistické cenzury: k vítězství lidu sovětského bloku přispěl Hlas Ameriky, fax, rock ‘n’ roll a vábnička západního kapitalismu.

Dnes se podobné naděje vkládají do internetu, s velkými očekáváními, že by bohatství dostupných informací mohlo v současných autoritářských státech vyústit v onen druh zhroucení cenzury, který jsme pozorovali ve východní Evropě – a s týmiž výsledky.

Takové vyhlídky nejsou úplně neopodstatněné, protože většina internetových cenzurních systémů je nedokonalá. Jenže zjistit, jak obejít třeba „velký čínský firewall“, dokáže sice každý s trochou dovednosti, ale filtrování internetu je jen jednou vrstvou čínské internetové cenzury. Doplňují jej čím dál důmyslnější systémy manipulace a překrucování.

Zatímco blokování zahraničních webů se během olympiády zmírnilo, mazání politicky citlivého obsahu z čínských blogů a diskusních stránek po celý rok 2008 nepolevovalo. Teď se k odklízení politicky citlivých textů – včetně diskuse o Chartě 08 , prodemokratické stati, již podepsaly tisíce Číňanů, kteří ji objevili online – využívá nové razie proti „vulgárnímu“ obsahu na internetu. Navzdory očekáváním Západu většinu této domácí cenzury internetu neprovádí vládní internetová policie, ale čínské webhostingové společnosti, které nesou zákonnou zodpovědnost za to, co jejich uživatelé zveřejní.

Čínský internet se skutečně vyvíjí a adaptuje způsoby, které posilují legitimitu režimu. Statisíce lidí jsou zaměstnány jako weboví komentátoři na volné noze a snaží se vychylovat debaty v diskusních fórech a blozích do vlastenečtějšího a vládě příznivějšího směru. Mladí nacionalisticky ladění lidé, hrdí na nově nalezenou celosvětovou ekonomickou a politickou moc Číny, věnují čas předvádění svého patriotismu na internetu rádi a dobrovolně.

Čína přitom vzhlíží k Rusku, které možná vymyslelo úplně nový model kontroly internetu bez nutnosti uchylovat se k cenzuře. Kreml nejprve dostal plně pod kontrolu tradiční média a teď vpadá plnou parou do virtuálního světa. Strategie úřadů není nová: získat pevnou kontrolu nad předními publikačními platformami a naplnit je propagandou a pokřivenými polopravdami, jejichž cílem je formovat veřejné mínění.

Smutným příkladem je osud LiveJournal, nejvlivnější blogovací platformy v Rusku, která se často využívá k projevům nesouhlasu s vládou a protestu proti ní. Během necelých tří let se tento populární informační zdroj proměnil z úctyhodné americké firmy začínající od píky v podezřelý podnik se sídlem v Moskvě, jehož spoluvlastníky jsou Kremlu nejmilejší oligarchové.

Vládní propagandy je dost a dost také díky novým provozovatelům médií, jako je Konstantin Rykov, 29letý poslanec dumy a zakladatel v Kremlu nejoblíbenější internetové firmy Nové mediální hvězdy.

Kdykoli pokusy o manipulaci selžou, dalším mocným nástrojem potírání disentu, který nevyvolává veřejná obvinění z formální cenzury, jsou kybernetické útoky. Právě to zažil Gruzínec (známý pod publikační přezdívkou cyxymu), který využíval svůj blog na LiveJournal ke kritice toho, jak obě vlády přistupovaly k loňské letní válce. Následovala série kyberútoků, která byla tak pustošivá, že se zhroutila celá služba, včetně milionů jiných blogů, což správce LiveJournal přinutilo jeho účet dočasně smazat.

Zatímco současné autoritářské režimy se učí, jak usměrňovat a prefabrikovat informační toky, my si musíme uvědomit, že podpora a ochrana svobody projevu v zemích jako Čína a Rusko není pouze otázkou „stržení firewallu“. Vzhledem k mnohavrstevným vládním strategiím regulace toho, co jejich občané dělají online – regulace sahající od budování faktické kontroly nad soukromými médii a telekomunikačními podniky po opatření umožňující lidem vybít se, aniž by věc zašla příliš daleko – bychom měli ke skutečné síle transformačního potenciálu internetu přistupovat realističtěji.