Dne 10. prosince se sejdou ženy z celého světa v Evropském parlamentu, aby bojovaly proti mrzačení ženských genitálií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) během několika posledních let utrpělo asi 130 milionů žen některou z forem mrzačení ženských genitálií. Ve skutečnosti jsou tato čísla zřejmě ještě vyšší, protože zločiny se téměř vždy podceňují.

Mrzačení ženských genitálií podle WHO spočívá v ,,odnětí všech nebo části vnějších ženských pohlavních orgánů." Jedná se o bolestivý zákrok, který provádí riskantními způsoby staré ženy, jež se snaží zasvětit dívky do ženství, a abychom byli konkrétnější, do života, který bude nekonečným řetězcem fyzické bolesti a společenské marginalizace. Mrzačení genitálií činí ze sexuální zkušenosti ženy, tohoto tabu všech tabu, bolestivý a ponižující trest.

V posledních osmdesáti letech ženy v demokratických společnostech usilovaly o to, aby byly uznány za občany s rovnými právy a aby se s nimi podle toho zacházelo. Dosáhnout práva vlastnického, volebního, pracovního, práva na rozvod a práva rozhodnout se mít nebo nemít děti se podařilo pouze politickým úsilím. Všechna tato občanská vítězství měla významný podíl na rozvoji společenského života a přispěla k zahájení širokých sociálních reforem, které proměnily západní společnosti.

V těchto epochálních bitvách byla nejurputnějším nepřítelem žen tradice a její neochvějný spojenec: náboženství. Pomocí informovanosti, vzdělávání a masové účasti ženy a muži zvítězili nad neznalostí a násilím, které ji doprovází. Boj proti mrzačení ženských genitálií není opakováním ,,boje mezi pohlavími," k němuž docházelo na Západě zhruba v šedesátých letech. Jde spíše o bitvu proti strachu z neznámých nepřátel: proti strachu z proměn, příležitostí a souvislostí, které se dostavují v důsledku změn.

Na celém světě, od subsaharské Afriky až po Arabský poloostrov, od některých regionů Dálného východu až po komunity utečenců v Evropě, Spojených státech, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu, se ženy bouří proti tomu, aby byly pohlavně, sociálně, občansky a politicky mrzačeny. Řečeno jinak, bouří se proti tomu, aby byly považovány za ,,neznámého druhého" a aby se s nimi jako s ,,neznámým druhým" jednalo.

Sdružení místních lékařů, nevládních organizací a politiků spolupracují, aby čelili problematice mrzačení ženských genitálií na celostátní úrovni a zveřejňovali údaje. V Africe i jinde trvají snahy vytvořit na mezinárodní úrovni kampaň, která se pokusí vštípit do povědomí veřejnosti temný fakt, že v mnoha zemích jsou ženy stále pouhým zbožím vydaným na milost a nemilost tradici.

Dnes je většina afrických, arabských i asijských zemí postižených hrůzou zvyku mrzačení ženských genitálií signatářem mezinárodních konvencí, které tyto praktiky odsuzují, konkrétně mezinárodní Konvence o eliminaci diskriminace žen a mezinárodní Konvence o právech dítěte. Většina těchto zemí také podporuje sérii rezolucí OSN, které požadují odstranění mrzačení ženských genitálií. Žádná z těchto chvályhodných snah ovšem nedokázala fenoménu čelit. Nejde tedy vůbec o správná slova a veřejné sliby, ale o zajištění politické vůle nezbytné pro vymýcení těchto praktik.

Mrzačení ženských genitálií je zločin s jasnými obětmi. Kdo je ale delikventem? Máme vsadit do vězení ženy, jež vykonávají tato mrzačení na členkách své komunity? Máme věznit matky za to, že dobrovolně vydávají tělesnou integritu svých dcer na oltář tradice? Máme zavést sankce vůči zemím, které neučiní tento zvyk nezákonným? Máme střežit odlehlé africké vesnice a vyslat do nich skupiny aktivistů?

Tradici lze překonat jedině kreativitou. Musíme nalézt způsoby, jak pojmenovat neexistenci reálné svobody projevu pro ženy v tolika společnostech a zároveň napravit škody napáchané na obětech mrzačení ženských genitálií. Přitom si musíme být vědomi, že řešení mrzačení ženských genitálií nelze omezovat pouze na tuto problematiku. Je potřeba, aby bylo součástí mnohem hlubší snahy zaměřené na posílení pozice žen a na zajištění občanských práv pro ženy - tedy pro 50% lidí žijících ve společnostech, kde se tyto praktiky uskutečňují.

Takováto spojená akce musí jít dále než nedotknutelná úsilí najít jiné zaměstnání pro staré ženy, které mrzačení ženských genitálií vykonávají, nebo nalézt symbolické či rituální náhrady za úkon vyříznutí ženského klitorisu. Musíme jednat na úrovni politiky, protože bez příchodu politické demokracie do jejich zemí se africké, arabské ani asijské ženy svobody nedočkají.

Právě toto je výzvou pro ty, kdo žijí v zemích, v nichž k mrzačení ženských genitálií běžně nedochází, ale kteří mají zájem o osud žen na celém světě. Neschopnost rozpoznat politické aspekty problému povede k porážce a k pokračování násilné praxe, která zneužívá každý rok miliony žen.

Měla jsem příležitost setkat se v posledních letech se stovkami jedinců a skupin v místech, kde tato praxe existuje. Tito lidé učinili z boje proti mrzačení ženských genitálií prioritu svého života. Jejich odvaha, odborné znalosti, obětavost a odhodlání jsou povzbuzením, ale nesmíme je nechávat v jejich boji bez pomoci.

Významné osobnosti z Afriky i jiných částí světa zveřejní v Bruselu dne 11. prosince výzvu za uvedení svého úsilí na mezinárodní úroveň. Ti, kdo se chtějí přidat ke kampani Zastavte mrzačení ženských genitálií, již pořádá AIDOS (Italská asociace žen za rozvoj), TAMWA (Asociace žen tanzanských médií), a No Peace Without Justice (Není míru bez spravedlnosti), můžou podepsat petici na adrese www.stopfgm.org . Dopouštíme-li, aby bylo tolik životů postiženo pohromou mrzačení genitálií, degradujeme sami sebe a tento svět.