BRUSEL – Dvacet let po pádu Berlínské zdi a skončení studené války zůstávají kontury světového uspořádání nedotvořené. Dva „megatrendy“ se však zdají zřejmé: nejširší a nejhlubší vlna globalizace, jakou kdy svět zažil, a vzestup nových světových hráčů z Asie i odjinud. Kromě toho slyšíme stále hlasitější volání po efektivnější globální koordinaci při plnění obrovských úkolů naší éry. V době, kdy Lisabonská smlouva vstupuje v platnost, je Evropská unie (EU) podle mého názoru jedinečně uzpůsobena k tomu, aby na sebe vzala zodpovědnost spojenou s vedením.

Světu ekonomická globalizace prospěla. Pozoruhodný hospodářský růst Asie pozvedl miliony lidí z chudoby a vytvořil významné nové příležitosti k investicím a prosperitě. To pomohlo velkým státům, jako jsou Čína nebo Indie, sebevědomě se prosadit mezi globální mocnosti. Také Brazílie konečně naplňuje svůj obrovský potenciál. Evropa zase využila globalizace k tomu, aby upevnila své postavení významné světové ekonomiky a obchodního partnera.

Globalizace však také zvyšuje konkurenci a odhaluje slabiny. Po celém světě se zaměstnanci strachují o pracovní místa a mají pocit, že je ekonomické změny obešly. Hospodářská krize posílila vnímání negativních stránek globalizace. V důsledku toho vyžaduje naše vzájemná hospodářská závislost pečlivou koordinaci nejen v nadcházejících týdnech, ale zejména v dlouhodobějším výhledu. Potřebujeme revidovat struktury globálního řízení a zajistit, aby lépe sloužily lidem z celého světa a fungovaly v zájmu současných i budoucích generací. EU vede uvnitř svých struktur diskusi a předkládá ji na širších mezinárodních fórech. Vítáme volání rozvíjejících se ekonomik po reformě globálních institucí.

Dobrým příkladem je obchod. Je v osvíceném zájmu nás všech nepodléhat svodům protekcionismu. Hospodářská krize jen zdůraznila význam pokroku rozvojové agendy Světové obchodní organizace z Dauhá. Rámec WTO, jemuž EU vždy dávala prioritu, je stále více uznáván jako základní předpoklad naší prosperity. Pomáhá ukotvit globální ekonomiku v otevřeném systému založeném na pravidlech a mezinárodním právu. Je však třeba dělat více.

Svět čelí tradičním i netradičním bezpečnostním hrozbám. Řada našich zemí je terčem terorismu a musíme si přiznat, že osm let po útocích z 11. září 2001 je sice terorismus na ústupu, ale v žádném případě nevymizel. Potýkat se musíme s nestabilními státy, ale i s nebezpečím šíření zbraní hromadného ničení, autoritářskými režimi a hrozbou extremismu. Globalizace také obnažila netradiční bezpečnostní výzvy, které nerespektují národní hranice. Globální pandemie se mohou šířit rychleji, nedostatek bezpečné a trvale udržitelné energie by nás mohl zavléci do celosvětové recese a klimatické změny by kromě ekologických dopadů mohly mít i závažné geopolitické a sociální důsledky.

Při řešení těchto hrozeb je nezbytností multilaterální angažmá. EU má multilateralismus v DNA. Také jiné země mohou těžit z jejích zkušeností. Evropané jsou dlouhodobými zastánci spolupráce v rámci Organizace spojených národů a mezinárodního společenství a neustále se snaží zajistit, aby se stabilita, svoboda, demokracie a spravedlnost prosadily jako základní stavební kameny mezinárodních vztahů. EU na sebe bere také svůj díl povinností. V různých ohniscích konfliktů na celém světě má téměř 100 000 příslušníků mírových sborů, policie a bojových oddílů, kteří pomáhají upevňovat mír. Rovněž na politické úrovni nese EU na svých bedrech stále větší zátěž. Příkladem byla mise EU do Moskvy a Tbilisi, které jsem se zúčastnil s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Umožnila nám dosáhnout konkrétního pokroku při zavádění šestibodového plánu EU na příměří mezi Ruskem a Gruzií.

Bezprostřední prioritou pro nás všechny je dosažení dohody o klimatických změnách. Tento úkol můžeme řešit pouze při vzájemné spolupráci. My všichni budeme potenciálně velmi trpět následky klimatických změn, jako jsou sucha, záplavy a další extrémní meteorologické jevy. EU se staví ke své zodpovědnosti čelem. Do budoucna si stanovila ambiciózní cíle a stojí v čele snahy o dosažení všeobecné globální dohody, včetně velmi významného úsilí v otázce financování.

Klimatické změny také představují ukázkový příklad, jak lze učinit z nouze ctnost. Vývoj a uplatňování zelených technologií může vytvořit nové zdroje růstu. Budování trvale udržitelné evropské ekonomiky pomůže zajistit prosperitu našich národů. Navíc to ukazuje, že Evropa může splnit své domácí cíle pouze prostřednictvím proaktivního a globálního přístupu. Právě tento přístup je základem naší vnější politiky. Nemůžeme účinně a úspěšně splnit úkoly, jimž EU čelí, bez silného postavení Evropy ve světě. Prosperita a růst, bezpečnost a stabilita i dlouhodobá udržitelnost našich společností vyžadují prosazování našich zájmů a hodnot v zahraničí a aktivní účast na řešení vnějších hrozeb a globálních výzev.

Oddanost Evropské unie multilaterálnímu systému globálního řízení prostřednictvím OSN a dalších institucí je zřejmá. Už dnes se přesvědčivě a jasně vyjadřujeme k hlavním problémům, kterým čelíme. Lisabonská smlouva nám umožňuje dosáhnout větší soudržnosti a dává nám mnohem větší prostor k jednání. Umožní nám používat diplomacii, krizové řízení a rodící se evropské obranné kapacity ruku v ruce s tradičnějšími politickými nástroji, jako jsou obchod a rozvoj.

Kromě toho se často tvrdí, že komparativní výhoda EU spočívá v její normativní síle nebo v síle jejích hodnot. Myslím si, že je to pravda. V postkrizovém světě, kde lidé hledají nové způsoby, jak si zajistit blahobyt, mír a prosperitu, může evropská zkušenost světu nesmírně mnoho nabídnout.