WASHINGTON – Letošní léto je pro Evropu mimořádně významné, protože eurozóně i Evropské unii může hrozit rozklad, a to navzdory tomu, že vedoucí představitelé eurozóny podnikli na své červnové schůzce důležité kroky směrem k vytvoření bankovní unie a přímé rekapitalizaci španělských bank. Uvádění navrhovaných reforem do praxe zaostává, v Německu může Evropský stabilizační mechanismus narazit na právní překážky a Nizozemsko s Finskem z některých částí dohody podle všeho couvají.
I v případě nejhoršího scénáře určitý stupeň vnitroevropské spolupráce dozajista přežije. Lze si však těžko představit, jak by mohla EU, jak ji dnes známe, přežít byť i jen částečný rozpad eurozóny.
Ti, kdo tvrdí, že by si jedna nebo více zemí z okraje eurozóny měly udělat „prázdniny“ od eura, podceňují ekonomické i politické dopady takového kroku. Pocit nezdaru, ztráta důvěry a škody napáchané na tolika lidech v případě, že by z eurozóny měly odejít dvě nebo tři země, by otřásly celou unií.
WASHINGTON – Letošní léto je pro Evropu mimořádně významné, protože eurozóně i Evropské unii může hrozit rozklad, a to navzdory tomu, že vedoucí představitelé eurozóny podnikli na své červnové schůzce důležité kroky směrem k vytvoření bankovní unie a přímé rekapitalizaci španělských bank. Uvádění navrhovaných reforem do praxe zaostává, v Německu může Evropský stabilizační mechanismus narazit na právní překážky a Nizozemsko s Finskem z některých částí dohody podle všeho couvají.
I v případě nejhoršího scénáře určitý stupeň vnitroevropské spolupráce dozajista přežije. Lze si však těžko představit, jak by mohla EU, jak ji dnes známe, přežít byť i jen částečný rozpad eurozóny.
Ti, kdo tvrdí, že by si jedna nebo více zemí z okraje eurozóny měly udělat „prázdniny“ od eura, podceňují ekonomické i politické dopady takového kroku. Pocit nezdaru, ztráta důvěry a škody napáchané na tolika lidech v případě, že by z eurozóny měly odejít dvě nebo tři země, by otřásly celou unií.