NIKÓSIE – Je lákavé chápat výsledky nedávných parlamentních voleb na Kypru jako ránu pro mírový proces. Voliči na tureckém severu odmítli stranu svého prezidenta Mehmeta Aliho Talata, který se po osm měsíců scházel téměř každý týden se svým řeckokyperským protějškem Demetrisem Christofiasem, aby s ním dohodl podmínky opětovného sjednocení ostrova.

Volební výsledek však souvisí spíše s neutěšeným stavem ekonomiky než s mírovým procesem. Voliči pociťují bolest hospodářské izolace umocněné celosvětovým poklesem. Talat sice ztratil parlamentní většinu, avšak stále stojí v čele administrativy kyperských Turků a bude i nadále vést jménem severu jednání. A navzdory těžkostem, kterým musí čelit, zůstává spolu s Christofiasem odhodlán najít řešení.

Volební výsledek nicméně podtrhuje skutečnost, že k nalezení řešení kyperského problému se krátí čas. Talat stanovil jako termín uzavření dohody prezidentské volby plánované na počátek roku 2010, přičemž také Christofias čelí politickým výzvám uvnitř své koalice.

Kypr nabízí návštěvníkům klamný obraz. Slunečné podnebí východní části Středozemního moře láká setrvalý příliv turistů a členství jižní části ostrova v Evropské unii vyzvedlo příjmovou úroveň kyperských Řeků nad průměr EU. Ostrov je možná rozdělený, ale mnoha lidem se tam žije pohodlně. Přesto zůstává Kypr konfliktní zónou: v Nikósii jsou stále opevněné ulice, v nárazníkové zóně hlídkují mírové jednotky Organizace spojených národů a na severu působí početný turecký vojenský sbor.

Tím spíše je třeba zajistit, aby energie a odvaha Talata s Christofiasem nepřišly nazmar. Tito dva lídři disponují jen omezeným politickým kapitálem, a mají-li uspět, potřebují více než jen vlastní dobrou vůli.

Za prvé potřebují, aby se k nim v mírovém procesu připojil vlastní lid. Drtivá většina Kypřanů je ze současného stavu nešťastná, věří, že urovnání je možné, a odmítá jakýkoliv návrat k násilí, avšak zároveň hluboce nedůvěřuje sobě navzájem i mírovému procesu. V minulosti zažili až příliš mnoho neúspěšných snah. Základním postojem jako by byla kultura cynismu a uspokojení, zejména mezi politiky a sdělovacími prostředky.

Pomoci by mohlo otevření debaty o tom, jak by mohl vypadat mír. Když jsme koncem loňského roku Kypr navštívili, všimli jsme si, jak málo žen a mladých lidí se angažuje v politice. Veřejnou debatu ovládají staří muži (jako jsme my), a proto naléhavě vyzýváme vedoucí kyperské představitele, aby dali větší prostor těm, jejichž hlasy nejsou slyšet tak snadno.

Za druhé je nezbytně nutné posílit vazby mezi oběma komunitami. Ostrov je rozdělen tak dlouho, že nové generace vyrostly bez jakékoliv představy o životě na druhé straně. Pro školy, bezpečnostní složky, fotbalové kluby, ale i telefonní, elektrárenské a vodárenské společnosti je nesmírně obtížné spolupracovat přes Zelenou linii. Teenageři ani nemohou posílat přes hranici textové zprávy. Obchod mezi oběma komunitami je omezený.

Ohleduplné a citlivé snížení těchto bariér by pomohlo zhojit rány minulosti a také, což je důležité, nastolit důvěru. Analytici již dnes odhadují, že opětovné sjednocení ostrova by mohlo zvýšit roční příjmy zhruba o 1,8 miliardy eur – to je více než o 5500 eur na domácnost. Všichni potřebují vidět, že sjednocení přinese výhody, které zjednoduší život, posílí ekonomiku a převáží kompromisy, jež bude jakákoliv dohoda vyžadovat.

Za třetí musí sehrát svou roli také velké regionální mocnosti, jejichž přítomnost se nad ostrovem těžce vznáší. Řecko je naléhavě vyzýváno, aby hrálo v mírovém procesu konstruktivnější roli tím, že bude vysvětlovat přínos vlastní normalizace vztahů s Tureckem a podpory členství této země v EU. Turecko by pak mohlo ohromně zvýšit důvěru v mírový proces ohlášením symbolického stažení některých jednotek ze severního Kypru jako gesto dobré vůle – takový krok by zároveň značně napomohl ke sblížení Turecka s Evropou.

A konečně by otevřené mezinárodní projevy podpory narovnání vztahů pomohly přesvědčit nejvyšší představitele obou komunit, že úspěch by přinesl náležité uznání i odměnu. Bezpochyby by prospělo, kdyby EU přislíbila značné rozvojové fondy, které by byly určeny mimo jiné na vyřešení pozemkových sporů, jakmile bude dohoda na světě.

Toto je největší šance na federální uspořádání Kypru za posledních 30 let a možná je to i šance poslední. Pokud současné rozhovory zkrachují, bude rozdělení pravděpodobně trvalé a bez ohledu na neškodnost současné atmosféry zasáhne ostrov postupem času geopolitika.

Neschopnost vyřešit kyperský problém je potenciálně vážnou hrozbou pro dobré vztahy mezi NATO, Tureckem a EU. Kypřané musí využít příležitosti vybudovat zdravou a opětovně sjednocenou zemi, která dokáže zužitkovat většinu svého hospodářského potenciálu v regionu a svou roli ve světových záležitostech bude hrát sebevědomě a bezpečně.