Dnešní chaos na finančním trhu není překvapením pro ty, kdo už od prasknutí bubliny na trhu nemovitostí ve Spojených státech varují před riziky pro světovou ekonomiku. Již v lednu vyjadřoval výhled globální ekonomiky vypracovaný Organizací spojených národů obavy z ekonomických nesnází, které by tento jev mohl přinést silně zadluženým domácnostem v USA. Zpráva také zdůrazňovala, jak chabě regulované a úzce provázané globální finanční trhy spolu s přetrvávajícími globálními makroekonomickými nerovnováhami ohrožují růstové a rozvojové vyhlídky světové ekonomiky včetně chudších zemí.

Nejčastěji diskutovaným ukazatelem globálních nerovnováh bývá americký deficit běžného účtu platební bilance. V posledních pěti letech pohlcují USA úspory jiných zemí ve výši přesahující 2 miliardy dolarů denně, neboť snadná dostupnost domácích úvěrů v bezprecedentním měřítku umožnila americkým domácnostem utrácet více, než vydělají. Takové půjčky byly lákavé tím spíše, že ceny aktiv (nemovitostí a akcií) neustále rostly, úrokové sazby zůstávaly nízké a další a další generace novátorů na finančním trhu dokázaly přesvědčit investory, že se jim podařilo zvládnout řízení rizik. Poskytování dalších úvěrů tak bylo vydáváno za znamení budoucích dobrých časů, byť k němu docházelo oproti nadhodnoceným zástavám.

Varování před iracionálním optimismem trhu zůstávala do značné míry oslyšena, zvláště když americké spotřebitelské výdaje pomáhaly živit vysoký růst celé globální ekonomiky. Silný vývoz z Japonska a Evropy podporoval hospodářské zotavení a upevňoval důvěru investorů, což potažmo zajistilo další vývozní příležitosti nově industrializovaným zemím, zejména Číně.

Zvýšená mezinárodní konkurence současně držela na uzdě inflaci a úrokové sazby zůstávaly nízké, což dále posílilo spotřebitelské výdaje a završilo proces, který se jevil jako zdravý růstový cyklus. Zdálo se, že se k tomuto procesu konečně připojuje také řada nejchudších zemí, které zaznamenávaly silný růst díky rostoucím cenám energie a surovin, obnoveným zahraničním investicím do těžebního průmyslu a vyšším fiskálním příjmům.

Ačkoliv čísla nikdy nebyla tak růžová, jak si tržní nadšenci očividně mysleli, přesto dokázala odvést pozornost od vratkých základů této nově nabyté prosperity. Rostoucí potřeba opatření korigujících globální nerovnováhy se setkávala s nevěřícností vlivných politiků i tržních analytiků: „Proč měnit recept, který funguje?“

Osud zbytku světa závisí na reakcích na rozšiřující se finanční chaos. Pokles na trhu nemovitostí a akciovém trhu bezpochyby utlumí objem půjček a poptávku amerických domácností, což může potenciálně nastartovat sestupnou spirálu. Bude-li se ochrana hledat prostřednictvím cel a dalších opatření postihujících obchod, pak by mohly mít druhotné efekty ještě ničivější dopady na všechny.

V uplynulých týdnech napumpovali centrální bankéři nejvýznamnějších zemí do finančního systému více než 300 miliard dolarů, snížili sazby, za něž půjčují soukromým bankám, a oznámili, že v tomto aktivismu budou pokračovat tak dlouho, až se systém opět zklidní. Na zklidnění finančních trhů to prozatím může stačit, ale nevyřeší to zásadnější problémy skrývající se za současným zmatkem. V dnešním vzájemně provázaném světě je zapotřebí koordinované strategie, máme-li se vyhnout recesi a navrátit finančním trhům trvalou stabilitu.

Skutečnost, že se svět znovu obává ekonomických dopadů finančních šoků, jen podtrhuje, že jsme od asijské krize před deseti lety neučinili dostatečný pokrok při budování nové mezinárodní finanční architektury. V oblasti harmonizace standardů a rozšíření dohledu se sice jistého pokroku dosáhlo, avšak příliš velký důraz se přitom kladl na posílení řízení v rozvojových zemích a naopak nedostatečný důraz na systémové problémy související s neregulovanými toky soukromého kapitálu.

Vzhledem k bezprostřední hrozbě globální recese nejsou úsporná opatření cestou k nápravě globálních nerovnováh. Státy s rozpočtovým schodkem se potřebují vrátit k rovnováze spíše prostřednictvím exportu, zatímco v přebytkových zemích by se měl zvýšit import. V nejchudších státech jsou navíc zapotřebí investice do výroby, aby mohly tyto ekonomiky obnovit nebo udržet hospodářský růst.

Politici potřebují fiskální a monetární prostor, aby se mohli tímto směrem vydat. Institucionalizace mechanismu pro široce pojatý mezinárodní hospodářský dohled a koordinaci politiky bude významným dlouhodobějším cílem, avšak v tomto okamžiku musí nejvyšší světoví představitelé naléhavě vyvážit globální poptávku a zlepšit řízení systému směnných kurzů.

Cesta vpřed vyžaduje od všech vlád, aby jednaly prostřednictvím otevřených multilaterálních organizací a úmluv. Navzdory nedemokratickému řízení podnikového typu, které podkopalo legitimitu a důvěryhodnost MMF v rozvojovém světě a pokřivilo úsilí o rozšíření jeho dozorčí role, nemáme k dispozici žádný alternativní multilaterální orgán.

Taková koordinovaná reakce bude muset řešit bezprostřední krátkodobé problémy a nabízet také střednědobá řešení, aniž uvrhne světovou ekonomiku do další bolestné recese. Kromě toho je bezpodmínečně nutné, aby reformy tentokrát nabídly trvalé řešení globálních nerovnováh a začaly se rázně potýkat s nejsvévolnějšími elementy mezinárodního finančního kapitálu.