Evropané se mýlí, když se na Čínu zlobí, že pevné navázání její měny na americký dolar zvýšilo kurz eura k většině měn na zahraničních trzích. Navázání měny by naopak měli pokládat za drahocenný dárek.

Evropští spotřebitelé v New Yorku a dalších amerických městech nezřízeně utrácejí. Na vlastní kůži totiž zakoušejí vyšší kupní sílu eura v zahraničí.

Navázání měny zároveň pomohlo učinit z eura významnou rezervní měnu, která konkuruje dolaru. V důsledku toho proudí do Evropy investice z celého světa.

Dalo se předvídat, že navázání čínské měny bude mít právě tento efekt. Přinutilo totiž Čínu nahromadit obrovské množství dolarů za účelem stabilizace vlastní měny, a znehodnocování dolaru tak poskytlo euru další impulz.

Aby se Čína a další země před poklesem americké měny ochránily, přeměňují část svých nahromaděných dolarových rezerv na eura. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že podíl eura na rezervách v zahraniční měně se ve třetím čtvrtletí roku 2007 zvýšil na 26,4 procenta oproti 25,5 procentům ve druhém čtvrtletí a 24,4 procentům ve třetím čtvrtletí roku 2006.

Skutečnost, že se euro stává významnou rezervní měnou, přináší ekonomice eurozóny významné ekonomické výhody. Evropané by měli pevně vázané čínské měně děkovat za roli, jakou v tomto procesu hraje.

Vzhledem k rozhojněné nabídce eura lze samozřejmě očekávat značné čínské investice v Evropě, což je také dobrá věc, zvláště když Čína přinejmenším ve Spojených státech ukázala, že dává přednost investicím do finančních institucí rozkolísaných krizí kolem špatných hypoték. Takových institucí má Evropa spoustu.

Největší čínskou investicí v Evropě byla až dosud investice do belgické finanční společnosti Fortis N.V., v níž pojišťovna Ping An nedávno získala podíl ve výši 4,2%, čímž se stala největším akcionářem firmy. Čínská rozvojová banka zase investovala do finanční společnosti Barclays, aby podpořila její nabídku za nizozemskou banku ABN AMRO. Tato operace se sice nezdařila, ale pomohla bance získat za svá aktiva plnou hodnotu.

A to je pouze začátek. Společnost Merrill Lynch předpovídá, že jakmile se v zemích jako Čína zvýší měnové rezervy, vzroste hodnota státních investičních fondů ze současných 1,9 na 7,9 bilionů dolarů.

Pevné svázání čínské měny přichází Evropě vhod také vzhledem k její snaze udržet na uzdě inflaci, když její monetární politiku i nadále limituje hypoteční krize. Experti odhadují, že pokud jde o boj proti inflaci, má zhodnocování eura stejný dopad jako zvýšení úrokové sazby přibližně o 35 základních bodů. Silné euro navíc pomohlo izolovat Evropu od prudce rostoucích cen ropy a dalších komodit, které se na světových trzích oceňují v dolarech.

Velkou nevýhodou navázání měny má být z evropského hlediska údajně export. Právě kvůli němu spěchali francouzský prezident Nicolas Sarkozy a další vysoce postavení evropští činitelé loni v listopadu do Číny – a právě kvůli němu si mnozí obyčejní Evropané stále myslí, že Číňané nehrají podle pravidel.

To je však protekcionistické uvažování par excellence . Co je na exportu tak zvláštního? Proč je důležitější než levný dovoz nebo než výhodné ceny pro evropské zákazníky v New Yorku? Měla by se Evropa vzdát všech výhod spojených s pevně navázanou měnou jen proto, že to prodraží evropský export? Samozřejmě že ne!

Všimněme si, že to byl francouzský prezident Sarkozy, nikoliv německá kancléřka Angela Merkelová, kdo cestoval do Číny, aby proti svázání tamní měny s dolarem protestoval. Německý vývoz totiž není silným eurem nijak výrazně poškozen – německé náklady jsou natolik konkurenceschopné, že vývozci věří, že si poradí i s kurzem 1,50 dolaru za euro, ba možná i více.

O Francii to neplatí – avšak odpověď je zde zřejmá: snižte náklady a také Francie se pak dokáže se silným eurem vypořádat.

V konečném důsledku je snížení nákladů tím jediným, co mohou Evropané udělat, pokud si chtějí udržet konkurenceschopnost exportu. Číňané nebudou svůj režim měnových kurzů, k němuž je vedou strategické i ekonomické důvody, měnit jen kvůli tomu, že jsou Evropané z pevného svázání jejich měny nešťastní.

Čína dala Evropanům dárek. Ti by za něj měli být vděční, místo aby pošetile trvali na tom, ať si ho Čína vezme zpátky.