Náhlé rozhodnutí Číny zvýšit hodnotu žen-min pi (jüanu) o 2,1% a ukončit jeho fixaci na dolar přichází po několikaměsíčním tlaku ze strany USA. Tato překvapivá změna politiky pravděpodobně nějaký čas vydrží, protože stabilní měna zůstává i nadále v čínském zájmu.

Ekonom Robert Mundell, jehož práce v oblasti optimálních měnových zón si získala uznání jako teoretický základ vzniku eura, trvá na tom, že Čína by si měla podržet pevný směnný kurz coby nezbytnou součást stávající fáze svého hospodářského rozvoje. Vzhledem k nerovnoměrné ekonomické struktuře Číny způsobuje její režim směnného kurzu mnohem tíživější problémy, než s jakými se potýká Japonsko a další východoasijské ekonomiky.

Pevné směnné kurzy očividně tvořily významnou součást hospodářského vzestupu východní Asie, neboť v exportně orientovaném rozvojovém modelu regionu dobře fungují. Efektivitu pevného kurzu však určuje způsob, jakým rozvoj v exportním sektoru ovlivňuje domácí průmysl a ekonomiku země jako celku. Pokud růst v obchodním sektoru žene vzhůru i domácí neobchodní odvětví, pak pevný kurz nevyvíjí tlak na vnější platební rovnováhu, neboť roste i poptávka po dovozech.

Za těchto okolností nebude mít revalvace směnného kurzu prudký dopad na rozvoj ekonomiky. Japonští ekonomové například tvrdí, že takzvaná „dohoda z Plazy“, která volala po „řádném zhodnocení“ nedolarových měn vůči dolaru, byla přirozeným výsledkem vysokého národního důchodu. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč Japonsko na tuto změnu přistoupilo.

Současná situace Číny je však diametrálně odlišná. Tlak na revalvaci přichází ve chvíli, kdy národní důchod na obyvatele nečiní 10 000 ani 15 000, nýbrž pouhý 1 000 dolarů. To znamená, že Čína ještě potřebuje poměrně dlouhé období rychlého hospodářského růstu, než dospěje do fáze, v níž se nacházelo Japonsko, když umožnilo revalvaci jenu.

Neméně důležitá je skutečnost, že na rozdíl od ostatních východoasijských ekonomik v rané fázi vzestupu nebyla expanze čínského exportního sektoru v posledních deseti letech těsně provázána s rozvojem jejího domácího neobchodního sektoru, poněvadž ji přiživovaly především přímé zahraniční investice (FDI). Většina z 460 000 čínských firem se zahraničními vlastníky působí ve zpracovatelském a montážním průmyslu, což zvyšuje dovozní náročnost exportů a přetrhává vazbu mezi vnějším obchodním sektorem a domácím průmyslem.

To pomáhá prohlubovat regionální nerovnosti, zejména mezi východní a západní Čínou, přičemž nejbohatšími regiony jsou ty, které se těší vysoké koncentraci FDI. Nikdo by neměl realisticky očekávat, že směnný kurz jüanu bude definován výlučně podle příjmové hladiny relativně prosperujících pobřežních oblastí na východě země.

Čína pochopitelně nahromadila obrovský přebytek platební bilance, což naznačuje, že jüan je značně podhodnocen. Tento přebytek však pouze maskuje strukturální problémy domácích ekonomických sektorů a chudších oblastí Číny. Odečteme-li totiž od celkového objemu obchodu export firem se zahraničními vlastníky, pak přebytek vymizí, poněvadž bilance obchodu se zbožím i bilance obchodu se službami jsou za normálních okolností ve schodku.

Stručně řečeno vyvolává iluzi podhodnoceného jüanu odříznutost exportního sektoru od zbytku čínské ekonomiky, kterou způsobuje dominance FDI. Ačkoliv došlo k dramatickému zvýšení exportu, který dnes představuje 70% čínského HDP, tento proces nemá žádný vliv na další hospodářské oblasti, protože se omezuje na zahraniční výrobní a montážní podniky. Vzhledem ke své obrovské domácí ekonomice by Čína nikdy nedokázala nahromadit tak enormní vnější přebytek, kdyby se růst nebyl omezoval právě na tyto podniky.

Tlak na revalvaci tudíž nepramení ze skutečných potřeb čínské ekonomiky, nýbrž z obrovské nerovnováhy ve vztahu ke Spojeným státům, zejména k jejich dlouhodobému obchodnímu deficitu, který převyšuje 5% HDP. Vzhledem k nadřazenému postavení dolaru však USA mohou udržovat mnohem vyšší deficit platební bilance než jiné země.

Dokud bude Asie držet své zahraniční rezervy v dolarech pak bude obrovské výhody pro obchod a hospodářský rozvoj skýtat také čínská touha udržet stabilní hodnotu jüanu.