Čína nechvalně proslula svými tajnostmi. Převodové páky režimu jsou neproniknutelné. Ústava říká, že moc patří lidu, ale ve skutečnosti moc lidu patří Komunistické straně a jejím pohlavárům, od nichž se dělníci a rolníci dočkají jen mizivé pozornosti. KS Číny prohlašuje, že uskutečnila demokratickou revoluci, přesto je země stále jednou z nejméně demokratických na světě. Tyto paradoxy jsou tak rozporuplné, že 16. sjezd Strany, který se sejde příští týden, nemůže doufat ve víc než v to, že bude očividným podvodem na demokracii.

Na sjezdu budou nově obsazena nejvyšší stranická místa, včetně postů předsedy Ústřední vojenské komise, generálního tajemníka Strany a několika členů stálého výboru Politbyra. O všech těchto pozicích (kromě nejvyššího postu ve Vojenské komisi) podle stanov Komunistické strany rozhodují hlasy členů 16. ústředního výboru. Volbu členů 16. ústředního výboru zase provede 16. sjezd Strany, účastníky sjezdu Strany zvolí sjezdy stran jednotlivých provincií atd.

Typickým znakem těchto voleb bude neprůhlednost a absence jakéhokoli demokratického procesu. Je skutečností, že jediné volby v Číně, v nichž si kandidáty vybírají skutečně nezávislí voliči, se odehrávají na úrovni vesnických výborů. Tato fraška se ovšem provozuje hlavně pro potěchu zahraničních pozorovatelů. Veškeré ostatní čínské volby se vyznačují dvěma vlastnostmi: kandidáti se vybírají tak, aby se udrželi straničtí předáci, a ti sami určují počet kandidátů.

Čína zná dva druhy voleb: ,,volby s jednotnou kvótou" a ,,volby s různými kvótami." Ve volbách s jednotnou kvótou straničtí vůdci navrhnou tři kandidáty a voličům dají za úkol jednoho z nich vybrat. V čínské politice jde o posvátné pravidlo, které se považuje za naprosto legitimní. V uplynulých padesáti letech byli všichni ,,volení" funkcionáři, včetně Mao Ce-tunga a Tenga Siao-pchinga, vybráni způsoby, které budily zdání volby, ale bez prvku nejistoty.

Po období kulturní revoluce byly i přes protesty zavedeny ,,volby s různými kvótami," třebaže jen v omezené míře. Ve shodě se stále silnějšími demokratickými pocity doby 13. sjezd Strany jako první využil systém různých kvót při volbě členů ústředního výboru.

To představovalo průlom ve stranické taktice. Voličům bylo představeno více kandidátů než volitelných míst a Teng Liqun, člen ultralevicové staré grady, nezískal žádné křeslo. Tento výsledek rozzuřil tehdy prvního vůdce Tenga Siao-pchinga a Čchena Jüna, dalšího představitele mocné staré gardy.

Samozřejmě, že ani v Číně si nikdo nemyslí, že volby s různými kvótami jsou opravdu demokratické. I když je možné z kola vyhodit nejméně oblíbené politiky, všichni kandidáti jsou stále v moci vedení. Ve skutečnosti byl systém s různými kvótami jen kratičkým experimentem. Po roce 1989 Strana nesmiřitelně utužila svou centralizovanou moc, vnitrostranická demokracie byla vymýcena a volební postupy zdegenerovaly.

Stranické sjezdy mají původ v masových shromážděních a propagandistických kampaních maoistické éry a sejít se na nich může až dva tisíce delegátů. Prvních dvou sjezdů Strany se zúčastnilo jen několik desítek zástupců a ti měli právo klást otázky nejvyšším stranickým úředníkům. Taková zodpovědnost je dávno minulostí. Během půlstoletí u moci KS Číny vyvinula metodu nazývanou da hui xiao kai (velké jednání uskutečněné jako malé), která sjezd roztříští na bezpočet sezení v malých skupinkách.

Nadcházející 16. sjezd Strany se bude skládat ze zasedání malých skupin. Žádná z nich nebude mít jasný mandát a veškerá debata bude bez účinku. Delegátům nejsou jasné jejich vlastní role a neznají své pravomoci. Jde o dokonalé podmínky pro vznik mlčící většiny. Každé zasedání je jako odpolední posezení u čaje, při němž si zúčastnění vymění nahodilé postřehy, pochválí správnost písemných zpráv vedení a pokusí se prokázat, jak pozorně je pročetli a jak dobře jim rozumí.

Návrhy, jež účastníci vznesou při těchto čajových dýcháncích, se nikdy nestanou předmětem debaty sjezdu jako celku. Místo toho jsou předány zaměstnancům sekretariátu k dalšímu ,,zpracování." Závěrečná zpráva může doznat drobných změn, ale postupy opravdové parlamentní demokracie - návrh, debata a usnesení - jsou mimo hru.

Závažné problémy, s nimiž se Čína potýká (například korupce a stále se zvětšující propast mezi společenskými vrstvami), se v diskusi neobjeví. Členům KS Číny se nikdy nedostane příležitosti pojmenovat své obavy před širším publikem. Nedostanou se k diskusi o ochraně občanských práv, uvolnění přísné regulace médií, právech zemědělců přestěhovat se nebo začít pracovat ve městě ani k diskusi o tom, zda dělníkům povolit zakládání nezávislých odborů.

Jaký význam tedy bude mít 16. sjezd Strany?

Zcela určitě se nestane fórem pro diskusi dlouho očekávaných, naléhavých a nevyhnutelných politických reforem, jež Čína musí zavést. Vzhledem k přesunu termínu konání na listopad (zcela očividně Ťiang Ce-min slíbil dvěma stranám něco jiného, když přijal pozvání prezidenta Bushe na farmu Crawford v Texasu), může 16. sjezd Strany, na němž bude uvedena do úřadu nová generace čínských vůdců, hrát druhé housle vedle jisté diplomatické návštěvy.