Beznaděj je v diplomacii nebezpečná. Poslední jednání Severní Koreje však uvrhuje do beznaděje velkou část Asie. Najít diplomatické řešení severokorejského jaderného problému je nyní schopna pouze Čína, která však dlouho odmítala napnout své diplomatické svaly. Otázka, již si kladou všichni od Tokia po Soul a od Washingtonu po Moskvu, tedy zní: začne Čína jednat včas?

Čínský vliv na Severní Koreu je bezprecedentně silný. Čína udržuje svého stále zoufalejšího souseda ,,na přístrojích" tím, že mu poskytuje většinu zahraniční nepotravinové pomoci a energetických zdrojů. Aby si však KLDR nezačala myslet, že její snaha o získání jaderných zbraní je samozřejmou věcí, musí Čína dělat více než jen hrát roli zprostředkovatele mezi Severní Koreou a USA, jak tomu bylo doposud. Místo toho musí Severní Koreu vyzvat, aby zastavila své aktivity vedoucí k vývoji jaderných zbraní a vrátila se k šestistranným jednáním se Spojenými státy, Japonskem, Čínou, Jižní Koreou a Ruskem, která před několika týdny ztroskotala.

Poslední vývoj nasvědčuje tomu, že severokorejská jaderná hrozba je den ode dne vážnější. Před dvěma týdny Severní Korea oznámila, že se jí v červnu podařilo obohatit asi 8.000 vyhořelých jaderných palivových článků, takže nyní disponuje ,,jadernými zastrašovacími prostředky". To naznačuje, že Kim Čong-ilův režim možná nyní skutečně vyrábí atomové bomby.

Nejenže dává Severní Korea najevo pramalý zájem o uspořádání dalšího kola šestistranných rozhovorů, po němž volá Bushova administrativa i další účastníci, ale nyní chce také z těchto rozhovorů vyloučit Japonsko. Kim Japonce obviňuje, že do rezoluce o jaderné otázce zanášeli zbytečné překážky a komplikace, když poukazovali na citlivou otázku únosů japonských občanů Severní Koreou.

To však nelze označit za nic jiného než za odvádění pozornosti. Je nepředstavitelné, že by multilaterální jednání mohlo vyústit v průlomové diplomatické řešení, dokud se Severní Korea aktivně angažuje v programu vývoje jaderných zbraní.

Nyní již musí být každému zřejmé, že je Pchjongjang odhodlán ponechat si svůj jaderný program, aby získal od USA hodnověrné záruky, že jeho bizarnímu a represivnímu režimu bude umožněno přežít. Pokud Amerika nevyhoví severokorejské žádosti o uzavření paktu o neútočení a ukončení ,,nepřátelské" politiky, Kimův režim si pravděpodobně svůj jaderný program ponechá jako nejúčinnější odstrašující prostředek proti případnému preventivnímu útoku USA - který Bushova administrativa odmítá vyloučit.

Americké vojenské vítězství ve válce v Iráku pravděpodobně ještě posílilo odhodlání severokorejského režimu spolehnout se na jadernou kartu jako na základní prostředek zajištění vlastního přežití. Tento fakt by však neměl nikoho překvapovat: pro severokorejský režim byla snaha stát se vojenskou mocností vždy ,,první prioritou" ve státním rozpočtu. To je v přímém protikladu s politikou, kterou vedou Čína a Vietnam, dvě další komunistické mocnosti v Asii. Vedení obou těchto států klade ve strategiích národního rozvoje vojenskou sílu až na poslední místo.

Pro USA by bylo obtížné změnit nejvyšší prioritu vlastní strategie národní bezpečnosti - totiž prevenci terorismu a boj proti šíření zbraní hromadného ničení -, zvláště když se další jaderná hrozba rýsuje v Íránu. Pokud jde o snahu zabránit šíření jaderných zbraní na Korejském poloostrově, Spojeným státům se až dosud dařilo udržet v této otázce shodu s Čínou, Japonskem, Ruskem a Jižní Koreou.

Ve své vůbec první společné deklaraci vyzvali čínský premiér Wen Ťia-pao, japonský premiér Džuničiró Koizumi a jihokorejský prezident Ro Mu-hjon jako hosté summitu sdružení ASEAN, který se konal 8. října na Bali, k vytvoření bezjaderného Korejského poloostrova. Všechny strany si uvědomují, že neúspěch této snahy by s největší pravděpodobností vyústil v jadernou řetězovou reakci za účasti Japonska, Jihokorejské republiky a možná i Tchaj-wanu, které by nastartovaly vlastní program vývoje jaderných zbraní. Tento scénář je pro Čínu nejhorším snem.

Otázkou tedy zůstává, co může Peking učinit, aby zmrazil - a pokud možno i zvrátil - severokorejský jaderný program. Samotná Čína se ocitá v choulostivé situaci, neboť ji na jedné straně motivuje touha zamezit neřízenému zhroucení Severní Koreje, na straně druhé pak prvořadá potřeba prohloubit hospodářské vztahy s USA, Japonskem a Jižní Koreou. Právě proto se Čína v Radě bezpečnosti OSN postavila proti jakékoliv vojenské akci nebo sankcím vůči Severní Koreji, pro niž během korejské války v letech 1950-53 obětovala téměř milion vojáků.

Zastavení severokorejské snahy stát se další deklarovanou jadernou mocností je bytostně v čínském národním zájmu. Úspěch Číny na tomto poli by nejen pozvedl její mezinárodní prestiž, ale zároveň by nesmírně přispěl k posílení regionální stability a prosperity v celé východní Asii.