Kdyby se vlády posuzovaly podle jejich dobrých úmyslů, zastánci toho, že americká zahraniční politika má zdůrazňovat mezinárodní prosazování lidských práv, by se ze znovuzvolení prezidenta George W.�Bushe měli radovat. Skutečně, žádný prezident USA o americkém úkolu prosazovat ve světě svobodu dosud nehovořil častěji a důrazněji.
Národní bezpečnostní strategie Spojených států, již Bushova administrativa zveřejnila v�září 2002, se hemží ostře formulovanými závazky k�prosazování lidských práv. Zprávy o stavu dodržování lidských práv v�jednotlivých zemích světa, publikované ministerstvem zahraničí, si co do výstižnosti i úplnosti udržují vysoký standard, jehož dosáhly za Clintonovy administrativy. Pod prezidentem Bushem USA zaujaly rozhodný postoj k�poměrům v�oblasti lidských práv nejen v�psaneckých státech, jako je Barma, Kuba a Sýrie, ale i ve strategicky významných zemích jako Egypt, Uzbekistán a Čína.
Přesto ti, kdo se zabývají dopady Bushovy administrativy na mezinárodní lidskoprávní praxi, často tvrdí, že Bushovo znovuzvolení způsobí v�oblasti lidských práv dlouhodobou, ba možná nevratnou újmu. Jak si tento zjevný rozpor vysvětlit?
Kdyby se vlády posuzovaly podle jejich dobrých úmyslů, zastánci toho, že americká zahraniční politika má zdůrazňovat mezinárodní prosazování lidských práv, by se ze znovuzvolení prezidenta George W.�Bushe měli radovat. Skutečně, žádný prezident USA o americkém úkolu prosazovat ve světě svobodu dosud nehovořil častěji a důrazněji.
Národní bezpečnostní strategie Spojených států, již Bushova administrativa zveřejnila v�září 2002, se hemží ostře formulovanými závazky k�prosazování lidských práv. Zprávy o stavu dodržování lidských práv v�jednotlivých zemích světa, publikované ministerstvem zahraničí, si co do výstižnosti i úplnosti udržují vysoký standard, jehož dosáhly za Clintonovy administrativy. Pod prezidentem Bushem USA zaujaly rozhodný postoj k�poměrům v�oblasti lidských práv nejen v�psaneckých státech, jako je Barma, Kuba a Sýrie, ale i ve strategicky významných zemích jako Egypt, Uzbekistán a Čína.
Přesto ti, kdo se zabývají dopady Bushovy administrativy na mezinárodní lidskoprávní praxi, často tvrdí, že Bushovo znovuzvolení způsobí v�oblasti lidských práv dlouhodobou, ba možná nevratnou újmu. Jak si tento zjevný rozpor vysvětlit?