Thursday, July 31, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
2

Devalvační možnost pro jižní Evropu

CAMBRIDGE – Letos patrně vyvrcholí muka eura. To je buď vydrží, anebo padne. Přežití eurozóny vyžaduje věrohodné řešení její dlouhotrvající krize suverénního dluhu, což ovšem vyžaduje řešení dvou makroekonomických nevyvážeností – externí a fiskální –, které jsou jádrem krize.

Krize odhalila hluboké disparity v konkurenční schopnosti, jež se uvnitř eurozóny vyvinuly. V letech 1996 až 2010 se jednotkové mzdové náklady v Německu zvýšily jen o 8 % a ve Francii o 13 %. Srovnejme si to s 24 % v Portugalsku, 35 % ve Španělsku, 37 % v Itálii a šokujícími 59 % v Řecku. Výsledkem jsou rozsáhlé obchodní nevyváženosti mezi zeměmi eurozóny a problém dále zjitřují velké fiskální deficity a vysoké hladiny veřejného dluhu v jižní Evropě (a Francii), z velké části vůči zahraničním věřitelům.

Je k řešení těchto nevyvážeností nezbytný rozpad eurozóny? Předpokládejme například, že by mělo odejít Portugalsko a znovu zavést escudo. Následná kurzovní devalvace by okamžitě snížila cenu portugalských vývozů, zvýšila jeho dovozní ceny, stimulovala ekonomiku a přinesla tolik potřebný růst. Jenže výstup z eura by byla zapeklitá věc. Následný chaos by mohl snadno převážit nad krátkodobými přínosy pro konkurenční schopnost, jež by se dostavily s devalvací.

Existuje pozoruhodně jednoduchá alternativa, která nevyžaduje, aby sužované ekonomiky jižní Evropy odstoupily od eura a znehodnotily své směnné kurzy. Skládá se ze zvýšení daně z přidané hodnoty a současného snížení daní ze mzdy. Náš nedávný výzkum dokládá, že taková „fiskální devalvace“ má na ekonomiku velice podobné účinky, co se týče vlivu na HDP, spotřebu, zaměstnanost a inflaci.

Měnová devalvace funguje tím, že zdražuje dovozy a zlevňuje vývozy. Posun zátěže od daní ze mzdy na DPH by přinesl totéž. Nárůst DPH zvyšuje ceny importovaného zboží, neboť na zahraniční firmy doléhá vyšší daň. Aby se zajistilo, že domácí firmy nebudou motivovány ke zvýšení cen, růst DPH musí doprovázet snížení daní ze mzdy.

Navíc vzhledem k tomu, že export je od DPH osvobozený, poklesly by ceny domácího vývozu. Žádaných konkurenčních účinků kurzovní devalvace lze tedy dosáhnout i při setrvání v eurozóně.

Tato politika může pomoci i ve fiskální oblasti. Pozitivní dopady zvýšení konkurenční schopnosti na růst mohou, tak jako u kurzovní devalvace, posílit fiskální pozici, neboť zvýší příjmy z daní. Významná výhoda fiskálních devalvací je navíc v tom, že generují další příjmy v úměře k obchodnímu deficitu země. Pro země, které trpí slabou konkurenceschopností, a proto hospodaří s obchodním deficitem, to obvykle znamená vyšší státní důchod, zejména krátkodobě.

Fiskální devalvace, stejně jako ty kurzovní, mají své vítěze a poražené. Obě fungují jako daň z majetku: inflace znamená, že držitelé dluhopisů utrpí reálnou ztrátu, úměrnou svému bohatství a rozsahu devalvace. Pokud se neupraví daně z kapitálu, srovnatelná ztráta postihne držitele domácích akcií.

Naproti tomu mnohé transfery, například pomoc v nezaměstnanosti, nemocenské dávky a veřejné penze, jsou indexované k inflaci, a tak si reálnou hodnotu zachovají. Totéž platí pro minimální mzdy. Tyto přerozdělovací efekty hrají v politice kurzovních devalvací důležitou úlohu a většina těchto účinků se dostavuje i při fiskálních devalvacích.

Fiskální devalvace mají už své zastánce. Vláda francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho dokonce takovou devalvaci právě ohlásila. Obavám, že fiskální devalvace bude v rozporu s pravidly eurozóny, lze čelit prostým poukazem na to, že německá vláda takovou devalvaci uskutečnila už v roce 2007, byť pod jiným názvem, když zvýšila DPH ze 16 % na 19 % a srazila odvody zaměstnavatelů na sociální pojištění z 6,5 % na 4,2 %.

Krátce, ke kurzovní devalvaci existují jednoduché fiskální alternativy, které se dokážou vypořádat s krátkodobými problémy jihoevropských zemí s konkurenční schopností. Ovšemže, schůdné fiskální devalvace budou svým rozsahem omezené. Společně s restrukturalizací dluhu, vstřícnou měnovou politikou, likviditní podporou ze strany Evropské centrální banky a tolik potřebnými strukturálními reformami však mohou přispět k usazení otřesených ekonomik na pevný základ, aniž by došlo k rozpadu eurozóny či významné recesi v důsledku úsporných opatření.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (2)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedWilliam Wallace

    Sounds doable in theory, but it depends on two unlikely factors. First, firms would need to immediately factor the labor savings into pre-tax price reductions, rather than increasing profits or decreasing losses. Secondly, given the unlikelihood of these price reductions, the impact on consumer spending of higher post-tax prices might decrease aggregate demand enough to offset the benefits of the policy.

    I rather think a lot more focus on structural as opposed to cyclical deficits, and wider EU support for the latter while discouraging the former, would do a lot to put things on firmer footing, while sending a coherent message to the bond markets.

  2. CommentedZsolt Hermann

    Zsolt 01:39 02 Mar 12

    We can forgive economists that they view everything through the glasses of financial and economical adjustments, believing they can solve all our problems by pushing here, pulling there and then everything falls into place again.

    The global crisis is much deeper than a simple economic problem, in truth the economy is just a superficial representation of how we humans relate to each other and the real crisis is there, within our attitude, relationship towards each other.

    But even if stay within the realms of economy and finances all the recommended solutions take it for granted that the present costant growth, expansive economical system can carry on, and we just need to find our way back to the higway that leads us to sunset, when more and more experts, studies shows that this approach is unsustainable at our present conditions we evolved into.

    Sooner or later we have to face the signs and the facts that we have to build a completely new human system from the ground up, starting with the most important components: human beings and how they connect to each other, how they view each other and cooperate with each other in the closed, interdependent, integral system of the 21st century.

    Everything else is secondary and depends on the fundamental principle of the human network in between us.

Featured