0

Vítejte v éře neschopnosti

Existují dva diametrálně odlišné scénáře toho, co se během příští generace stane se světovými reálnými úrokovými mírami.

Ti, kdo během příští generace předpovídají všeobecně nízké úrokové míry, poukazují na prudký růst produktivity a potenciálního výstupu světového hospodářství. Podle tohoto názoru zásadním problémem centrálních bank nebude potlačování poptávky, která by vystřelovala nad potenciál, nýbrž její posilování, neboť poptávka bude za potenciálem zaostávat. Zdůrazňují skutečnost, že přední světové centrální banky - Federální rezervní systém USA, Evropská centrální banka a japonská centrální banka - si vybudovaly tak pevnou protiinflační věrohodnost, že pojištění inflačního rizika z úrokových sazeb vymizelo.

Zastánci nízkých úrokových měr také kladou důraz na posuny v distribuci příjmů od práce směrem ke kapitálu, k nimž dochází ve Spojených státech a jež výrazně posílily zdroje firem potřebné k internímu financování investic a snížily jejich závislost na kapitálových trzích. Poukazují dále na rychlý technologický rozvoj, který posílil výstup jak z nových, tak ze starých kapitálových investic. Vzhledem k silné konkurenci napříč hospodářstvím se podle jejich slov můžeme těšit na generaci celosvětově relativně vysokých cen aktiv a relativně nízkých reálných úrokových měr.

Naopak ti, kdo během příští generace předpovídají všeobecně vysoké úrokové míry, poukazují na nízkou míru spořivosti v USA, vysoké výdaje poháněné demografickou zátěží v Evropě a na neschopné vlády hospodařící s chronickými deficity a neudržitelnými fiskálními politikami. Představte si, že by fiskální politiku určovala skupinka nezodpovědných administrativ podobných Bushově vládě, a to navždy.

Zmiňují také investiční příležitosti na vznikajících trzích a docházejí ke zřejmému závěru, že pokud Čína a Indie udrží nastoupený směr, relativní váha jejich ekonomik ve světě se během asi deseti let zdvojnásobí, neboť prudký reálný růst doprovází zhodnocování jejich reálných směnných kurzů. Prostý rozsah investičních příležitostí dříve či později vykompenzuje jak úsilí čínské a indické centrální banky držet kvůli podpoře exportu směnné kurzy na nízké úrovni, tak úsilí majetných občanů těchto zemí ukládat své peníze na účty Bank of America. Podle tohoto scénáře se ceny dluhopisů v postindustriálních zemích blíží k výraznému pádu - stejně jako ceny nemovitostí v Kalifornii, New Yorku a Londýně.

Co má tedy ekonom dělat? Člověk by mohl napodobit J.P. Morgana, jehož obvyklou odpovědí na otázky ohledně cen akcií, cen dluhopisů a úrokových měr bylo prosté: „Trh bude kolísat."

Jinou možností je vzpomenout na zesnulého Rudiho Dornbusche, jenž učil, že každý ekonom, který předpovídá úrokové míry podle základních makroekonomických ukazatelů, je blázen, protože tyto ukazatele jsou spletité a nestálé a mění se nenadále a zásadně. I když ekonom základním ukazatelům správně rozumí, varoval Dornbusch, neznamená to, že jim rozumí trhy. Při předpovídání úrokových měr se člověk nepouští jen do zvažování základních ukazatelů, ale též do odhadování toho, jaký průměrný názor trhů na tyto ukazatele očekává právě průměrný názor trhů.

Rudi sám se však svojí radou nikdy neřídil. Dovolte mi tedy, abych si vsadil - ač úspěch považuji za pravděpodobný jen ze 60% - a řekl, že podle mého nejlepšího odhadu reálné úrokové míry budou během příští generace vysoké a že současné ceny dluhopisů (a ceny nemovitostí) nejsou udržitelné. K tomuto závěru mě vedou čtyři rysy moderní politiky ve světovém postindustriálním jádru:

· Krach „dospělých" republikánů v Kongresu USA - mimořádný neúspěch fiskálních konzervativců vytvořit jakoukoli účinnou opozici vůči opětovné destabilizaci amerických vládních financí pod Bushovou administrativou. Schodkové orgie Reaganovy éry už tolik nevypadají jako bizarní politické neštěstí, ale spíše jako nosný prvek vlády Republikánské strany - tedy to, k čemu má moderní republikánská vládní koalice sklon, jakmile se dostane k moci;

· Souběžný krach přítomnosti vyzrálých republikánů ve výkonné složce. Ron Suskind v nedávno vydaném životopise Bushova prvního ministra financí Paula O'Neilla poznamenává, že bývalý Bushův vedoucí rozpočtu Mitch Daniels kdysi sám k sobě na konci katastrofální schůzky utrousil: „To není zrovna typický republikánský balíček. To tedy ne." Než aby se však postavil za zdravou fiskální politiku, Daniels se raději rozhodl kandidovat na úřad guvernéra v Indianě;

· Nezdar západoevropských vlád začít alespoň přemýšlet o tom, jak se vypořádat s nadcházející fiskální krizí sociálního státu v důsledku stárnutí jejich obyvatel;

· Neschopnost západoevropských vlád uzákonit dostatečně odvážné liberalizující reformy, jež by vytvořily možnost úplné zaměstnanosti, společně s neschopností západoevropské měnové politiky dostatečně stimulovat a vytvořit realitu plné zaměstnanosti.

Zdá se mi, že argumenty pro nízké úrokové míry vyžadují jistou úroveň vládní kompetentnosti, již vzhledem k současnému stavu politických stran a stávající struktuře institucí vytvářejících fiskální politiku nelze očekávat. Doufám, že ještě budu překvapen. Doufám, že budu svědkem toho, že se vlády v Západní Evropě a v USA postaví čelem ke svým povinnostem a budou provádět rozumné, udržitelné fiskální politiky. To jsou však má přání, nikoliv předpověď.