TOKIO – Prvního května byla zahájena výstava Expo v Šanghaji, kterou ozářil obrovský ohňostroj. Slavnosti potrvají až do konce října. V roce 1970 oslavilo Japonsko svůj úžasný poválečný hospodářský růst výstavou Expo v Ósace a také zahájením provozu vlaků Šinkanzen. Svět dnes přihlíží a klade si otázku, zda se i Čína vydá japonskou cestou a stane se navýsost moderní, ale mírumilovně založenou zemí.

Existují důvody k pochybnostem, že se tak stane. Ochota Číny demonstrovat svou nově nabytou moc se neomezuje pouze na souš. Právě naopak: čínské námořní ambice jako by neznaly hranic. Když v roce 2007 navštívil Čínu velitel Pacifické flotily amerického námořnictva admirál Timothy J. Keating, jeden vysoký čínský námořní důstojník navrhl, aby obě země vytyčily hranici svých „kontrolních zón“ na Havaji, kde by končila sféra vlivu amerického námořnictva a začínal vliv Číny. Dnes panuje přesvědčení, že právě tohoto cíle se čínské námořnictvo snaží dosáhnout.

Čínské ambice charakterizuje ukazování svalů. Osmého dubna pronikl vrtulník z čínské námořní lodi operující v mezinárodních vodách jižně od Okinawy na vzdálenost 90 metrů od plavidla japonských Sebeobranných sil – tak blízko, že byl uvnitř zřetelně vidět čínský voják třímající zbraň. Japonsko podalo protest a označilo tento incident za „mimořádně nebezpečný akt“.

Jakoby na ukázku svého záměru tento protest ignorovat doplula 21. dubna plavidla čínského námořnictva na sever mezi ostrovy Okinawa a Mijako a provedla tam rozsáhlé cvičení. Čínský vojenský vrtulník přitom znovu kroužil nad japonskou doprovodnou lodí.

Ačkoliv i ruské letectvo často podniká nad severním Japonskem průzkumné lety, obě země chápou potřebu být ve svém počínání obezřetné. Japonská a čínská armáda však mezi sebou nemají dostatek vazeb, aby mezi nimi mohla panovat důvěra, že zůstane u projevů obezřetnosti. Máme-li předejít tomu, aby nějaká náhodná událost vyvolala nepředvídatelný incident, musí obě strany navázat hlubší bilaterální vojenský dialog.

Nic takového se však neděje. Japonská vláda navíc povzbudila čínské regionální ambice tím, že zaujala antiamerický postoj podobný přístupu administrativy bývalého jihokorejského prezidenta Ro Mu-hjona. Premiér Jukio Hatojama si svázal ruce, když loni v létě v předvolební kampani slíbil, že zruší americké základny na Okinawě. Dnes se zdá, že chce vzít svůj slib zpět, avšak mohutné protesty mu v tom brání.

Čínské námořnictvo prohlubující se propast mezi Japonskem a USA cítí a dává svou rostoucí moc najevo v mořích kolem Japonska, kde realizuje svou touhu nahradit USA v roli dominantní námořní mocnosti v Pacifiku. Existuje na to i precedens: když USA uzavřely svou námořní základnu v Subické zátoce a Clarkovu leteckou základnu na Filipínách, čínská armáda okamžitě vystupňovala aktivitu kolem Spratlyových ostrovů, které jsou uznávány za filipínské území, avšak Čína si na ně vehementně dělá nárok.

Čínský boj o ovládnutí Pacifiku dnes vyvolává v Japonsku obavy. Jižně od Okinawy leží ostrov Jonaguni s pouhými 1800 obyvateli, který je za jasného dne na dohled z Tchaj-wanu. V Japonsku dnes sílí spory ohledně snahy Hatojamovy vlády prosadit zákon, který by umožnil určitým konkrétním zahraničním obyvatelům tohoto ostrova hlasovat v místních volbách. Obyvatelé Jonaguni se proti tomuto zákonu razantně stavějí – ne proto, že by byli elitáři, nýbrž kvůli svému přesvědčení, že chrání citlivou hranici.

Protože pouhých 137 hlasů může zajistit zvolení městského zastupitele, mohl by velký počet cizinců s obzvláštním zájmem přistěhovat se na ostrov nominovat vítězného kandidáta. Panuje obava, že takto zvolená rada by mohla vydávat vyhlášky „přátelské“ vůči sousedním státům, což by mohlo dramaticky narušit národní bezpečnost Japonska.

Zdá se, že k rozumu přišel dokonce i Hatojamův ministr obrany Tošimi Kitazawa, který měl sklon činit v této otázce naivní poznámky. Dnes volá po výstavbě základny Sebeobranných sil na Jonaguni. Situace na ostrově však znovu ukazuje, že Čína je připravena využít každého přehmatu Hatojamovy vlády, která je k „botám“ náchylná.

A nejsou to jen vody v okolí Japonska, které by měly Hatojamu znepokojovat, protože čínské námořnictvo nepokukuje pouze po Pacifiku, ale míří i do jižní Asie, do Indického oceánu, na Blízký východ a do Afriky. Sílící soupeření mezi Indií a Čínou nemá pouze vojenskou povahu, ale týká se i získávání přírodních zdrojů. Čína doufá, že kontrolou námořních tras získá páky, jimiž bude ovládat potenciál k hospodářskému růstu Indie.

Čínská vojenská expanze zaznamenávala 22 let dvojciferný roční růst. Ačkoliv čínští představitelé tvrdí, že vojenský rozpočet země pro rok 2010 byl omezen a poroste pouze o 7,5%, vojenské výdaje Číny již dnes o 15% převyšují vojenské výdaje Japonska. Čína pravděpodobně omezila letošní navýšení poté, co si uvědomila, že prudce rostoucí trajektorie navyšování vojenských kapacit začíná znepokojovat mezinárodní společenství.

O skutečné výši vojenských výdajů Číny nicméně přetrvávají pochybnosti kvůli výrazné neprůhlednosti tamního procesu sestavování rozpočtu. Například zůstává nejasné, zda vojenský rozpočet zahrnuje i náklady na výzkum a vývoj letadlové lodi.

Dějiny opakovaně ukázaly, že taková nejednoznačnost, zejména pokud ji vykazuje rostoucí mocnost, může vyvolat závody ve zbrojení. Například utajované budování námořnictva v Německu za císaře Viléma II. přispělo k rozpoutání první světové války. Přesvědčení amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, že v oblasti raketových zbraní mají Spojené státy zpoždění za Sovětským svazem, zase vedlo k výrobě jaderných raket s vícenásobnými hlavicemi, což na vrcholu studené války urychlilo závody v jaderném zbrojení.

Čína tvrdí, že má právo podílet se na vytváření pravidel, jimiž se řídí mezinárodní systém. Peking by samozřejmě měl jistou roli hrát. Dokud však Čína nezačne upřímněji a průhledněji rozptylovat obavy mezinárodního společenství, riskuje, že její sousedé nebudou jen podezíravě hledět na její úsilí na mezinárodním kolbišti, ale podniknou i aktivní protiopatření na obranu své bezpečnosti.