NEW YORK – Amerika se ráda pokládá za zemi příležitostí a ostatní na ni povětšinou pohlížejí ve stejném světle. Jenže ač všichni dokážeme vyjmenovat příklady Američanů, kteří se sami vypracovali na vrchol, ve skutečnosti záleží na statistikách: v jakém rozsahu závisejí životní šance jednotlivce na příjmu a vzdělání jeho rodičů?
V současnosti čísla prozrazují, že americký sen je mýtus. Rovnost příležitostí je dnes ve Spojených státech menší než v Evropě – či v kterékoli jiné vyspělé průmyslové zemi, pro niž existují data.
Právě to je jeden z důvodů, proč v Americe nacházíme nejvyšší míru nerovnosti ze všech vyspělých zemí – a odstup od ostatních narůstá. Během „oživení“ let 2009-2010 pouhé 1 % lidí s nejvyššími příjmy ukořistilo 93 % růstu příjmů. Jiné indikátory nerovnosti – bohatství, zdravotní stav a předpokládaná délka života – jsou stejně zlé nebo ještě horší. Zcela zřetelně převládá trend koncentrace příjmů a bohatství na vrcholu, vyprazdňování středu a přibývání chudoby vespod.
NEW YORK – Amerika se ráda pokládá za zemi příležitostí a ostatní na ni povětšinou pohlížejí ve stejném světle. Jenže ač všichni dokážeme vyjmenovat příklady Američanů, kteří se sami vypracovali na vrchol, ve skutečnosti záleží na statistikách: v jakém rozsahu závisejí životní šance jednotlivce na příjmu a vzdělání jeho rodičů?
V současnosti čísla prozrazují, že americký sen je mýtus. Rovnost příležitostí je dnes ve Spojených státech menší než v Evropě – či v kterékoli jiné vyspělé průmyslové zemi, pro niž existují data.
Právě to je jeden z důvodů, proč v Americe nacházíme nejvyšší míru nerovnosti ze všech vyspělých zemí – a odstup od ostatních narůstá. Během „oživení“ let 2009-2010 pouhé 1 % lidí s nejvyššími příjmy ukořistilo 93 % růstu příjmů. Jiné indikátory nerovnosti – bohatství, zdravotní stav a předpokládaná délka života – jsou stejně zlé nebo ještě horší. Zcela zřetelně převládá trend koncentrace příjmů a bohatství na vrcholu, vyprazdňování středu a přibývání chudoby vespod.