Lidé podezřelí z válečných zločinů - od Rwandy přes Srbsko po Sierru Leone - v těchto dnech sedí na lavici obžalovaných. Desítky dalších jsou stále na útěku, ale přetrvává naděje, že i oni budou jednoho dne čelit spravedlnosti. To ovšem neplatí o pachatelích kambodžské genocidy v sedmdesátých letech minulého století. Ti zůstávají na svobodě a nikdo po nich nepátrá.

Během vlády Rudých Khmerů v letech 1975-79 byla čtvrtina osmimilionové kambodžské populace popravena, zemřela hlady nebo podlehla různým nemocem. Nekonal se však žádný skutečný proces, nezasedala žádná komise pro pravdu a nikdo se oficiálně nedoznal ke zločinům, které se řadí mezi nejohavnější v dějinách lidstva.

V důsledku toho mnoho Kambodžanů narozených po roce 1979 nechápe rozsah a závažnost napáchaných zvěrstev. Trápení a žal lidí, kteří přežili - z nichž téměř všichni ztratili někoho milovaného -, přitom nedošly nápravy.

To se však možná brzy změní. Před rokem se Organizace spojených národů a kambodžská královská vláda dohodly na zásadách zřízení „Mimořádného úřadu". Ten se bude skládat z kambodžských i mezinárodních žalobců a soudců, kteří budou vyšetřovat a soudit „významné vedoucí představitele Demokratické Kampučie a ty, kdo nesli největší zodpovědnost za zločiny" spáchané za vlády Rudých Khmerů. Schválení dohody bylo sice odloženo v důsledku patové situace, jež mezi hašteřícími se politickými stranami v Kambodži nastala po loňských volbách, avšak zdá se, že průlom je nablízku.

Oficiální rozhodnutí vytvořit soudní tribunál pro Rudé Khmery představuje významný úspěch po desetiletí diplomatického úsilí. Pro jeho uvedení do praxe je však zapotřebí překonat ještě řadu překážek.

První překážkou jsou náklady. Kambodžské úřady mohou přispět k vybudování vlastní důvěryhodnosti tím, že odolají pokušení nadsazovat účty a nafukovat mzdy. Lví podíl rozpočtu tribunálu však zákonitě ponesou na svých bedrech zahraniční organizace. Současný odhad - 50 milionů dolarů za dobu tří let - vlády dárcovských zemí šokoval. V porovnání se Sierrou Leone (více než 70 milionů dolarů za dobu tří let) a jedním stem milionů dolarů vynaloženým každoročně na mezinárodní soudy pro Rwandu a Jugoslávii je to však ještě příznivá částka.

Cena je přiměřená. Spojené státy i vlády dalších západních zemí v sedmdesátých letech přilévaly olej do ohně občanské války v Kambodži a v osmdesátých letech propůjčily Rudým Khmerům legitimitu, když trvaly na tom, aby směli i nadále zastupovat Kambodžu v OSN. Mají-li procesy s Rudými Khmery postoupit kupředu, musí se dárcovské země dívat na Mimořádný úřad jako na rozumnou investici do stabilní a výkonné Kambodži. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvala cesta až sem, musí dárci jednat rychle a přijít s potřebnými prostředky.

Druhá překážka pramení ze skutečnosti, že kambodžský tribunál bude prvním soudem s mezinárodní účastí, v němž budou mít domácí soudci většinu. To představuje obzvláštní problém v zemi, kde byli právníci jedním z terčů genocidních násilností, kde jen málo soudců absolvovalo formální právní přípravu a kde existuje jen malá tradice soudcovské nezávislosti. Panuje proto obava, že někteří činitelé v kambodžské vládě - v níž působí i lidé, kteří kdysi sloužili pod Rudými Khmery - se budou snažit zneužít procesů k politickým cílům.

Pro zajištění věrohodného procesu musí Kambodža i OSN zvolit soudce nejvyššího kalibru, nikoliv ty, kteří jen kopírují stranickou linii. Žalobci se musí řídit důkazy, ať už je zavedou kamkoliv. Procesy by pak měly být vedeny průhledným způsobem a za účasti široké veřejnosti. Přitom je zapotřebí, aby jednání podrobně sledovaly mezinárodní monitorovací organizace, které zajistí, že případné omyly budou zjištěny dostatečně brzy, aby se daly napravit. OSN musí dát jasně najevo, že tribunál zastaví, nebude-li splňovat mezinárodní měřítka.

Třetí překážku představuje nebezpečí, že Mimořádný úřad bude pokládán spíše za cíl než za počátek dlouhodobého hledání zodpovědnosti a právní reformy. Vzhledem k časovým a finančním omezením je nepravděpodobné, že bude souzeno více než dvanáct obžalovaných. Na násilnostech se však podílely tisíce dalších. Mnoho jejich obětí bude po právu usilovat o nějakou formu zúčtování - přinejmenším o oficiální záznam o zločinech, které proti nim byly spáchány. Nepotrvá dlouho a snaha o dokumentaci a zveřejnění pravdy se stane nezbytností.

Při správném postupu může mít jednání Mimořádného úřadu další pozitivní důsledky v tom, že přispěje k trvalým změnám na běžných kambodžských soudech. Zvýrazněním pozitivních modelů soudnictví a advokacie mohou procesy stimulovat veřejnou poptávku po takových domácích soudech, jež budou vykonávat spravedlnost čestně a efektivně. Kambodžská vláda i mezinárodní dárci by měli na tuto poptávku reagovat zahájením reformních programů, které přesáhnou životnost Mimořádného úřadu.

Stíhání Rudých Khmerů nebude dokonalé. Je ovšem nezbytné. Pol Pot zemřel v roce 1998, ale jeho stárnoucí nejužší spolupracovníci jako „Bratr číslo dvě" Nuon Chea nebo někdejší prezident Rudých Khmerů Khieu Samphan žijí v Kambodži na svobodě. Při dostatku zdrojů a odhodlání nedělat kompromisy v kvalitě může Mimořádný úřad přinést obětem jistou míru spravedlnosti a poskytnout příklad, že zákony mohou sloužit veřejnému dobru.