NAIROBI – Do Summitu Země Rio+20 zbývá jen několik týdnů a mnozí spekulují, kolik světových lídrů dorazí a k jakým dohodám by mohli dospět u klíčových bodů programu: vytvoření „zelené ekonomiky“ a zřízení „mezinárodního rámce pro udržitelný rozvoj“. Není náhodou, že tyto dva body se objevují společně.
Pojem „zelená ekonomika“ vznikl před lety, dokonce už před prvním Summitem Země v roce 1992, aby poskytl novou optiku k prověření vazeb mezi hospodářstvím a udržitelností. Avšak ve světě, kde už je změna klimatu realitou, ceny komodit rostou a základní zdroje jako čistý vzduch, orná půda a pitná voda jsou čím dál vzácnější, získává nový náboj. Narůstající soubor vědeckých důkazů, včetně chystané studie Programu OSN pro životní prostředí Global Environment Outlook-5, potvrzuje, co jsme v Riu před 20 lety jen letmo zahlédli.
Ti, kdo stále investují do ekonomického modelu a výrobních procesů založených na vzorech devatenáctého a dvacátého století, jsou teď asi z možné změny paradigmatu pochopitelně nervózní. Platí to ale i pro některé segmenty občanské společnosti, které se obávají, že přechod k zelené ekonomice by mohl negativně postihnout chudé a vystavit je větším rizikům a hrozbám.
NAIROBI – Do Summitu Země Rio+20 zbývá jen několik týdnů a mnozí spekulují, kolik světových lídrů dorazí a k jakým dohodám by mohli dospět u klíčových bodů programu: vytvoření „zelené ekonomiky“ a zřízení „mezinárodního rámce pro udržitelný rozvoj“. Není náhodou, že tyto dva body se objevují společně.
Pojem „zelená ekonomika“ vznikl před lety, dokonce už před prvním Summitem Země v roce 1992, aby poskytl novou optiku k prověření vazeb mezi hospodářstvím a udržitelností. Avšak ve světě, kde už je změna klimatu realitou, ceny komodit rostou a základní zdroje jako čistý vzduch, orná půda a pitná voda jsou čím dál vzácnější, získává nový náboj. Narůstající soubor vědeckých důkazů, včetně chystané studie Programu OSN pro životní prostředí Global Environment Outlook-5, potvrzuje, co jsme v Riu před 20 lety jen letmo zahlédli.
Ti, kdo stále investují do ekonomického modelu a výrobních procesů založených na vzorech devatenáctého a dvacátého století, jsou teď asi z možné změny paradigmatu pochopitelně nervózní. Platí to ale i pro některé segmenty občanské společnosti, které se obávají, že přechod k zelené ekonomice by mohl negativně postihnout chudé a vystavit je větším rizikům a hrozbám.