Wednesday, September 3, 2014
0

Přízraky dějin ve východní Asii

Na letošek připadá sté výročí rusko-japonské války z roku 1905 a 15. srpna si mnoho zemí připomene šedesáté výročí konce druhé světové války v Pacifiku. Samozřejmě, vojenská dominance Japonska ve východní Asii, jež začala rusko-japonskou válkou a trvala až do druhé světové války, už neexistuje. Nad východní Asií stále visí přízraky těchto dějin a každá země usiluje o nalezení způsobu, jak se vyrovnat se svou minulostí.

Měřítkem je Čína. Během staletí východní Asii střídavě dominovaly Japonsko a Čína a dnes se obě země snaží nastolit regionální hegemonii. Historicky byl Korejský poloostrov kolbištěm tohoto soupeření, ale protože se zdá, že Severní a Jižní Korea uzavřou vzájemný mír, Jižní Korea si také vyhrazuje právo na regionální vliv.

Tyto soupeřící nároky na vliv posiluje zášť živená křivdami minulosti.

Jihokorejský prezident Ro Mu-hjon během své červnové návštěvy USA řekl prezidentu Bushovi, že Čína v průběhu dějin napadla Koreu více než stokrát. Jeho poznámky šokovaly Čínu, která se pokládá za oběť invazí (nejvíce pokořují ty ze strany Japonců) a zapomněla na vlastní historii tyranizování sousedních zemí.

Ro také otevřeně kritizuje Japonsko za jeho zbabělost, jež mu brání postavit se čelem k jeho historickým válečným zločinům, a tvrdí, že si nezaslouží křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Japonsko dlouho kolonizovalo Koreu a během druhé světové války byli Korejci nuceni vstupovat do japonské císařské armády – situace podobná té v Tchaj-wanu. Avšak zatímco zápas mezi Čínou a Japonskem o nadvládu nad Koreou byl ohniskem východoasijského dramatu, Tchaj-wan byl jen vedlejším jevištěm, pouhou výspou pro císařskou dynastii Čching, pro niž Korea byla vazalem platícím Číně daně.

Po vítězství nad dynastií Čching i nad Ruskem nejenže Japonsko získalo kontrolu nad Korejským poloostrovem, ale svůj vliv rozšířilo i hluboko do severovýchodní Číny. Coby „Velký bratr“ východní Asie založila japonská Kuantungská armáda roku 1932 v severovýchodní Číně Mandžukuo. Japonsko si přálo, aby se Mandžukuo stalo tím, čím byla Indie pro Británii nebo Alžírsko pro Francii, tedy klenotem říše, a proto tam vyslalo milion imigrantů (z nichž 800 tisíc zemřelo poté, co poválečné Mandžukuo obsadilo Rusko) a investovalo obrovské částky do rozvoje těžkého průmyslu.

Japonská nankingská vláda v Číně, vedená Wang Ťing-wejem, byla obdobou německé vichystické vlády ve Francii, řízené Henrim Philippem Pétainem. S oběma muži bylo po skončení války naloženo jako se zrádci. Na proti tomu Tchaj-wan a Korea si v důsledku dlouhé kolonizace vyvinuly jak komplex odolnosti, tak komplex spoléhání na své vůdce. S nemnoha výjimkami se místní elita asimilovala do koloniálního systému.

Avšak výsledek pramenící z porážky Japonska ve druhé světové válce byl pro celý region podobný. V Číně vypukla občanská válka, Korejský poloostrov byl rozdělen a ostatní kolonie na jihovýchodě Asie, s jedinou výjimkou zosobenou Thajskem, se uchýlily k vojenské síle s cílem dosáhnout nezávislosti.

Čína se dosud nedokázala postavit čelem dějinám Mandžukua a své občanské války, o otevření tajných svazků týkajících se Mao Ce-tungova rozhodnutí vyslat bezmála milion vojáků do korejské války ani nemluvě. Jižní Korea až nedávno zahájila rozhovory s japonskou vládou ohledně zpětného převozu ostatků korejských nuceně nasazených dělníků. Více než 20 tisíc tchajwanských a přibližně stejný počet korejských vojáků, již zemřeli za císařské Japonsko, je uctíváno v japonské svatyni Jasukuni. Nedávno se některé občanské skupiny v obou zemích začaly domáhat návratu ostatků vojáků z jejich vlasti pohřbených v Jasukuni.

Opožděné probuzení Tchaj-wanu je odrazen prvotního spoléhání jeho nacionalistické vlády na ochranu ze strany USA a pomoc ze strany Japonska. Čankajšek neměl na vybranou a musel oplácet zlo dobrem, zříci se nároků na odškodnění vůči Japonsku a s bývalým náčelníkem štábu Kuantungské armády v tajnosti domluvit jeho zapojení do snahy Tchaj-wanu čelit komunistům. Japonsko se nikdy za kolonizaci Tchaj-wanu neomluvilo a Tchajwanci neměli během třiceti let stanného práva k historickým reflexím příležitost.

Letos na jaře propukly protijaponské demonstrace téměř zároveň v Číně i Koreji, přičemž obě země usilují o to, aby jim vzpomínky na japonskou nadvládu posloužily k budování nové národní identity a strategické pozice. Můžeme tedy očekávat, že podobně jako tomu bylo během květnových událostí připomínajících uplynutí 60 let od konce druhé světové války v Evropě, i asijské vzpomínkové slavnosti konce války v Pacifiku 15. srpna odhalí přetrvávající – a stále bolestivou – citlivost vůči dějinám. Na rozdíl od Evropy se však historická paměť v Asii nadále snoubí se současnými strategickými ambicemi.

Je tomu sto let, co nárůst japonské vojenské moci změnil osud Asie. Před šedesáti lety zánik japonské moci změnil osud Asie nanovo. Dnes, kdy se co do majetku i moci vzmáhá Čína a soupeří s Japonskem, Asie tají dech a čeká, až se přízraky minulosti rozplynou.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured