PAŘÍŽ – Francie se zmítá v chaosu. Podle průzkumů veřejného mínění je popularita Nicolase Sarkozyho tak nízká, že žádný francouzský prezident nedosáhl podobně špatného výsledku několik desítek let. Minulý týden odstoupili dva ministři, ale parlamentní a mediálně živená bouře pokračuje – rozdmýchávají ji obvinění ze střetu zájmů u ministra podezřelého z korupce, když získával peníze na Sarkozyho prezidentskou kampaň.

Některým ministrům při využívání veřejných zdrojů příliš nezáleží na vnímání veřejnosti a je zřejmé, že politická atmosféra začala být otrávená. Atmosféra v parlamentu je prachbídná a možná postačí na svržení vlády po vyslovení nedůvěry. Ústava vytvořená generálem Charlesem de Gaullem je však silná a Sarkozy si udrží pozici až do konce svého mandátu v roce 2012. Pomáhají mu také chabé volební vyhlídky hlavní opoziční Socialistické strany.

Zdá se, že hloubka francouzské politické krize je v nepoměru k reálné situaci země. Jistě, globální finanční krize a hospodářský pokles Francii těžce zasáhly. Důsledky zde však byly poněkud méně dramatické než v mnoha jiných evropských zemích.

Dva ze tří pobaltských států a Řecko jsou v hluboké finanční tísni. Prakticky totéž platí o Portugalsku, Španělsku, Maďarsku a Islandu. Kvůli velkým veřejným dluhům nebo deficitům na běžném účtu jsou ohroženy také Irsko, Belgie, Itálie a Velká Británie. Nizozemsko a Rakousko – a v menší míře také Německo a Francie – si však vedou o něco lépe.

Z krátkodobého hlediska je situace v Německu méně složitá než ve Francii. Německá obchodní bilance je kladná a celkový veřejný dluh není tak velký jako v jiných zemích. Navzdory vysoké nezaměstnanosti a nízkému růstu nečelí Německo krátkodobému ohrožení makroekonomické stability, ačkoliv populace v zemi ubývá a stárne, což v následujících desetiletích přinese obrovské výzvy.

Ve Francii je krátkodobá situace znepokojivější. Fiskální deficit přesahuje 6% HDP, obchodní bilance je záporná a veřejný dluh – i když je nižší než ve všech ostatních evropských zemích kromě Německa a Nizozemska – dosahuje 80% HDP. Francie naléhavě potřebuje strukturální reformy – a tedy silnou vládu.

Neetické chování vedoucích činitelů – příčina současné krize – je samozřejmě nepřijatelné. Kdyby však byl růst vyšší a nezaměstnanost klesala, nedělalo by se z podobných skandálů takové drama.

Tlak na Sarkozyho zesilují dva faktory. Za prvé si veřejnost stále více uvědomuje, že v oblastech důchodových a zdravotnických plateb a organizace státu jsou zoufale zapotřebí naléhavé a přímočaré politické přístupy.

Za druhé byli Francouzi v minulých desetiletích o 10-20% pesimističtější než zbytek světa, když odpovídali na dotazy o svém štěstí a postojích vůči budoucnosti pro sebe či pro Francii. Nejenže je tržní ekonomika ve Francii méně populární než ve všech ostatních evropských zemích a v USA, ale dokonce je méně populární než v Rusku nebo v Číně!

Je budoucnost slibnější? Všechny rozvíjející se země odpovídají „ano“. Stejně odpovídá i převážná většina respondentů v USA a v Evropě. Ve Francii však většina říká „non“. Tento hluboký pesimismus brojí proti jakékoliv veřejné debatě či reformě a zveličuje význam současné politické krize.

Už od 30. let minulého století, kdy byly v USA, Velké Británii a Francii založeny první agentury pro výzkum veřejného mínění, ptaly se tyto agentury na štěstí a postoj k budoucnosti. Zpočátku odpovídali Francouzi stejně jako jiní občané. V červnu 1940 se jim však zhroutil svět. Tato velmi centralizovaná a hrdá země, kde na státu záleží více než jinde a jejíž armáda vyhrála tolik válek, byla v rozmezí pouhých dvou týdnů svědkem naprostého kolapsu státu i armády. Nezvolená vláda, která kapitulovala před Hitlerem, nabízela provinční a fakticky vazalskou budoucnost.

Francouzi se z tohoto traumatu nikdy zcela nevzpamatovali. Morální porážka elity a váhavost politického systému navzdory báječné poválečné obrodě přetrvávají. Strašlivý pesimismus se stal trvalým jevem, který téměř znemožňuje dosažení konsensu – tuto bezvýchodnou situaci ještě zhoršuje nedostatečně rozvinutá občanská společnost ve Francii.

Očekávejte tedy velké šoky. Vyvažování škrtů ve veřejných výdajích s cílem neohrozit růst a zaměstnanost si žádá stabilní a chytrou vládu – a také čas. Velká Británie a Německo na tyto potřeby reagují. Zareaguje na ně i Francie?

Mrzutí, skuhrající a nepoddajní obyvatelé Francie mnohokrát dokázali, že se umějí probudit. Osvícení se koneckonců zrodilo právě zde. Také je zde Francouzská revoluce, Napoleonovo tažení, bitva na Marně – kterou se v roce 1914 podařilo vyhrát díky spontánní iniciativě, když selhala vláda i stát – a velké oživení v letech 1945-1950.

Francie má také vyšší porodnost než všechny ostatní evropské země a je jediným státem, který se každou generaci obnovuje. Před třiceti lety nefiguroval mezi stovkou největších firem světa žádný francouzský podnik, zatímco dnes jich tam najdeme patnáct. Francouzský vzdělávací a zdravotnický systém se navzdory obtížím stále řadí mezi nejlepší na světě. Francouzská inteligence a vědci jsou nadále velmi tvořiví a také oni patří v mnoha oborech k nejlepším.

Nepohřbívejte tedy ještě Francii. Francouzi prodělají v nadcházejících letech velké šoky, ale možná zůstane Francie jedinou evropskou zemí, která bude ode dneška za 30 let stát zpříma.