Jak rychle dnes roste hospodářství USA? Bystří investoři v současnosti sázejí na to, že nedávné hospodářské údaje prokáží 3% roční tempo růstu HDP ve druhém čtvrtletí roku 2003. Spoléhají také na to, že by nynějsí třetí čtvrtletí mohlo vykázat tempo růstu na úrovni až 5% ročně. V červenci americká průmyslová výroba zažila půlprocentní skok, zatímco velký výrobce mikroprocesorů Intel hlásí velmi silný nárůst poptávky po svých klíčových výrobcích, což naznačuje, že konečně rostou výdaje na obchodní investice.

Ačkoliv japonská stagnace přetrvává a západní Evropa přeslapuje na hranici recese, ryzí oživení růstu výstupu v USA by se v ostatních částech světa mělo projevit jako značná pomoc povzbuzující poptávku. Tuto dobrou zprávu o hospodářském cyklu USA ovsem doprovází spatná zpráva o zaměstnanosti. Ve druhém čtvrtletí klesl v americkém průmyslu počet odpracovaných hodin o 2,7% roční hodnoty. V červenci klesla zaměstnanost, a to předevsím ve výrobě. Je velmi pravděpodobné, že se počet odpracovaných hodin bude ve třetím čtvrtletí nadále snižovat.

Z čeho plyne tato propastná neshoda? Jak může v Americe docházet k obstojně rychlému růstu výstupu, když roste nezaměstnanost? Odpověď je taková, že základní trend růstu produktivity je v americkém hospodářství nadále mimořádně pozitivní. Zdá se, že období od července do září se druhému čtvrtletí s jeho nárůstem roční produktivity o 5,7% vyrovná. Jestliže tedy američtí pracující vyrábějí více během kratsí doby, není překvapením, že vzniká propast mezi (dobrou) zprávou o výstupu a (spatnou) zprávou o zaměstnanosti.

V krátkodobém horizontu přinásí rychlý růst produktivity dilemata makroekonomickým správcům, neboť jak se ukazuje, růst poptávky, který by se jindy považoval za přiměřeně silný, nedokáže udržet nezaměstnanost na nízké hladině. Krátkodobé hledisko ale není důležité.

Rychlý růst produktivity je - v dlouhodobém výhledu - pro Ameriku dobrou zprávou: ekonomika s vyssí produktivitou úspěsněji pozvedá lidské blaho. Z dlouhodobého hlediska jde o dobrou novinu i pro obchodní partnery USA: při obchodu s bohatsí ekonomikou by měli získat vyssí hodnotu než při obchodu s ekonomikou chudsí.

Pokračování rychlého amerického růstu produktivity během nedávné recese a v následném nízkovýkonovém oživení je velmi silným důkazem, že se v Americe trvale vzhůru nasměrovala dlouhodobá úroveň HDP a růstu produktivity; nebo nemá-li to být trvale, pak určitě na dobu, jež se bude měřit nejspís v dekádách.

Amerika samozřejmě není jediná mezi průmyslovými zeměmi, které od druhé půlky 90. let prožívají zrychlování růstu produktivity. Jak Austrálie, tak Irsko a skandinávské země prosly vlastními dlouhými poryvy nečekaně rychlého růstu. Nikoliv ovsem západní Evropa a Japonsko.

Západní Evropa i Japonsko mají jak energické sektory spičkových technologií, tak schopné řídící pracovníky a kulturní zázemí, které stejně jako v USA umožňuje těžit z konjunktury, již slibují prudce klesající ceny informačních technologií. Zdálo by se tedy, že v těchto zemích musí dojít ke stejným revolucím v produktivitě. Přesto tomu dosud nic nenaznačuje. Proč?

Dnesní vseobecné mínění, nejsilněji obhajované americkým ekonomem Robertem Gordonem, je takové, že prudký růst produktivity, jenž nyní zažívají USA (a jenž se změní v plně kvalifikovaný hospodářský boom, jakmile se dostatečně zvýsí růst poptávky), vyplývá ze synergie. Podle tohoto názoru mají USA s ohledem na získání prospěchu z prudce klesajících cen informačních technologií obzvlástě dobrou pozici díky své otevřenosti vůči konkurenci a novým způsobům obchodování, obzvlástě v oblasti distribuce.

Srovnání mezi koncem 90. let a začátkem tisíciletí v USA a v západní Evropě nás nutí uvažovat o tom, jak skutečně křehké jsou základní institucionální mechanismy, jichž je zapotřebí coby opory hospodářského růstu. Západní Evropa i Amerika jsou postindustriální demokracie. V obou funguje tržní hospodářství. Obě mají rozsáhlé a mohutné systémy sociálního pojistění.

Pochopitelně že rozdíly mezi Amerikou a západní Evropou existují: v regulaci trhu práce, omezeních platných pro využívání pozemků a pro přestavby, v toleranci úřadů pro kontrolu hospodářské soutěže vůči řízení maloobchodních cen a souvisejícím postupům. Avsak jsou tyto rozdíly natolik velké, aby tak dramaticky ovlivnily makroekonomickou výkonnost? Podle mínění Roberta Gordona - i mého vlastního - jsou kořeny boomu produktivity spičkových technologií s dosahem pro celé hospodářství, jaký dnes pozorujeme v USA, tak křehké, že se na americké půdě uchytily, na půdě kontinentální Evropy ovsem nikoliv.