Tři sta let poté, co si první skotský parlament roku 1707 dobrovolně odhlasoval konec vlastní existence, si ve zmocněném skotském parlamentu, jenž je jedním z velkých odkazů Tonyho Blaira, vydobyla většinu hlasů Skotská národní strana (SNP). Je vláda vedená SNP předzvěstí rozpadu Spojeného království? Obecněji vzato, má ještě nacionalismus, tento plod politiky devatenáctého století, v Evropě místo?
Odpověď na první otázku je téměř jistě záporná. Nacionalisté získali jen 31,9% odevzdaných hlasů, přičemž strany podporující unii získaly 59,6%. Jasný důkaz, že poměrné zastoupení může plodit podivné výsledky.
Motivem k „položení základů stále těsnějšího spojení národů v Evropě“ v roce 1957 bylo učinit z války mezi evropskými státy překonanou věc a zároveň všem evropským národům zajistit vnitřní stabilitu. Za 50 let Evropská unie v tomto svém poslání mnoha zkouškami neprošla, neboť mezi dvěma velkými aliancemi studené války byly nacionalistické impulsy rozdrceny. Teď když jsou tyto mantinely pryč, nacionalismus chytil druhý dech, a to jak ve svém bismarckovsky státotvorném, tak etnicky státorozkladném hávu.
Tři sta let poté, co si první skotský parlament roku 1707 dobrovolně odhlasoval konec vlastní existence, si ve zmocněném skotském parlamentu, jenž je jedním z velkých odkazů Tonyho Blaira, vydobyla většinu hlasů Skotská národní strana (SNP). Je vláda vedená SNP předzvěstí rozpadu Spojeného království? Obecněji vzato, má ještě nacionalismus, tento plod politiky devatenáctého století, v Evropě místo?
Odpověď na první otázku je téměř jistě záporná. Nacionalisté získali jen 31,9% odevzdaných hlasů, přičemž strany podporující unii získaly 59,6%. Jasný důkaz, že poměrné zastoupení může plodit podivné výsledky.
Motivem k „položení základů stále těsnějšího spojení národů v Evropě“ v roce 1957 bylo učinit z války mezi evropskými státy překonanou věc a zároveň všem evropským národům zajistit vnitřní stabilitu. Za 50 let Evropská unie v tomto svém poslání mnoha zkouškami neprošla, neboť mezi dvěma velkými aliancemi studené války byly nacionalistické impulsy rozdrceny. Teď když jsou tyto mantinely pryč, nacionalismus chytil druhý dech, a to jak ve svém bismarckovsky státotvorném, tak etnicky státorozkladném hávu.