Wednesday, September 3, 2014
0

Trest smrti – už zase

PRINCETON – Během září došlo ve Spojených státech ke třem významným událostem souvisejícím s trestem smrti. Událostí, která si získala největší publicitu, byla poprava ve státě Georgia. Odsouzeným byl Troy Davis, muž usvědčený z vraždy policisty mimo službu Marka McPhaila v roce 1989.

Rozsudek smrti nad Davisem byl vykonán navzdory vážným pochybnostem, zda se tento muž skutečně dopustil zločinu, za který mu byl tento trest vyměřen. Svědkové, kteří vypovídali u jeho procesu, později uvedli, že je státní zástupci k výpovědi donutili. Proti Davisově popravě protestovali dokonce i stoupenci trestu smrti, kteří prohlašovali, že by se měl konat nový proces. Soudy však Davisova odvolání zamítly. Sám odsouzený až do poslední chvíle prohlašoval, že je nevinný.

Záměrné justiční usmrcení muže, který byl možná nevinný, je hluboce znepokojivé. Tato poprava však byla v souladu s tím, co se stalo o pouhé dva týdny dříve, totiž během jedné z debat mezi republikánskými kandidáty na stranickou nominaci do prezidentských voleb v příštím roce. Texaskému guvernérovi Ricku Perrymu někdo připomněl, že během jeho funkčního období byl trest smrti vykonán ve 234 případech. Za žádného jiného guvernéra v moderních dějinách se tolik poprav neuskutečnilo. Ještě pozoruhodnější však je, že když padla zmínka o vysokém počtu poprav, někteří lidé v publiku začali tleskat.

Perry pak byl dotázán, zda ho někdy netrápil fakt, že jeden z popravených mohl být nevinný. Guvernér odpověděl, že ho popravy ze spánku nebudí, protože má důvěru v texaskou justici. Vzhledem k množství omylů v každém jiném soudním systému je taková důvěra těžko ospravedlnitelná. A skutečně: o necelý měsíc později byl z texaského vězení propuštěn Michael Morton, který si předtím odseděl téměř 25 let z doživotního trestu za vraždu své manželky. Testy DNA totiž prokázaly, že tento zločin spáchal někdo jiný.

A když se září chýlilo ke konci, dospěl americký Nejvyšší soud k rozhodnutí v případu Manuela Valleho, který byl o 33 let dříve odsouzen k trestu smrti. Valle předtím požádal soud, aby jeho popravu zastavil, a to s odůvodněním, že nutnost strávit tak dlouhou dobu čekáním na smrt je „krutý a neobvyklý trest“, který americká ústava zakazuje.

Soudce Stephen Breyer souhlasil s názorem, že strávit 33 let ve vězení čekáním na popravu je kruté. Aby toto stanovisko podpořil, poukázal na „barbarské“ podmínky v cele smrti a na „strašlivý“ pocit nejistoty člověka, kterého čeká poprava, ale neví, zda nebo kdy bude tento rozsudek vykonán. Breyer pak doložil i skutečnost, že tak dlouhá doba v cele smrti je neobvyklá. Dokonce se jednalo o rekord, neboť průměrná doba strávená v USA v cele smrti činí 15 let; z 3173 vězňů čekajících v roce 2009 v celách smrti jich tam 113 pobývalo déle než 29 let.

Breyer se tedy přiklonil k názoru, že se s Vallem zachází v rozporu s ústavou a že by neměl být popraven. U zbývajících osmi soudců Nejvyššího soudu však pro toto stanovisko nenašel podporu. Osmadvacátého září soud odmítl Valleho žádost a odsouzený byl téhož dne večer popraven.

USA jsou dnes jediným západním průmyslovým státem, který si zachovává trest smrti za vraždu. Z 50 evropských zemí pouze Bělorusko – nechvalně proslulé nedostatkem respektu k základním lidským právům – stále popravuje v době míru zločince. Listina základních práv Evropské unie pokládá trest smrti za porušení lidských práv.

Trest smrti není účinný odstrašující prostředek. Počty vražd v Evropě a dalších západních průmyslových státech jsou nižší, často i mnohem nižší než v USA. A šestnáct amerických států, které trest smrti zrušily, má obecně nižší poměr vražd než státy, jež ho zachovaly.

V USA však ve skutečnosti nejde o odstrašení. Jako důležitější ospravedlnění trestu smrti bývá často vnímána odplata. Je docela běžné, že rodinní příslušníci oběti sledují popravu člověka usvědčeného ze zabití jejich příbuzného a poté vyjadřují uspokojení, že spravedlnosti bylo učiněno zadost – naposledy se to stalo právě u popravy Troye Davise.

Ve zbytku západního světa se touha přihlížet popravě všeobecně pokládá za barbarskou a stěží pochopitelnou. Představa, že rodiny obětí vraždy nemohou za tragédií udělat tečku, dokud není vrah popraven, zjevně není všeobecnou lidskou pravdou, nýbrž produktem určité konkrétní kultury – možná ani ne americké kultury jako celku, ale spíše kultury amerického Jihu, kde se uskutečňuje 80% všech poprav.

Vzhledem k možnosti, že Georgia nedávno popravila nevinného člověka, je obzvláště paradoxní, že právě jižanští voliči se nejhorlivěji ze všech Američanů snaží chránit nevinný lidský život – pokud je tento život stále v mateřském lůně nebo pokud jde o život člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí a hledajícího pomoc lékaře, aby mohl zemřít, kdy chce. Je to rozpor, který kontrastuje s tím, co Republikánská strana jakožto dominantní politická síla v regionu prosazuje coby „kulturu života“.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured