NEW YORK – Ještě před zhruba měsícem finanční trhy stále vesele stoupaly, vzdor sérii událostí s nízkou pravděpodobností, ale silnými dopady, jež globální hospodářství postihly v roce 2011. Rok začal růstem cen potravin, ropy a komodit, což vyvolalo strašáka vysoké inflace. Poté na Středním východě propuklo rozsáhlé pozdvižení, dále stupňující ceny ropy. Posléze udeřilo děsivé japonské zemětřesení a vážně poškodilo jak tamní ekonomiku, tak globální nabídkové řetězce. A pak Řecko, Irsko a Portugalsko ztratily přístup na úvěrové trhy, což si vyžádalo balíčky finanční pomoci od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie.

Tím to ale neskončilo. Řecko sice před rokem dostalo finanční výpomoc, ale plán A očividně neuspěl. Řecko bude potřebovat další oficiální pomoc – anebo interní pomoc soukromých věřitelů, což je možnost vyvolávající mezi evropskými tvůrci politik vzrušenou polemiku.

Obavy z neudržitelných fiskálních deficitů Ameriky zase nedávno vyústily v nepěknou politickou půtku, která málem způsobila zadrhnutí výkonu vlády. Podobná bitka se teď chystá nad americkým „dluhovým stropem“, a nedojde-li ke smíru, vyplyne z ní riziko „technické“ neschopnosti USA splácet svůj veřejný dluh.

Až donedávna se zdálo, že trhy těmto šokům nepřikládají velký význam; setrvale šplhaly vzhůru, kromě několika dní, kdy panika týkající se Japonska či Středního východu vyvolala korekci. Od konce dubna ale na globálních akciových trzích dochází k vytrvalejší korekci, motivované obavami, že hospodářský růst ve Spojených státech i jinde ve světě možná prudce zpomaluje.

Data z USA, Velké Británie, okraje eurozóny, Japonska a dokonce i z ekonomik rozvíjejících se trhů signalizují, že část globálního hospodářství – zejména vyspělé ekonomiky – může ztrácet rychlost, pokud přímo nesklouzává do recese se dvěma propady. Zesílila také globální averze k riziku, neboť další postup podle hesla „pomoct a tvářit se že nic“ anebo „půjčit a modlit se“ je méně žádoucí a sílí pravděpodobnost strašáka neřízeného vývoje.

Optimisté tvrdí, že globální hospodářství jen narazilo na „písčitou část cesty“. Firmy a spotřebitelé prý na letošní šoky zareagovali „přechodným“ zpomalením spotřeby, kapitálových výdajů a tvorby pracovních míst. Pokud se šoky nezhorší (a některé budou polevovat), důvěra a růst se ve druhé půli roku zotaví a akciové trhy se opět vzchopí.

Existují ale dobré důvody k přesvědčení, že zažíváme vleklejší propad. Zaprvé, nesnáze okraje eurozóny v některých případech představují problémy skutečné insolvence, nikoli nelikvidity: vysoké a narůstající veřejné a soukromé schodky a dluhy, narušené finanční soustavy, jež je třeba očistit a rekapitalizovat, rozsáhlá ztráta konkurenční schopnosti, absence hospodářského růstu a zvyšující se nezaměstnanost. Už nelze zapírat, že veřejné a/nebo soukromé dluhy v Řecku, Irsku a Portugalsku bude nutné restrukturalizovat.

Zadruhé, faktory zpomalující růst USA jsou chronické. Patří k nim pomalé, ale vytrvalé zkracování dluhové páky v soukromém i veřejném sektoru, rostoucí ceny ropy, slabá tvorba pracovních míst, další pokles na realitním trhu, vážné fiskální problémy na státní a komunální úrovni a neudržitelné schodkové a dluhové břemeno na federální úrovni.

Zatřetí, hospodářský růst v Británii za několik posledních kvartálů v průměru stagnoval, přičemž krátkodobě negativní fiskálně úsporná opatření přicházejí v době, kdy rostoucí inflace britské centrální bance znemožňuje uvolnění měnové politiky. Inflace ve skutečnosti možná centrální banku donutí ještě do podzimu úrokové sazby zvýšit. A Japonsko už v důsledku zemětřesení sklouzává zpět do recese.

Všechny tyto ekonomiky rostly anemicky a pod úrovní trendu už v době, kdy si probíhající zkracování dluhové páky vyžádalo zpomalení soukromých i veřejných výdajů s cílem zvýšit míry úspor a snížit zadlužení. Ve většině z nich nadto teď vedle série událostí přirovnávaných k „černým labutím“, jimž letos vyspělé ekonomiky čelí, byla nebo brzy bude ukončena měnová a fiskální stimulace.

Ukáže-li se, že současné dění není jen dočasné zvolnění na písčité cestě, tržní adaptace bude pokračovat dál, čímž oslabí růst, neboť negativní účinky propadajících se akciových trhů na bohatství sníží soukromé výdaje. Navíc na rozdíl od let 2007-2010, kdy se proti každému negativnímu šoku a tržnímu poklesu postavila zesílená aktivita vlád, tentokrát už tvůrcům politik dochází munice, takže asi nebudou schopni vyvolat další reflaci aktiv a reálnou ekonomiku roztočit.

Scházející politické střelivo se u většiny vyspělých ekonomik promítá do přijetí určité formy úsporných opatření, aby se předešlo tomu, že dál na trati jejich fiskální vlak vykolejí. Veřejné zadlužení je vysoké a řada svrchovaných dlužníků se blíží těžkostem, takže schopnost vlád podepřít své banky dalšími sanacemi, zárukami a ohrazováním pochybných aktiv je silně podvázaná. K dalšímu kolu takzvaného „kvantitativního uvolňování“ ze strany měnových orgánů už patrně nedojde, neboť ve většině vyspělých ekonomik roste inflace, byť pomalu.

Jsou-li nejčerstvější globální hospodářské údaje odrazem něčeho závažnějšího než jen zaškobrtnutí a trhy a ekonomiky budou nadále zpomalovat, tvůrci politik dost možná zjistí, že mají prázdné ruce a nemají co nabídnout. Pokud k tomu dojde, v mnoha vyspělých ekonomikách prudce vzroste riziko ztráty rychlosti či přímo recese se dvěma propady.