BRISBANE – Když lidé přemýšlejí o globálním „populačním problému“, často se zaměřují na rychlý demografický růst v některých částech rozvojového světa. Tempo růstu populace však ve skutečnosti celosvětově klesá a očekává se, že se populační růst ještě v tomto století zastaví. Nemůžeme si sice dovolit ignorovat fakt, že podle odhadů Organizace spojených národů bude do poloviny století zapotřebí celosvětově uživit o 2,4 miliardy lidí více, avšak vážnou pozornost si zaslouží také jiný populační problém: velké ostrůvky demografického poklesu.
Nejenže v rozvinutých zemích roste podíl starších lidí, ale zároveň zde existuje příliš nízká porodnost na to, aby se udržela celková velikost populace. Zvyšování průměrného věku dožití, které je motorem tohoto posunu, sice představuje chvályhodný úspěch, avšak je zapotřebí řešit jeho problematické důsledky – totiž že stále nižší počet lidí v práceschopném věku musí podporovat stále vyšší počet důchodců.
V rozvojových zemích se zatím děje pravý opak a až příliš mnoho mladých lidí nemá zaměstnání – nebo přinejmenším kvalitní zaměstnání na plný úvazek. Jistě, nepotrvá dlouho a i tyto země se začnou potýkat s problémy stárnutí a úbytku obyvatel. Prozatím však mají spoustu občanů v produktivním věku – a ti potřebují pracovní místa.
Tyto navzájem protichůdné trendy ve skutečnosti představují ideální příležitost k nalezení nové globální demografické rovnováhy. Kdyby rozvinuté země zmírnily omezení migrace, mohly by nahradit svou stále méně početnou pracovní sílu mladými lidmi z rozvojových zemí. Daně zaplacené těmito zahraničními pracovníky by pomohly rozvinutým zemím financovat služby pro starší občany a peníze zasílané těmito pracovníky domů by pomohly jejich domovským státům.
Tento přístup má obrovské potenciální přínosy. Skromný tříprocentní růst pracovní síly v rozvinutých zemích by představoval větší ekonomickou vzpruhu než odstranění všech zbývajících obchodních bariér. Každý dolar investovaný do této iniciativy by navíc přinesl téměř 50 dolarů v podobě výnosů, takže by šlo o výjimečně efektivní způsob využití omezených prostředků.
Tyto působivé údaje vyplynuly z rozsáhlé analýzy provedené týmem špičkových ekonomů, které můj mozkový trust, Centrum Kodaňského konsensu, pověřil úkolem zhodnotit možné cíle zaměřené na světovou populaci a pokusit se identifikovat nejlepší globální investice. (Další týmy se zabývaly problémy v 18 jiných oblastech.)
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Takto objektivní a empiricky založená analýza by měla sloužit jako vodítko probíhajícího úsilí – za účasti OSN, národních vlád, nevládních organizací a dalších aktérů – stanovit příští globální rozvojovou agendu, která se rozběhne napřesrok. Je to jediný způsob, jak zajistit, aby nejchudší lidé dostali maximum možného a aby vlády získaly za své peníze maximální užitek. Současná agenda – zaměřená na takzvané Rozvojové cíle tisíciletí – sice přinesla významné úspěchy, avšak kvůli neschopnosti položit důraz na analýzy nákladů a přínosů neumožnila lidem z praxe plně optimalizovat využití omezených zdrojů.
Další výhodou tohoto typu analýzy je skutečnost, že dokáže odhalit budoucí rizika spojená s dlouhodobějšími trendy, jako je globální růst populace. To je důležité, neboť rostoucí populace může být ještě větším problémem, než se dříve předpokládalo. Podle jedné nové studie dnes existuje sedmdesátiprocentní pravděpodobnost, že počet obyvatel světa nedosáhne v tomto století vrcholu, a osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že do roku 2100 bude činit 9,6-12,3 miliardy osob. Hlavním motorem demografického růstu přitom bude subsaharská Afrika – trvale nejchudší region světa.
Naštěstí existuje nákladově efektivní způsob, jak tento motor zpomalit: zlepšení přístupu žen k moderní antikoncepci. Poskytnutí antikoncepce 215 milionům žen z celého světa, které by se chtěly vyhnout těhotenství – a z nichž velká část žije v Africe –, by stálo přibližně 3,6 miliardy dolarů ročně.
Pokud vezmeme v úvahu obrovský přínos, pak tato částka představuje pouhé drobné. Každý rok by došlo k nižšímu počtu úmrtí novorozenců odhadem o 640 000 případů, úmrtí matek by bylo o 150 000 méně a o 600 000 dětí méně by o matku přišlo – celkový ekonomický přínos by činil zhruba 145 miliard dolarů.
A dobrých zpráv je ještě více. Lepší přístup k antikoncepci by umožnil matkám trávit více času výchovou – a vzděláváním – dětí, než je tomu dnes. Méně dětí také znamená, že vyšší podíl populace by pracoval, což by pozvedlo ekonomiku odhadem o 288 miliard dolarů ročně po dobu jedné generace. Celkově přináší každý dolar vynaložený na programy plánování rodičovství užitek ve výši závratných 120 dolarů.
Pouhá distribuce antikoncepce by samozřejmě nestačila. Lidé v chudých zemích – zejména v afrických státech s vysokou plodností, v nichž žije jen 18% světové populace, ale rodí se zde 38% všech novorozenců – by měli nesmírný prospěch také z osvětových iniciativ zaměřených na zdraví a plánování rodičovství.
Na trvale udržitelný rozvoj neexistuje zaručený recept. Co nejvýraznější zlepšení osudu nejchudších lidí světa předpokládá schopnost překonat mocné síly, zakořeněné zvyklosti a především značná omezení v oblasti financí, času a lidského kapitálu. Z toho důvodu je nejlepším vodítkem objektivní analýza podložená daty.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
After a decades-long love affair with laissez-faire policies, many governments – notably in developed countries – are increasingly seeking to shape their economies through tariffs, subsidies, public procurement, and more. But not all industrial policies are created equal, and understanding their nuances and limitations is critical to their success.
Too often, the press and voters treat abortion, and reproductive rights more broadly, as well as other “family” issues – like child tax credits, paid family leave policies and affordable childcare – as somehow different from economic issues. But they are not.
shows why abortion, childcare, and parental leave are not merely “family” issues.
BRISBANE – Když lidé přemýšlejí o globálním „populačním problému“, často se zaměřují na rychlý demografický růst v některých částech rozvojového světa. Tempo růstu populace však ve skutečnosti celosvětově klesá a očekává se, že se populační růst ještě v tomto století zastaví. Nemůžeme si sice dovolit ignorovat fakt, že podle odhadů Organizace spojených národů bude do poloviny století zapotřebí celosvětově uživit o 2,4 miliardy lidí více, avšak vážnou pozornost si zaslouží také jiný populační problém: velké ostrůvky demografického poklesu.
Nejenže v rozvinutých zemích roste podíl starších lidí, ale zároveň zde existuje příliš nízká porodnost na to, aby se udržela celková velikost populace. Zvyšování průměrného věku dožití, které je motorem tohoto posunu, sice představuje chvályhodný úspěch, avšak je zapotřebí řešit jeho problematické důsledky – totiž že stále nižší počet lidí v práceschopném věku musí podporovat stále vyšší počet důchodců.
V rozvojových zemích se zatím děje pravý opak a až příliš mnoho mladých lidí nemá zaměstnání – nebo přinejmenším kvalitní zaměstnání na plný úvazek. Jistě, nepotrvá dlouho a i tyto země se začnou potýkat s problémy stárnutí a úbytku obyvatel. Prozatím však mají spoustu občanů v produktivním věku – a ti potřebují pracovní místa.
Tyto navzájem protichůdné trendy ve skutečnosti představují ideální příležitost k nalezení nové globální demografické rovnováhy. Kdyby rozvinuté země zmírnily omezení migrace, mohly by nahradit svou stále méně početnou pracovní sílu mladými lidmi z rozvojových zemí. Daně zaplacené těmito zahraničními pracovníky by pomohly rozvinutým zemím financovat služby pro starší občany a peníze zasílané těmito pracovníky domů by pomohly jejich domovským státům.
Tento přístup má obrovské potenciální přínosy. Skromný tříprocentní růst pracovní síly v rozvinutých zemích by představoval větší ekonomickou vzpruhu než odstranění všech zbývajících obchodních bariér. Každý dolar investovaný do této iniciativy by navíc přinesl téměř 50 dolarů v podobě výnosů, takže by šlo o výjimečně efektivní způsob využití omezených prostředků.
Tyto působivé údaje vyplynuly z rozsáhlé analýzy provedené týmem špičkových ekonomů, které můj mozkový trust, Centrum Kodaňského konsensu, pověřil úkolem zhodnotit možné cíle zaměřené na světovou populaci a pokusit se identifikovat nejlepší globální investice. (Další týmy se zabývaly problémy v 18 jiných oblastech.)
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Takto objektivní a empiricky založená analýza by měla sloužit jako vodítko probíhajícího úsilí – za účasti OSN, národních vlád, nevládních organizací a dalších aktérů – stanovit příští globální rozvojovou agendu, která se rozběhne napřesrok. Je to jediný způsob, jak zajistit, aby nejchudší lidé dostali maximum možného a aby vlády získaly za své peníze maximální užitek. Současná agenda – zaměřená na takzvané Rozvojové cíle tisíciletí – sice přinesla významné úspěchy, avšak kvůli neschopnosti položit důraz na analýzy nákladů a přínosů neumožnila lidem z praxe plně optimalizovat využití omezených zdrojů.
Další výhodou tohoto typu analýzy je skutečnost, že dokáže odhalit budoucí rizika spojená s dlouhodobějšími trendy, jako je globální růst populace. To je důležité, neboť rostoucí populace může být ještě větším problémem, než se dříve předpokládalo. Podle jedné nové studie dnes existuje sedmdesátiprocentní pravděpodobnost, že počet obyvatel světa nedosáhne v tomto století vrcholu, a osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že do roku 2100 bude činit 9,6-12,3 miliardy osob. Hlavním motorem demografického růstu přitom bude subsaharská Afrika – trvale nejchudší region světa.
Naštěstí existuje nákladově efektivní způsob, jak tento motor zpomalit: zlepšení přístupu žen k moderní antikoncepci. Poskytnutí antikoncepce 215 milionům žen z celého světa, které by se chtěly vyhnout těhotenství – a z nichž velká část žije v Africe –, by stálo přibližně 3,6 miliardy dolarů ročně.
Pokud vezmeme v úvahu obrovský přínos, pak tato částka představuje pouhé drobné. Každý rok by došlo k nižšímu počtu úmrtí novorozenců odhadem o 640 000 případů, úmrtí matek by bylo o 150 000 méně a o 600 000 dětí méně by o matku přišlo – celkový ekonomický přínos by činil zhruba 145 miliard dolarů.
A dobrých zpráv je ještě více. Lepší přístup k antikoncepci by umožnil matkám trávit více času výchovou – a vzděláváním – dětí, než je tomu dnes. Méně dětí také znamená, že vyšší podíl populace by pracoval, což by pozvedlo ekonomiku odhadem o 288 miliard dolarů ročně po dobu jedné generace. Celkově přináší každý dolar vynaložený na programy plánování rodičovství užitek ve výši závratných 120 dolarů.
Pouhá distribuce antikoncepce by samozřejmě nestačila. Lidé v chudých zemích – zejména v afrických státech s vysokou plodností, v nichž žije jen 18% světové populace, ale rodí se zde 38% všech novorozenců – by měli nesmírný prospěch také z osvětových iniciativ zaměřených na zdraví a plánování rodičovství.
Na trvale udržitelný rozvoj neexistuje zaručený recept. Co nejvýraznější zlepšení osudu nejchudších lidí světa předpokládá schopnost překonat mocné síly, zakořeněné zvyklosti a především značná omezení v oblasti financí, času a lidského kapitálu. Z toho důvodu je nejlepším vodítkem objektivní analýza podložená daty.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.