TOMSK, SIBIŘ: Evropa na vlastní nebezpečí ignoruje problémy ruského zdravotnictví. Stejně se chovají další průmyslové země, které se radovaly z pádu Sovětského svazu, ale už nereagovaly na kolaps zdravotní a sociální infrastruktury Ruska. Z nepřehledné míchanice ekonomické ideologie a mnohdy necitlivých doporučení se totiž zrodila nová forma rezistentní tuberkulózy, kterou lze podle všeho jen ztěží zdolat. O rapidně klesající průměrné délce života Rusů – „krizi úmrtnosti“ – bylo už řečeno a napsáno hodně. Teď, když se tento smutný trend daří pomalu napravovat, začíná nekontrolovaně růst další problém, tuberkulóza. V některých oblastech Ruska umírají mladí lidé na tuberkulózu v míře více než desetkrát vyšší než před pouhými deseti lety; v některých neruských oblastech bývalého SSSR je situace ještě o mnoho horší.

Na svědomí to má shoda okolností: rozpad ruského systému sociálního zabezpečení v okamžiku, kdy prudce stoupla drobná zločinnost, a tím pádem také počet odsouzených v ruských věznicích. Ostatně Rusko je vedle Spojených států už dlouhou dobu na celosvětově předních příčkách v počtu vězňů. Díky válkám a rozkladu domácího hospodářství získalo nyní Rusko v tomto směru ještě větší náskok.

Ruskými věznicemi a trestnicemi teď zmítá epidemie tuberkulózy. Chorobou trpí každý desátý vězeň. Obětmi tuberkulózy, především její varianty rezistentní vůči lékům, jsou nejčastěji lidé, kteří pobývali ve vězení anebo jejichž blízký příbuzný prošel ruským soudním systémem. Rezistentní tuberkulóza se přenáší vzduchem a vězeňské zdi nebo národní hranice ji tedy jen stěží zastaví. V americkém státě Massachusetts, kde provozuji svou lékařskou praxi, je téměř sedmdesát procent případů tuberkulózy diagnostikováno u osob narozených v zahraničí. Tento poměr je víceméně stejný také v celé západní Evropě.

Epidemie posledních let jsou svým charakterem v zásadě „přechodné“, jak přísluší éře globalizace. Zatímco nosiči nákazy bez problémů překračují hranice, solidarita a velkorysost obvykle končí na celnici. Ruští zdravotníci a lékaři dostali od svých zahraničních kolegů nespočet povýšeneckých rad, ale jen málo praktické pomoci.

Rusko pochopitelně musí zmodernizovat svůj přístup ke kontrole tuberkulózy, stejně jako to dělají lékaři v ostatních zemích. Vytýkat ruským lékařům neschopnost zastavit tuberkulózovou nákazu však nemá smysl, neboť oni nejsou zodpovědní za drastické snižování rozpočtů pro zdravotnictví, v nichž musí pracovat. V neposlední řadě si naši ruští kolegové musí vytýčit jasné cíle a hledat hospodárnější způsoby práce, stejně jako to děláme my na Západě. Snižování výdajů do zdravotnictví na základě efektivity ale nedává příliš smysl uprostřed epidemie. Hoří-li váš dům, začnete snad najednou šetřit vodou? Ruští politikové musí podpořit trestní reformu a hledat alternativy k odnětí svobody, stejně jako to děláme my na Západě. Ovšem amnestovat nemocné vězně a nepostarat se přitom o jejich zdravotní péči po propuštění nedělá službu nikomu; přispívá to jen k rychlejšímu šíření rezistentní tuberkulózy.

Po dlouhém mlčení konečně v Evropě i Americe slyšíme argumenty stavící se na podporu ruského systému zdravotnictví, i když některé jsou nejspíš vypočítavé. Čteme, že je v našem „vlastním osvíceném zájmu“, abychom bývalému Sovětskému svazu s touto epidemií pomohli. Někteří politici se dokonce v tuberkulóze snaží vidět klíčovou otázku národní bezpečnosti. To je bohužel přístup, který lékaře a zdravotníky staví do polohy hraničních strážců. Jen hrstka odvážných hovoří otevřeně o solidaritě a vzájemné podpoře. Nehledě na ospravedlnění je nezbytné, aby země Severní Ameriky, Evropského společenství, Skandinávie, Japonsko, Austrálie – vlastně všechny země, jimž záleží na zastavení nesmyslné, zbytečné a ničivé nákazy – společně poskytly skutečnou pomoc lidem, kteří se v Rusku i jinde na území bývalého Sovětského svazu přičiňují o zkrocení epidemie tuberkulózy. Má-li mít tato iniciativa šanci na úspěch, musí při tom globální společenství respektovat několik principů.

Prvně, přestaňme vládě Ruska radit, aby snižovala výdaje do zdravotnictví. Na argumenty pro omezování výdajů na kontrolu tuberkulózy bychom se měli dívat s opravdu velkou nedůvěrou. Takové zkracování rozpočtu nedává o nic víc smysl v Moskvě či Sverdlovsku než v New Yorku, kde před asi deseti lety vedla poměrně banální epidemie tuberkulózy ve věznicích k obrovskému přílivu prostředků. Všichni bez rozdílu dnes souhlasí, že stovky milionů dolarů, jež byly vynaloženy na léčbu a dohled nad šířením tuberkulózy byly dobrou investicí.

Za druhé, povzbuďme Rusko, aby zavedlo zdravotnické standardy běžné v Evropě a jiných industrializovaných zemích. Potřebnou profesní a technickou kapacitou k zavedení účinného systému kontroly šíření tuberkulózové nákazy Rusko disponuje.

Za třetí, připojme k našim radám a doporučením štědrou finanční injekci na zajištění léčiv, příslušných diagnostických nástrojů a infekční kontroly. Kdykoli to bude možné, vyvarujme se půjček ve prospěch přímých darů. Neboť co je špatného na směrování prostředků tam, kde jich je zapotřebí? Ochota bohatých společností přijmout výzvu této nové epidemie tuberkulózy bude zkouškou našeho závazku vůči novému internacionalismu, bez něhož nebudeme schopni tuto a příští nákazy zastavit. A musíme jednat hbitě, dříve než bude situace v Rusku díky viru HIV ještě zoufalejší. Času je málo.