V reakci na nedávnou vlnu teroristických útoků naléhá Vladimir Putin, aby mu byla svěřena ještě větší moc. Jak uvádí přední ruský vojenský expert Alexandr Golc, problémem Ruska není nedostatek centrální moci, nýbrž moc uplatňovaná nekompetentně a bez individuální iniciativy.

Zmasakrování několika set ruských dětí v Beslanu teroristy bylo konečným důkazem - pokud byl další důkaz vůbec potřeba - naprosté neschopnosti ruských vojenských a bezpečnostních složek. Jakmile v Beslanu vypuklo násilí, muži v maskáčích zastupující čtyři různá ministerstva jen bezcílně pobíhali bez jasného vůdce či cílů a marnili drahocenné minuty. Ředitel Federální bezpečnostní služby (FSB, někdejší KGB) Nikolaj Patrušev a šéf ministerstva pro vnitřní záležitosti (MVD) Rašíd Nurgalijev, které prezident Vladimir Putin do Beslanu vyslal, pak byli v průběhu tragédie zcela neviditelní.

Rusové jsou tedy znovu konfrontováni s tím, jak neefektivní je jejich armáda. Žádná z ruských silových struktur včetně armády, FSB a MVD vlastně není s to provádět efektivní protiteroristické operace.

Většina Rusů k tomuto závěru dospěla již dlouho před útokem v Beslanu. V roce 2002, kdy teroristé drželi jako rukojmí 800 návštěvníků divadla, nařídil Putin, aby byla do vojenského strategického plánu Ruska začleněna protiteroristická složka. Někteří vojenští analytici v tom viděli dlouho očekávaný začátek seriózních reforem, neboť armáda do té doby dokázala provádět vojenské operace pouze v tradičním ruském stylu, tj. s nasazením drtivé síly jako ve druhé světové válce.

Ruská tradiční armáda nedokáže efektivně bojovat s teroristy, protože přehlíží schopnost vojáků působit v malých skupinách a nepodněcuje individuální iniciativu ze strany důstojníků. Ode všech se jednoduše očekává, že budou svědomitě plnit rozkazy.

Při protiteroristických operacích je však žádoucí individuální výcvik a schopnost činit okamžitá rozhodnutí v nevyzpytatelných situacích. Mimochodem, když byla jedna taková protiteroristická operace v Pankiské soutěsce v Gruzii navržena Putinovi, rozhodl se ji nenařídit, poněvadž chápal, že by se místo eliminace teroristů pravděpodobně změnila v otevřenou tradiční válku.

Ministerstvo obrany se vůči Putinovu nařízení začlenit antiterorismus do vojenské agendy stavělo již od počátku skepticky. Místo toho navrhovalo, aby armáda hrála při protiteroristických operacích podružnou roli.

Nevraživost armády vůči reformám je hluboce zakořeněná. Ruská armáda dnes nemá žádnou profesionální instituci pro výcvik poddůstojníků. Ministerstvo obrany jednoduše jmenuje seržanty z řad služebně starších vojáků základní služby, což znamená, že se seržanti příliš neliší od svých podřízených věkem ani výcvikem.

Vnitřní poměry na „silových" ministerstvech - FSB a MVD, které nesou hlavní zodpovědnost za protiteroristické operace - jsou neméně chmurné. Kreml chce nyní sloučit FSB a MVD do jediného ministerstva státní bezpečnosti, a vytvořit tak jednotné protiteroristické centrum. Putin již rozhodl o ustavení operačního centra složeného z 13 skupin v oblasti severního Kavkazu, které bude koordinovat činnost ministerstva obrany a ministerstva pro mimořádné události.

Existuje však jen pramalý důvod věřit, že tato navrhovaná byrokratická obluda zajistí větší bezpečnost než existující složky FSB a MVD. Jediným pozitivním výsledkem pramenícím z takové strukturální změny by mohla být skutečnost, že vzroste počet protiteroristických útvarů. I to je ovšem nejisté: před Beslanem měla reakce na teroristické útoky v Ingušsku a Čečensku podobu úsilí o ustavení dalších tradičních vojenských divizí.

Dnes je již zřejmé, že ohromující počty ještě nezaručují při boji s terorismem výhodu, protože iniciativu mají v rukou teroristé. Oni plánují, kdy a kde udeřit.

Postavit se jim bude vyžadovat zásadní změnu, která by podněcovala ruské bezpečnostní činitele k převzetí iniciativy. Ruské bezpečnostní struktury například nedisponují žádnými informacemi o ilegální činnosti teroristických organizací, které jsou rozšířeny po celé Ruské federaci. V případě těchto skupin nedošlo ze strany ruských bezpečnostních složek k žádné důvěryhodné zpravodajské infiltraci. To se musí změnit, má-li Rusko předejít budoucím Beslanům.

Boj s teroristy však vyžaduje zcela odlišnou formu špionáže, než jakou představuje „odhalování" tradičních „špionů" či neutralizace nepopulárních oligarchů typu Michaila Chodorkovského. Chtějí-li vojáci čelit dnešním hrozbám, musí být schopni přijímat individuální zodpovědnost a iniciativu a být cvičeni tak, aby dokázali reagovat vynalézavě a v nejkratším možném čase.

V sovětizovaných ruských vojenských organizacích se zkostnatělou hierarchií a kulturou slepé konformnosti tyto vlastnosti jednoduše neexistují. V Rusku se musí změnit celá vojenská filozofie. Nezdá se však, že by na to ruský prezident a silová ministerstva byli připraveni.

Namísto konfrontace s dnešním novým a velice reálným nepřítelem raději konfrontují nepřítele starého a tradičního - Západ. Po beslanské tragédii přišel Putin s dosti exotickým vysvětlením terorismu: teroristé jsou podle jeho tvrzení nástrojem v rukou těch, kdo se stále obávají Ruska jakožto jaderné mocnosti.

To je nabubřelý nesmysl, který však generálům na silových ministerstvech zní velmi příjemně, poněvadž ti umějí vést pouze jedinou válku: válku se „světovým imperialismem". V boji proti novému teroristickému nepříteli dneška jsou naprosto bezcenní. Bez významné reformy všech bezpečnostních a vojenských složek - reformy, která bude jednotlivé důstojníky motivovat k iniciativě a přijímání zodpovědnosti - zůstane ruská válka s terorismem i nadále jednostranná: útočit budou pouze teroristé.