Je obecným přesvědčením, že válka se v hospodářství váže k dobrým časům. O druhé světové válce se často říká, že vyvedla svět z Velké hospodářské krize, a válka si tak zlepšila pověst coby pobídka ekonomického růstu. Někteří lidé dokonce naznačují, že kapitalismus války potřebuje, že by bez nich na obzoru stále číhala recese.

Dnes víme, že taková tvrzení jsou nesmysly. Boom 90. let ukázal, že mír je ekonomicky mnohem výhodnější než válka. Válka v Zálivu v roce 1991 prokázala, že války ve skutečnosti můžou ekonomiku poškozovat. Konflikt významně přispěl k nástupu recese roku 1991 (u níž je dobře připomenout, že byla zřejmě klíčovým faktorem neúspěchu prvního prezidenta Bushe v jeho snaze o znovuzvolení v roce 1992).

Současná situace se mnohem více podobá válce v Zálivu než válkám, jež snad růstu hospodářství napomohly. A ekonomické důsledky druhé války proti Iráku by byly pravděpodobně ještě mnohem nepříznivější. Druhá světová válka volala po totální mobilizaci, neboť vyžadovala veškeré národní zdroje. To znamenalo konec nezaměstnanosti. Totální válka znamená totální zaměstnanost.

Naproti tomu přímé náklady na vojenský útok proti režimu Saddáma Husajna budou v rámci celkových amerických vládních výdajů nepatrnou položkou. Většina analytiků odhaduje celkové náklady na válku na méně než 0,1% HDP, nejvýše na 0,2% HDP. Navíc většina nákladů zahrnuje použití munice, která už existuje. Pokud válka dnešnímu hospodářství nějaký stimul přinese, tak jen malý.

Odhodlání Bushovy administrativy (pravda, jde o vrávoravé odhodlání) k fiskální obezřetnosti znamená, že mnohé - a snad všechny - válečné výdaje budou vyrovnávat škrty jinde. Investice do školství, zdravotnictví, výzkumu a životního prostředí se budou téměř nevyhnutelně vytěsňovat. Válka tedy bude jednoznačně špatná s ohledem na to, co má skutečně váhu: životní úroveň obyčejných lidí.

Amerika tak bude chudší, a to jak teď, tak v budoucnosti. Pochopitelně, že pokud by toto vojenské dobrodružství mělo být skutečně potřebné k udržení bezpečnosti nebo k ochraně svobody, jak jeho advokáti a podporovatelé prohlašují, a pokud by se ukázalo tak úspěšným, jak jeho propagátoři doufají, pak by mohlo za tuto cenu stát. Ale to je jiné téma. Já chci na pravou míru uvést přesvědčení, že je možné dosáhnout jak válečných cílů, tak zisku v ekonomice.

Je tu také faktor nejistoty. Samozřejmě, že snaha prolomit nejistotu nemůže být důvodem k předčasnému útoku na Irák, neboť cena za válku je vždy vysoká a nelze ji určovat pouze - a ani primárně - z ekonomického hlediska. Nevinní lidé přijdou o život - možná mnohem více nevinných lidí, než kolik jich zahynulo 11. září 2001. Čekání na válku ovšem vrší další nejistoty k těm, které už na americkém i světovém hospodářství leží:

nejistota plynoucí z vynořujícího se amerického fiskálního deficitu zapříčiněného chybným makroekonomickým řízením a daňovými škrty, jež si země nemůže dovolit;

nejistota plynoucí z neukončené ,,války proti terorismu";

nejistota vážící se k rozsáhlým firemním účetním a bankovním podvodům a polovičatým reformním snahám Bushovy vlády, kvůli nimž nikdo neví, jakou hodnotu vlastně americké společnosti mají;

nejistota týkající se masivního amerického deficitu obchodní bilance, jenž dosáhl rekordních hodnot. Budou cizinci ochotni nadále USA půjčovat, vezmou-li v úvahu všechny jejich potíže, více než miliardu dolarů denně?

nejistota ohledně evropského Paktu stability. Přežije, a pokud ano, bude to pro Evropu dobrá zpráva?

konečně nejistota vztahující se k Japonsku: dá konečně do pořádku svou bankovní soustavu, a pokud ano, jak negativní budou krátkodobé dopady?

Někteří lidé naznačují, že USA by mohly začít válku proto, aby si udržely stabilní dodávky ropy nebo aby prosazovaly své ropné zájmy. Jen málokdo bude zpochybňovat vliv, jenž mají ropné zájmy na prezidenta Bushe - uvažme jen energetickou politiku vlády a její důraz na zvyšování produkce ropy, nikoliv na šetření. Ale i z perspektivy ropných zájmů je válka proti Iráku riskantním podnikem: nejenže její dopad na cenu ropy - a tedy na ceny ropných společností - je velmi nejistý, ale nelze jen tak přehlížet ani zájmy dalších producentů ropy, včetně zájmů ruských a evropských.

Je skutečností, že vstoupí-li USA do války, nikdo nedokáže dopad na ropu předvídat. V Iráku by mohl být ustaven mírumilovný demokratický režim. V zoufalé potřebě peněz na obnovu země by takový nový režim mohl prodávat veliké množství ropy a snižovat její globální cenu. To by zničilo jak americké domácí producenty, tak producenty ve spojeneckých zemích, například v Mexiku a Rusku, ačkoliv spotřebitelé na celé zemi by ohromně profitovali.

Nebo by vřava v muslimském světě mohla vést k narušení dodávek ropy a ceny by rostly. To by potěšilo producenty v ostatních částech světa, ale mělo by to nesmírně nepříznivé důsledky pro světové hospodářství, podobné těm, jež vyplynuly z cenových skoků v roce 1973.

Ať na věc pohlédneme z libovolného úhlu, hospodářské dopady války s Irákem nebudou dobré. Trhy nemají rády nejistotu a nestabilitu. Válka i očekávání války přinášejí obojí. Měly bychom se na ně připravit.