TIRANA – Chudé země vyvážejí suroviny, jako jsou kakao, železná ruda či surové diamanty. Bohaté země vyvážejí – často do zmíněných chudých zemí – složitější produkty, jako jsou čokoláda, automobily či drahokamy. Chtějí-li chudé země zbohatnout, měly by přestat vyvážet své zdroje v surové formě a soustředit se na to, jak k nim přidat hodnotu. Jinak získají lví podíl z hodnoty a všechna dobrá pracovní místa bohaté země.
Chudé země by mohly následovat příkladu Jihoafrické republiky a Botswany a využívat svého přírodního bohatství k vynucování industrializace omezováním vývozu nerostů v surové formě (této politice se lokálně říká „beneficiace“). Měly by to však opravdu dělat?
Některé myšlenky jsou horší než špatné: jsou přímo vyklešťující, poněvadž interpretují svět způsobem, který klade důraz na druhotné záležitosti – řekněme na dostupnost surovin – a činí společnosti slepými vůči slibnějším příležitostem, jež mohou ležet jinde.
TIRANA – Chudé země vyvážejí suroviny, jako jsou kakao, železná ruda či surové diamanty. Bohaté země vyvážejí – často do zmíněných chudých zemí – složitější produkty, jako jsou čokoláda, automobily či drahokamy. Chtějí-li chudé země zbohatnout, měly by přestat vyvážet své zdroje v surové formě a soustředit se na to, jak k nim přidat hodnotu. Jinak získají lví podíl z hodnoty a všechna dobrá pracovní místa bohaté země.
Chudé země by mohly následovat příkladu Jihoafrické republiky a Botswany a využívat svého přírodního bohatství k vynucování industrializace omezováním vývozu nerostů v surové formě (této politice se lokálně říká „beneficiace“). Měly by to však opravdu dělat?
Některé myšlenky jsou horší než špatné: jsou přímo vyklešťující, poněvadž interpretují svět způsobem, který klade důraz na druhotné záležitosti – řekněme na dostupnost surovin – a činí společnosti slepými vůči slibnějším příležitostem, jež mohou ležet jinde.