Wednesday, April 23, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Jak oživit Západ

LONDÝN – V roce 2008, v okamžiku finančního ohrožení, se svět sjednotil, aby restrukturalizoval globální bankovní soustavu.

Když v roce 2009 kolaboval obchod a dramaticky narůstala nezaměstnanost, svět se poprvé sešel na půdě skupiny G-20, aby zabránil spirálovitému propadu z velké recese do hospodářské krize.

Tváří v tvář desetiletí nízkého růstu, úsporných opatření, národní nemožnosti zbavit se dlouhodobé nezaměstnanosti a snížených životních úrovní je zapotřebí, aby se svět v první půli roku 2011 znovu sešel a dohodl se na finanční a ekonomické strategii zacílené na prosperitu, která bude ještě odvážnější než Marshallův plán 40. let minulého století.

Západ nemá mnoho času nazbyt, protože Evropa ani Amerika dosud nestrávily fakt, že všechny jednotlivé krize posledních několika let – od krize podřadných hypoték a krachu Lehman Brothers po úsporná opatření Řecka a náběh k bankrotu Irska – jsou symptomy hlubšího problému: svět prochází dalekosáhlou, nevratnou a skutečně bezprecedentní restrukturalizací hospodářské moci.

Ovšemže si všichni uvědomujeme vzestup Asie a víme, že Čína vyváží víc než Amerika a už brzy bude také víc vyrábět a investovat. Plně jsme se ale nevyrovnali s během dějin. Ekonomická dominance Západu – 10 % světové populace jako původce většiny světového vývozu a investic – skončila a nikdy se nevrátí. Po dvou staletích, během nichž si Evropa a Amerika monopolizovaly ekonomickou činnost, teď zbytek světa předhání Západ co do produkce, výroby, obchodu i investic.

Otto von Bismarck kdysi popsal vzorce světových dějin. K proměnám nedochází s „plynulou rychlostí vlaku na železnici,“ prohlásil. Jakmile se dají do pohybu, dochází k nim „s nepřekonatelnou silou“. Pokud si Západ neuvědomí, že skutečnou výzvou dneška je reagovat na vzestup asijské ekonomické moci tím, že oživí svou vlastní, pak stojí před ponurou vyhlídkou na postupný úpadek, přerušovaný krátkými okamžiky zotavení – do příští finanční krize. V průběhu toho všeho budou miliony lidí bez práce.

Proč jsem tedy navzdory této nové realitě přesvědčen, že jedenadvacáté století může být érou, v níž Spojené státy díky přetvoření amerického snu pro novou generaci zůstanou i nadále magnetem pro nejskvělejší firmy a Evropa bude domovem ekonomiky s vysokou zaměstnaností?

Je to tím, že naštěstí pro nás všechny se víc než miliarda nových asijských producentů – nejprve v desítkách milionů, později ve stamilionech – zanedlouho stane také novými spotřebiteli z řad střední třídy.

Vzmach revoluce asijského spotřebitele nabízí Americe cestu k nové velikosti. Čínské spotřební výdaje dnes tvoří jen 3 % světové ekonomické aktivity, v protikladu k 36% podílu Evropy a Ameriky. Tato dvě čísla ilustrují, proč je světové hospodářství v současnosti tak nevyvážené.

Přibližně do roku 2020 Asie a země rozvíjejících se trhů vnesou do světového hospodářství dvojnásobek kupní síly amerických spotřebitelů. Společnosti jako GE, Intel, Proctor & Gamble a Dow Jones už oznámily, že většina jejich růstu bude pocházet z Asie. Řada korejských, indických a asijských nadnárodních společností drží majoritní zahraniční (i americké) akciové podíly. Tento nový hybatel světového hospodářského růstu otevírá Americe příležitost, aby svou obrovskou novátorskou a podnikatelskou energii využila k vytváření nových, vysoce kvalifikovaných míst pro americké pracující.

Asijský spotřebitelský růst – a návrat k rovnováze globální ekonomiky – může být pro nás východiskem z hospodářské krize. Západ z něj ale bude těžit jedině tehdy, učiní-li správná dlouhodobá rozhodnutí u největších ekonomických otázek – co se schodky, finančními ústavy, obchodními válkami a celosvětovou spoluprací?

Zaprvé, ke snižování schodků musí docházet způsobem, který rozšíří investice do vědy, techniky, inovací a školství. K dosažení světově nejkvalitnější vědy a vzdělávání budou nutné veřejné i soukromé investice.

Zadruhé, na nové trhy nebude možné se napojit, propadne-li Západ protekcionismu. Zákazy přeshraničních převzetí, omezování trhu a život vprostřed měnových válek poškodí USA víc než kteroukoli jinou zemi. V minulém století byl vlastní domácí trh Ameriky tak velký a dominantní, že se pravidly obchodu nemusela příliš znepokojovat. Avšak vzhledem k tomu, že největším spotřebitelským trhem v dějinách bude co nevidět Asie, američtí exportéři – kteří z toho mohou těžit nejvíc – budou víc než kdy dřív potřebovat otevřené hranice. Amerika se musí stát zastáncem nové celosvětové obchodní dohody.

Věrnost veřejným investicím a otevřený obchod jsou ovšem nezbytné, leč nikoliv dostačující podmínky pro setrvalou prosperitu. Všechny globální příležitosti nové dekády by mohly uvadnout, kdyby se země stáhly do svých národních ulit.

Winston Churchill ve své době varoval svět, který se střetal s nejvážnějšími výzvami, aby se nerozhodl pro nerozhodnost, zatvrzele se nenechal unášet proudem, nestál pevně za svou nepevností a nebyl nejsilnější ve své neschopnosti. Jsem přesvědčen, že dnešní svět má lídry Churchillova formátu. Budou-li spolupracovat, nemusíme se nechat unášet proudem.

Vedení se teď musí ujmout Amerika a požádat svět o dohodu na moderním Marshallově plánu, který bude koordinovat obchodní a makroekonomické politiky tak, aby upevnil globální růst. Amerika by měla spolupracovat s novým předsedou G-20, francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, s cílem oživit soukromé úvěrování tím, že se vytvoří celosvětová jistota ohledně standardů a pravidel, jež lze u bank očekávat.

Potřebná je také dohoda, že víceleté plány snižování deficitu všech zemí bude doprovázet zrychlování spotřebitelských výdajů na Východě a cílených investic do vzdělávání a inovací na Západě. Tento plán musí pobízet Čínu a Asii, aby dělaly, co je v jejich vlastním zájmu i v zájmu světa: zmírňovat chudobu a rozšiřovat střední třídu. Západ zase musí urychlit strukturální reformy, aby byl konkurenceschopnější, a zároveň zajistit, aby fiskální konsolidace nezaškrtila růst.

Společnou aktivitou mohou ekonomiky skupiny G-20 dosáhnout nikoli okrajové změny, ale růstu přes 5 % do roku 2014. Namísto světa ustrnulého v patu nad měnami a obchodem a ustupujícího do iluzorního úkrytu protekcionismu bychom mohli být svědky toho, jak se růst v hodnotě tří bilionů dolarů promítne do 25 až 30 milionů nových pracovních míst a vysvobodí přinejmenším 40 milionů lidí z chudoby.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured