NEW YORK – Krize eura, ani zdaleka nepolevující, prochází v& posledních měsících obratem k& horšímu. Operacemi dlouhodobého refinancování (LTRO), jež bankám eurozóny přinesly půjčky ve výši přes bilion eur za jedno procento a finančním trhům značné zklidnění, se Evropské centrální bance podařilo uvolnit nastupující zadrhávání úvěrů. To přineslo značnou úlevu finančním trhům a výsledné nadechnutí zamlžilo podstatu zhoršování stavu; to však patrně dlouho nevydrží.
Fundamentální problémy nejsou vyřešeny; ba mezera mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi se dokonce dále rozšiřuje. Zdá se, že krize vstoupila do fáze, která je sice méně volatilní, ale má zkázonosnější potenciál.
Na počátku krize byl rozpad eurozóny nepředstavitelný: aktiva a pasiva denominovaná ve společné měně byla natolik vzájemně provázaná, že by rozpad způsobil neřízené zhroucení. Jak se ale krize vyvíjela, finanční soustava eurozóny se postupně přeorientovala podél národních hranic.
NEW YORK – Krize eura, ani zdaleka nepolevující, prochází v& posledních měsících obratem k& horšímu. Operacemi dlouhodobého refinancování (LTRO), jež bankám eurozóny přinesly půjčky ve výši přes bilion eur za jedno procento a finančním trhům značné zklidnění, se Evropské centrální bance podařilo uvolnit nastupující zadrhávání úvěrů. To přineslo značnou úlevu finančním trhům a výsledné nadechnutí zamlžilo podstatu zhoršování stavu; to však patrně dlouho nevydrží.
Fundamentální problémy nejsou vyřešeny; ba mezera mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi se dokonce dále rozšiřuje. Zdá se, že krize vstoupila do fáze, která je sice méně volatilní, ale má zkázonosnější potenciál.
Na počátku krize byl rozpad eurozóny nepředstavitelný: aktiva a pasiva denominovaná ve společné měně byla natolik vzájemně provázaná, že by rozpad způsobil neřízené zhroucení. Jak se ale krize vyvíjela, finanční soustava eurozóny se postupně přeorientovala podél národních hranic.