Monday, April 21, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
1

Reformujte Radu bezpečnosti OSN

Lidský pokrok lze měřit skutečností, že žijeme ve století, v němž jsou jednostranné vojenské operace založené výlučně na moci nepřípustné. Šíření ideologie míru ovšem neznamená, že vymizely bezpečnostní hrozby. Čas od času může být nezbytná preventivní akce. Například v Africe by bylo zachráněno mnoho životů, kdyby mezinárodní společenství bylo dokázalo jednat rozhodně a rychle. Rovněž události v Iráku ukázaly, že klíčovým faktorem světové bezpečnosti je skutečně vztah velkých mocností k Radě bezpečnosti OSN.

Potřeba efektivní Rady bezpečnosti OSN odráží hlavní strategickou jistotu období po studené válce: totiž že bezpečnostní hrozby již pravděpodobně nebudou mít podobu válek mezi státy, ale budou spočívat v teroristických činech, občanských válkách a masakrech civilního obyvatelstva. Tyto hrozby často souvisejí s hospodářským chaosem a základním selháním řídicích funkcí státu a k jejich přímému zažehnání bude mnohdy zapotřebí mezinárodního vojenského zásahu. Legitimita jakéhokoliv mezinárodního vojenského zásahu, který přesahuje hranice bezprostřední sebeobrany, však vyžaduje široký mezinárodní souhlas - a zásah bez legitimity je odsouzen k nezdaru.

Mezinárodní společenství se proto musí smířit s nutností fundamentální vazby mezi takovým vojenským zásahem a OSN. Mírové mise a krizová prevence jsou všeobecně akceptovanými funkcemi této organizace. Široké mezinárodní podpory však nebude dosaženo, budou-li vojenské operace vnímány jako nějaká forma západního neoimperialismu. Tento poslední argument představuje jádro problémů v Iráku. Doplnění amerických a britských vojáků o další „západní" jednotky by nezměnilo - tím méně v této pozdní fázi - základní vnímání této intervence v arabském světě i mimo něj.

Pouze výslovný a přímý souhlas reformované Rady bezpečnosti OSN může propůjčit legitimitu a mezinárodní podporu, které vyžaduje vojenská akce - s výjimkou očividné sebeobrany. To platí pro akce prováděné jednotlivými státy, dočasnými spolky i trvalejšími aliancemi, jako je NATO.

Má-li Rada bezpečnosti efektivně vykonávat globální dozor v oblasti bezpečnosti, musí se reformovat tak, aby odrážela realitu jednadvacátého století. Systém váženého hlasování s celosvětovým zastoupením by měl nahradit současné uspořádání, podle něhož rozhoduje o tom, co je přípustné, právo veta založené na rovnováze sil platné po druhé světové válce, a to bez ohledu na celosvětové mínění.

Nový systém musí pochopitelně odrážet nejen počet obyvatel, ale i rozdílný hospodářský a vojenský potenciál jednotlivých států. Stupeň „vnitřní legitimity" vlád ve smyslu lidských práv a demokracie se může stát dalším faktorem určujícím váhu hlasu či hlasovací práva.

Země jako Indie a Japonsko musí získat silný hlas. Rovněž latinská Amerika, Afrika a arabský svět se musí dočkat posílení vlivu. V Radě bezpečnosti by mělo existovat trvalé celosvětové zastoupení prostřednictvím regionálních volebních obvodů, přestože počet křesel v kteroukoliv dobu by se měl i nadále pohybovat okolo patnácti, aby byla umožněna konstruktivní debata a jistý stupeň soudržnosti.

Pouze v rámci takto obnovené OSN mohou NATO nebo jiné vojenské aliance dosáhnout legitimizované efektivity . V ideálním případě by mělo NATO poskytovat vojáky operacím financovaným OSN, a to ruku v ruce s regionálními bezpečnostními organizacemi, jež by se daly zřídit v latinské Americe, Asii nebo Africe. Tyto organizace by spolupracovaly na základě výslovného vedení a souhlasu OSN.

Vysoká komise OSN pro bezpečnostní reformu jmenovaná generálním tajemníkem Kofim Annanem zkoumá různé možnosti. Dalekosáhlá reforma bude obtížná a někteří lidé ji mohou pokládat za nedosažitelnou. Pokud si však opravdu přejeme předejít katastrofálním událostem a dosáhnout skutečného a dlouhodobého celosvětového míru a bezpečnosti, je načase myslet velkoryse, povznést se nad mantinely minulosti a pokusit se řešit problémy naší doby.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedEdward Ponderer

    Indeed, the UN needs reforming, but I fear that Mr. Dervis does not provide the complete picture. The essential problem is that the UN does not function as united nations, but as a political chess game of governments. Peoples are not necessarily represented by governments, and as such, simply reflecting the "size" of populations as a factor tastes somewhat like the 1787 "3/5 Compromise" in the United States. Here a slave was considered as 3/5 of a man regarding representation in the House of Representatives -- as if the slaves actually somewhat voted for, or were considered as anything more than work animals, by "their" congressman.

    One has only to look at the continuing circus made of human rights in the UN. [Remember the Kaddafi Human rights award instituted in the midst of his butchery of his own population.]

    But there are the great scientific advancements. When the Green Movements of the West want condemnation of global warming, and the East and developing countries don't want carbon-footprint interference with their industry, what's a UN-payroll researcher to do? Come up with a report that global warming is indeed a real threat! -- but that sadly, it is too late to do anything about it. ...

    This is not to say that the unholy alliance between politicians, the media, and powerful financial interests in the West allow for truly democratic representation either.

    But in the reality that the UN is not seriously reforming at the moment, we go back to the reality of what the UN can somewhat do -- play out wars in a peaceful manner, a game with fewer physical casualties and destruction of property. Might still makes right in this game, and this means the economic and military strength of the players. -- Per Stalin, "How many divisions does the Pope of Rome have?"

    How long can this situation really last though? In a rapidly globalizing world, not long. Dictators, terrorists, and corrupt financial interests will soon realize the personal consequences of not peacefully moving towards integral education, global mutual responsibility, and allowing true human interests rather than archaic hatreds, power lust, and greed to rule the day. Then there will be true reform.

    There are wise ones like Gorbachev, and fools like the late great Qaddafi. But sooner or later, all will learn -- when occupy movements grow and the ever-chaotic "Arab Springs" continues to tumble countries over and over again from dictators to terrorist brotherhoods and back again.

    For the meantime, its pragmatic business as usual. The West will do what it wants, the East will do what it wants, and the dictators, terrorists, and banks will all play their games -- particularly on the plush gaming table of the UN.

Featured